Dissertations (KFI)
Permanent URI for this collection
Browse
Recent Submissions
Item Tělo jako jazyk: metamorfózy těla v pojetí umění a vědy u José Gila(Západočeská univerzita v Plzni, 2024-06-05) Hlaváčková, NaděždaDisertační práce Tělo jako jazyk: metamorfózy těla v pojetí umění a vědy u Josého Gila zkoumá vztah mezi tělem a jazykem v kontextu současného umění, estetiky a filosofie. Práce se zaměřuje na koncepci těla jako dynamického prostředníka mezi vnitřními a vnějšími silami v rámci uměleckého projevu, zejména v tanci. Vyzdvihuje přístupy portugalského filosofa a estetika Josého Gila a jeho interpretaci tělesnosti a virtuality. Skrze analýzu Gilovy práce se disertace zabývá možnostmi těla jako nositelů smyslu a významu nezávislých na tradičních verbálních jazycích, a poukazuje na další významové jednotky, které umělecký jazyk přináší.
Item Vědecké metody v religionistice a jejich aplikace v bádání o raném křesťanství(Západočeská univerzita v Plzni, 2023) Špiclová, Zdeňka; Bubík Tomáš, Doc. Mgr. Ph.D.; Franek Juraj, doc. Mgr. et Mgr. Ph.D.Disertační práce si klade za úkol prozkoumat, jakým způsobem může vypadat vědecký přístup ke studiu náboženství (na teoretické úrovni) a zda lze využívat nových technologií k počítačové analýze dochovaných pramenů (na úrovni metody). Cílem je reflexe relevantnosti a použitelnosti těchto nových teoretických a metodologických přístupů na základě jejich aplikace na konkrétní fenomén z oblasti bádání o raném křesťanství. Práce se proto pohybuje na dvou rovinách. První, teoretickou rovinu tvoří otázka po možnosti, povaze a podobě vědeckého přístupu ke studiu náboženství. Druhou, aplikovanou rovinou je snaha o využití vědeckého přístupu při zkoumání konkrétního fenoménu z oblasti raného křesťanství, aby tak bylo přímo poukázáno na přínosy a limity těchto teorií a metod. Ve hře je tedy jak otázka z oblasti teorie a filosofie vědy - zda je možné vědecky zkoumat náboženství a jakou podobu může takový přístup mít - tak otázka z oblasti religionistiky - zda tyto teorie a metody mohou přispět k výzkumu vzniku křesťanské víry. Sledovaným diskurzem je kognitivní věda o náboženství, ze které je vybrána Boyerova teorie minimální kontraintuitivity náboženských reprezentací, doplněná a zpřesněná Barrettem. Konkrétním fenoménem z dějin bádání o raném křesťanství, na který je tato teorie v disertační práci aplikována, je otázka vzniku křesťanské víry, konkretizovaná jako hledání důvodu proměny původního chápání Ježíše jakožto člověka (rabbiho, proroka, politického mesiáše, Bohem zmocněného služebníka) přes užívání židovského titulu Syn člověka v představu Ježíše jako vzkříšeného Syna Božího, Pána a Spasitele. Vstupní hypotézou v tomto případě je, zda mentální reprezentace Ježíše jakožto Syna Božího nejlépe odpovídá - v porovnání s chápáním Ježíše jako Bohem zmocněného člověka a jako Syna člověka - kognitivní charakteristice úspěšné náboženské představy a je tedy nejvhodnější k šíření. Protože se jedná o problematiku, která je úzce spojena s podrobnou analýzou dochovaných textových pramenů, je na úrovni metody zvolena kombinace klasické exegeze vybraných pasáží, analýzy kognitivních struktur sledovaných reprezentací, spolu s tzv. distančním čtením (distant reading). Nejprve jsou pomocí historicko-kritické metody identifikovány v novozákonních, apokryfních i raněkřesťanských textech prvních pěti staletí důležité pasáže vztahující se k analyzovaným představám - Ježíš jako rabbi, prorok, mesiáš, Syn člověka a Syn Boží. Následně jsou tyto představy analyzovány z hlediska jejich kognitivní struktury, přičemž je použit Barrettův systém kódování. V závěrečné části je tento přístup doplněn pomocí počítačové analýzy, aby byla ukázána použitelnost distančního čtení pro interpretaci raně křesťanských textů. Pozornost je soustředěna na analýzu proměny sémantického pole termínů Ježíš, Kristus a Bůh v korpusu řecky psaných raně křesťanských textů prvních pěti staletí našeho letopočtu.Item Experimentální filozofie aplikovaná na koncept objektivity(Západočeská univerzita v Plzni, 2022) Jedlička, Petr; Demjančuk Nikolaj, Doc. PhDr. CSc.; Bielik Lukáš, Doc. Mgr. Ph.D.Disertace představuje experimentální filozofii a posléze aplikuje její vybrané metody na některé otázky spojené s objektivitou. Práce se skládá ze dvou částí, teoretické a empirické. Teoretická část se zabývá klíčovými pojmy experimentální filozofie a dvěma nejdůležitějšími koncepcemi objektivity. Empirická část sumarizuje výsledky projektu GAČR, realizovaného v letech 20172020. S ohledem na diverzitu použitých metod, zahrnujících empirickou konceptuální analýzu, rozhodování formou dilemat, sociologické šetření a psychologickou metodu omezené zevní stimulace, jsou v disertaci řešeny pouze dílčí hypotézy týkající se jednotlivých aspektů objektivity, a není v ní formulována nějaká centrální teze. Záměrem práce bylo také prozkoumat možnost jejich přenesení také do filozofie vědy. Projekt GAČR si jako prvořadý cíl vytknul objasnit chápání pojmu "objektivita" mezi současnými vědci v ČR formou metod experimentální filozofie. "Objektivita" je jedním z ústředních pojmů filozofie vědy, ale objevuje se také v pracích historiků a sociologů vědy i vědců samotných. Mezi výzkumné okruhy, tak jak byly formulovány na začátku projektu, patřily zejména: 1. Jak je definován ideál objektivity a jak se vyvinul? 2. Jak vědci rozumějí objektivitě? 3. Používají explicitní, nebo jen implicitní koncept "objektivity"? 4. Liší se chápání objektivity v jednotlivých oborech? 5. Jaká postupy objektivitě prospívají, a jaké ji naopak ohrožují? Projekt probíhal v několika fázích: kvalitativní (skupinové i individuální rozhovory s vědci), kvantitativní (dotazníkové šetření na několika vědeckých institucích) a experimentální (explorativní výzkum v zařízení Chamber REST). Úvodní kapitola práce Co je experimentální filozofie (vědy)? se zaobírá jak obecně experimentální filozofií (x-phi), tak specificky experimentální filozofií vědy, s odbočkou k jejich historickým kořenům. Kapitola Vědecká objektivita: historie a současnost obrací pozornost k samotnému pojmu "objektivity" a stručně pojednává o etymologii pojmu, jeho historicky proměnlivých užitích a různých způsobech uchopení ve filozofii vědy i vědě samotné. Disertace dále popisuje několik teorií objektivity, které se ukázaly jako zvlášť nosné pro popis a klasifikaci materiálu získaného empirickým výzkumem - teorii "vektorů rozhodování" Miriam Solomonové a "styley vědeckého myšlení" historika Alistaira C. Crombieho a "styly uvažování" filozofa Iana Hackinga. Empirická část disertace popisuje metodologii výzkumu a detailně rozvádí zjištění jednotlivých studií. Kapitola Výzkum objektivity: metodologie a realizace navazuje na obecnou teoretickou stať o experimentální filozofii a zabývá se repertoárem konkrétních metod a technik použitých v projektu. Kapitola Jak vědci chápou objektivitu? rekapituluje závěry kvalitativní fáze a identifikuje hlavní komponenty (kategorie) pojmu "objektivita" a to, jak jsou operacionálně používány samotnými vědci. Kapitola Konceptuální analýza pojmu "objektivita" se již věnuje závěrům dotazníkového šetření a odpovídá na otázku explicitního používání tohoto pojmu a také kvantifikuje výskyt jeho jednotlivých kategorií objektivity. Následující kapitola Crombieho a Hackingovy styly ve vědě činí totéž pro vědecké styly, když hledá jejich výskyt v jednotlivých přírodovědných disciplínách a určuje jejich souvislosti s kategoriemi objektivity. Dvě kapitoly Vlivy na objektivitu (dilemata) a Vlivy na objektivitu (dotazník) identifikují některé faktory spoluurčující míru vědecké objektivity. Empirickou část uzavírá kapitola Omezená zevní stimulace a vědecké chápání reality, která shrnuje výsledky metodologicky unikátní explorativní studie, mapující představy vědců o povaze reality a jejich změny vlivem omezené zevní stimulace. Závěr zasazuje výzkumná zjištění do širšího kontextu a hodnotí potenciální přínos x-phi pro filozofii vědy.Item Goodmanova filozofie jako metodologie vědy(Západočeská univerzita v Plzni, 2022) Fišerová, Nicole; Kulka Tomáš, Doc. Ph.D.; Zeleňák Eugen, Doc. Mgr. Ph.D.Disertační práce reflektuje myšlení Nelsona Goodmana v kontextu filozofie vědy a soustředí se zejména na uplatnění pluralismu, umírněného konstruktivismu a irealismu jakožto obecných principů metodologie vědy. Cílem práce je ukázat, jak Goodmanova pluralistická filozofie umožňuje využít potenciálu mnohých rozmanitých disciplín a teorií, přičemž zohledňuje jak vědecké, tak i nevědecké poznání, ale nepodléhá kritické skepsi ani bezbřehému relativismu. Goodmanovy myšlenky jsou dále interpretovány jako argumenty na podporu vědeckého pluralismu, který je v rámci práce považován za nejefektivnější způsob rozvoje vědy s ohledem na co nejširší poznání a hloubku pochopení skutečnosti. Práce se navíc pokouší modifikovat pluralisticko-konstruktivistickou koncepci vědy tak, aby byla v souladu s běžně přijímaným vědeckým realismem.Item Koncept vědění Philipa Sidneyho(Západočeská univerzita v Plzni, 2022) Dziurová, Šárka; Urbánek Vladimír, PhDr. Ph.D.; Dykast Roman, Doc. PhDr. CSc.Disertační práce je zaměřena na koncept vědění v díle Philipa Sidneyho (1554 ? 1586), alžbětinského aristokrata, dvořana, velvyslance a v neposlední řadě básníka, který je popisován jako zosobněný renesanční ideál. Sidney je spojován zejména s dějinami anglické literatury, přičemž je vyzdvihován přínos jeho díla k utváření alžbětinské literární kultury. Paradoxní je, že Sidneyho touhou nebylo zapsat se do historie jako literární teoretik a autor poezie. Jeho motivací pro tvorbu byla (dle jeho slov) snaha rozpracovat obranu básnictví proti různým nařčením, která učinila ze vznešeného umu terč posměchu, se záměrem ukázat význam poezie při řešení společenských, politických, ale i náboženských konfliktů. Sidney svůj koncept tedy směřuje ke kulturní a společenské praxi a poezie je v jeho vnímání adekvátním nástrojem, jak v praktické rovině kultivovat myšlení a jednání jedinců. Bylo by tedy chybné zkoumat Sidneyho dílo pouze jako příspěvek k dějinám literatury, jelikož je jeho ambicí, skrze definování místa poezie v kontextu renesančního vědění, ukázat její důležitost v řešení politicko-společenských problémů. Cílem této disertační práce je právě výklad Sidneyho konceptu vědění na základě analýzy jeho děl a zdůraznění jeho přínosu k dějinám vědění. Bližší zkoumání Sidneyho literárních i neliterárních děl dále ukazuje, že jeho poetický koncept je výsledkem dlouholetých úvah a studia antických i dobových autorů (jak anglických, tak kontinentálních). Významnou roli pro podobu spisů mají dále autorovy osobní zkušenosti, proto bude tato práce přihlížet i k jeho biografii a neliterárním pramenům. Tímto také bude splněn vedlejší záměr, a sice zmapování vybraných Sidneyho kontaktů v rámci jeho pobytu v českých zemích.Item Margaret Cavendishová (1623-1673): kritička Royal Society(Západočeská univerzita v Plzni, 2019) Špeldová, Monika; Holzbachová Ivana, Doc. PhDr. CSc.; Kalnická Zdeňka, Prof. PhDr. CSc.Tématem této disertační práce je vědecké bádání praktikované členy britského vědeckého společenství Royal Society v rané fázi její činnosti (1660-1680) a kritické posouzení těchto snah, které ve svých dílech nabídli někteří doboví literáti, vědci, filosofové a teologové. Při popisu různých aspektů nové experimentální vědy se tato práce soustředí na oblast rané mikroskopie. Reprezentují ji zde Robert Hooke (1635-1703) a Antoni van Leeuwenhoek (1632-1723). Právě mikroskopický výzkum se svými východisky o částicovém složení přírodních objektů, se svými agresivními invazivními postupy zkoumání přírody, které doprovázela víra v upotřebitelnost nových technologií a mechaniky, se u části učenců nesetkával s pochopením. Předložená práce se soustředí především na výhrady, které se objevují v přírodně filosofických dílech Margaret Cavendishové (1623-1673), jejímž úvahám je dán v práci největší prostor, dále pak na kritické texty Henry Stubba (1632-1676), teologický spis Richarda Baxtera (1615-1691) a doplňkově také na rozsáhlý dopis Mérica Casaubona (1599-1671). Protiváhu námitek, které formulovali uvedení kritici, nakonec tvoří názory nejvýznamnějších obhájců bádání podporovaného Královskou společností v prvních dekádách její existence, Josepha Glanvilla (1636-1680) a Thomase Sprata (1635-1713).Item Aristotelova teorie poznání: zaměření na induktivní metodu a její reflexi současnými autory(Západočeská univerzita v Plzni, 2019) Jiráková, Karolína; Boháček Kryštof, Mgr. Ph.D.; Porubjak Matúš, Doc. PhDr. Ph.D.Práce se zabývá otázkou, jakým způsobem se Aristotelés dostává k poznání prvních principů (či počátků) a příčin. Výklad je ovlivněn interpretací Aristotelovy metody, která je spjata s chápáním podstaty jakožto složeniny látky a formy. Prezentované pojetí je tak možné charakterizovat příklonem k přírodovědnému typu uvažování, ale nikoli redukcí na tento model. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí, přičemž první z nich je věnována filosofickému výkladu Aristotelových principů (počátků ve smyslu východisek i výsledků). Druhá část práce představuje zkoumání Aristotelových principů prostřednictvím interpretace první a druhé knihy De anima. Výsledkem je obraz Aristotelovy metody, která je podstatným způsobem založena na precizaci principů-východisek.Item Vybrané kapitoly z dějin matematiky konce 19. a začátkem 20. století: Hilbertovy Grundlagen der Geometrie v kontextu doby(Západočeská univerzita v Plzni, 2019) Zeman, Jan; Šebestík Jan, Prof.; Šolcová Alena, Doc. RNDr. Ph.D.Disertační práce přináší první český překlad Hilbertova díla Grundlagen der Geometrie (1899). V textu je nejprve kniha prezentována z historické perspektivy. Hilbertovo dílo je představeno a rozebráno v souvislosti s pracemi jeho kolegů, zejména z univerzity v Göttingenu. V práci je věnována pozornost tomu, co předcházelo Hilberově dílu v geometrii. Diskutovn je také Hilbertův vliv na další disciplíny.Item Nietzscheho kritika vědy(Západočeská univerzita v Plzni, 2019) Jirák, Petr; Profant Martin, PhDr. Ph.D.; Blecha Ivan, Prof. PhDr. CSc.Práce se primárně zabývá Nietzscheho vztahem k vědě v různých perspektivách jeho myšlení. Představuje rovněž genealogickou metodu jako vlastní Nietzscheho přístup.Item Filosofická koncepce organicistního pojetí skutečnosti(Západočeská univerzita v Plzni, 2018) Chalupská, Martina; Andrle Michal, Mgr. Ph.D.; Krob Josef, Prof. PhDr. CSc.V předkládané práci je zkoumán procesuální neboli organicistní přístup Alfreda N. Whiteheada k filosofii a vědě, který pojímá veškeré bytí jako dynamický proces neustálého nastávání a kosmos jako uskupení vzájemně provázaných aktuálních událostí. Tato Whiteheadova procesuální metafyzika je zde zároveň konfrontována se západní metafyzickou tradicí, která převážně popisuje skutečnost jako uskupení statických a pasivních entit. Shrneme-li strukturu práce jako celku, postupujeme od reflexe Whiteheadova panfyzického projektu, respektive těch aspektů filosofie přírody, jež jsou relevantní pro objasnění Whiteheadovy rané a následně pozdní koncepce procesu. Dále se věnujeme osobnostem, na něž Whitehead pamatuje při výstavbě vlastního systému organicistní filosofie. Opět s ohledem na jejich vliv pro vývoj Whiteheadova pohledu na proces jako takový. V závěru se skrze Whiteheadovo pozdní pojetí procesu dostáváme k Whiteheadem provedené revizi substance a změny. Výsledná polemika má za cíl objasnit, zda má procesualita u Whiteheada ve své konečné podobě charakter kontinuálních hladkých přechodů vnitřně provázaných událostí či spíše následnosti statických událostí bez jakýchkoli vnitřních vazeb.Item Ontologická priorita vědeckého - Wilfrid Sellars, vědecký realismus a pragmatismus(Západočeská univerzita v Plzni, 2018) Dach, Stefanie; Peregrin Jaroslav, Prof. PhDr. CSc.; O'Shea James, Prof.Tato dizertace pojednává o díle Wilfrida Sellarse a napětí mezi jeho vědeckým realismem a pragmatismem. Cílem práce je nabídnout čtení Sellarsova díla, které dokáže tyto protichůdné tendence uvést do souladu. Práce tak přispívá k stále probíhající diskuzi o konsistenci tohoto díla a k diskuzím o vztahu mezi realismem a pragmatismem obecně. Ukazuji, že obvyklý přístup, který zdůrazňuje napětí v Sellarsově díle, by měl být nahrazen komplexnějším čtením. Když na rozdíl od tohoto standardního přístupu zdůrazníme pragmatistické a deflacionistické prvky v Sellarsově myšlení, můžeme konstruovat alternativní čtení jeho vědeckého realismu. To vyžaduje, abychom přehodnotili obsah některých jeho kontroverznějších tezí, např. o zobrazovacím vztahu mezi jazykem a světem a o ideálním, peirceovském pojmovém systému. Obhajuji tezi, že když Sellars mluví o adekvátnosti pojmového systému ke světu, nemá na mysli specifický vztah mezi jazykem a světem, nýbrž adekvátnost praktickou. Univerzální, sjednocující prvek, který musí každý skutečný realismus obsahovat, lze pak nalézt v Sellarsově praktické a morální filosofii. Co se týká Sellarsova tvrzení, že věda je v ontologických otázkách privilegovaná, ukazuji, že Sellars rozumí pojmu "věda" alespoň zčásti z apriorního hlediska, tj. jako lidská aktivita, která systematicky realizuje ty cíle, kterým je každý uživatel pojmů zavázán, pokud chce mít status uživatele pojmů. Takto lze Sellarsův důraz na prioritu vědy smířit přirozeným způsobem s jeho pragmatismem. Na konci upozorňuji na některé nové problémy, které mé čtení vyvolává.Item Karl Popper a problém indukce(Západočeská univerzita v Plzni, 2017) Bíba, Ondřej; Havlík Vladimír, Doc. PhDr. CSc.; Fajkus Břetislav, Doc. PhDr. CSc.; Moural Josef, Doc. RNDr. Ph.D.Svojí nejširší orientací se tato disertační práce zabývá Popperovou filosofií vědy, jejím specifičtějším zaměřením je pak řešení problému indukce v rámci kriticko-racionalistické myšlenkové tradice. Jako kriticko-racionalistická je v této práci označována ta rozvíjející se filosofická či přesněji epistemologická koncepce, která se zabývá tím, jak bychom měli přistupovat k poznání. Zatímco tradiční epistemologie považuje poznání za něco, co musí být v základu jisté a zdůvodněné, kritický racionalismus je specifický postojem, kdy prohlašuje, že nemáme žádné konečné odpovědi a samotná pravda je pak pro nás věčným hledáním. Domníváme se, že problém indukce představuje styčný bod, na kterém lze pochopit specifika Popperova unikátního přístupu k filosofii a vědecké metodologii. Bližší analýza Popperova řešení a následujících debat na toto téma nám může pomoci snáze identifikovat slabší a silnější místa jeho vědecké metody a přesněji ustavit jeho místo v dějinách filosofie vědy. Zvolená výzkumná otázka zní tedy v její nejširší podobě následovně: Podařilo se Popperovi či kritickému racionalismu vyřešit problém indukce?Item Filosofická koncepce organicistního pojetí skutečnosti(Západočeská univerzita v Plzni, 2017) Chalupská, Martina; Havlík Vladimír, Doc. PhDr. CSc.; Andrle Michal, Mgr. Ph.D.; Krob Josef, Prof. PhDr. CSc.Předložená disertační práce má za cíl analyzovat a zhodnotit systém organicistní filosofie vytvořený Alfredem North Whiteheadem, v němž je pojem hmoty nahrazen pojmem organické syntézy. Při naplňování tohoto cíle jsou zohledňovány soudobé vědecké poznatky, které Whiteheada při tvorbě jeho metafyzického systému ovlivňovaly. Zkoumání Whiteheadova myšlení v rámci disertační práce postupuje od prvotní Whiteheadovy filosofie přírody k jeho spekulativní filosofii, v níž je modifikována původní přírodní metafyzika prostřednictvím polemiky s významnými postavami evropské intelektuální tradice do podoby vyspělé metafyziky. Výsledkem zkoumání je zhodnocení Whiteheadovy procesuální metafyziky a jeho metody imaginativní racionalizace jakožto originální a inspirativní alternativy k tradiční evropské ontologii a epistemologii. Kromě úvodu a závěru je práce členěna do sedmi kapitol, přičemž zkoumání vývoje Whiteheadovy filosofie lze rozdělit do čtyř následujících částí. První část (kapitola 3.) se zabývá otázku "Jaká jsou pro Whiteheada ultimátní data vědy?". Odpověď je shledána v podobě terminologické distinkce a následné metafyzické konjunkce událostí a objektů, jež je fundamentem Whiteheadova období filosofie přírody. Druhá část (kapitola 4.) nabízí odpověď na otázku "Jaká je povaha Whiteheadova posunu od panfyziky směrem k metafyzice?". Je odmítnuta Lawrencova interpretace epistemologické konverze a stejně tak Leclerova koncepce tematické konverze shodně reprezentující diskontinuitní podstatu přechodu. Je přijata Fordova interpretace, podle níž Whitehead svá stanoviska revidoval kontinuálně. Tento názor je i v souladu s Whiteheadovou vlastní metodou poznání jako imaginativních skoků mysli. Třetí část (kapitoly 5. a 6.) se ve výkladu opírá o otázku "Co je podstatou Whiteheadovy organicistní metafyziky?". Jde tedy jednak o analýzu přírodní metafyziky v Science and the Modern World (kritika tzv. bifurkačních pozic) a rovněž o analýzu vyspělé metafyziky (v duchu rekoncepce povahy aktuálních událostí). Čtvrtá část (kapitola 7.) reflektuje Whiteheadovu polemiku s Platónem, Leibnizem, Humem a Kantem a zodpovídá tak, alespoň částečně, otázku "Jak vysokou míru originality můžeme Whiteheadovu spekulativnímu systému přiznat?".Item Transformace platónského pojetí sofrosyné(Západočeská univerzita v Plzni, 2016) Paitlová, Jitka; Fajkus Břetislav, Doc. PhDr. CSc.; Moural Josef, Doc. RNDr. Ph.D.Disertační práce pojednává v šesti kapitolách intelektuální vývoj, metodologická východiska a epistemologickou a filosoficko-vědní problematiku kritického racionalismu německého filosofa Hanse Alberta.Item Filosofické reflexe Maxe Plancka v období přerodu klasické a moderní fyziky(Západočeská univerzita v Plzni, 2016) Nováková, Veronika; Šesták Jaroslav, Prof. Ing. DrSc., dr. h. c.; Pinc Zdeněk, Doc. PhDr.Záměrem dizertační práce je představit jednoho z dosud nejznámějších fyziků nové doby Maxe Plancka především jako filozofa. Filozofa, jehož názorové hledisko bylo výrazně ovlivněno klasickou fyzikou, a jenž byl proto nucen, vypořádat se v rámci nově objevených zákonů se zcela novým pohledem na svět. Filozofa, jehož smýšlení bylo konfrontováno s filozofickými idejemi logického pozitivismu, směru, jenž v Planckově době získával na stále větším významu. Cílem však je též představení Plancka jako fyzika, filozofa i člověka, jenž byl vlivem historických zvratů v jeho době nucen přestát obě světové války. Fyzika, jenž během těchto světových tragédií reprezentoval absolutní vědeckou špičku a byl proto nucen zaujmout stanovisko i v rámci této své oficiální vedoucí pozice. Člověka, jenž zažil i nejhorší z možných osobních tragédií, jemuž postupně zemřela první žena a čtyři z pěti dětí. Člověka, jemuž snad nikdy nedovolila podvolit se tomuto hrůznému osudu jeho neochvějná víra v boha. První část práce se tak v rámci kapitoly "Planckovy životní milníky a filozofické stimuly" zabývá Planckovým životem v kontextu historických i osobních zvratů. Dále je analyzováno jeho vnímání kauzality i determinismu. V rámci jeho námitek vůči pozitivismu je představen Planckův "fyzikální světoobraz". Práce dále ozřejmuje i Planckův svébytný vztah k náboženství. Analyzování je i Planckovo smýšlení o svobodné vůli. Druhá část práce je překladem souboru následujících čtyř Planckových přednášek z originálu německého jazyka do českého jazyka: o Die Einheit des physikalischen Weltbildes o Das Weltbild ner neuen Physik von Max Planck. Vortrag gehalten 1929 an der Universität Leiden. o Der Kausalbegriff in der Physik von Max Planck. o Die Physik im Kampf um die Weltanschauung Vortrag gehalten am 6. März 1935 im Harnack - Haus Berlin - Dahlem von Dr. Max Planck Professor der theoretischen Physik an der Universität Berlin, Präsident der Kaiser - Wilhelm Gesellschaft, zur Förderung der Wissenschaften. Cílem je přiblížit Planckovy filozofické ideje české odborné veřejnosti. Právě tyto jeho čtyři přednášky byly pro překlad citlivě vybrány především vzhledem k současné totální absenci českých překladů Planckových filozofických přednášek, a jejich klíčová témata tak stojí spíše na pomezí fyziky a filozofie, kdy jejich význam je skutečně přinejmenším v určitých částech spíše fyzikální. Tyto první české překlady jeho filozoficko-fyzikálních přednášek nabízejí znalcům Planckovy primární role, tedy Plancka v pozici fyzika, jakýsi oslí můstek, jenž by snad mohl napomoct v přiblížení Plancka v jeho "nové" roli, v roli filozofa či alespoň filozofujícího fyzika.Item Science centra: vznik, poslání, proměny zaměřené na science centrum Techmania(Západočeská univerzita v Plzni, 2015) Broulíková, Monika; Demjančuk, Nikolaj; Janko, JanPředložená disertační práce nese název "Science centra: vznik, poslání, proměny zaměřené na science centrum Techmania". Již z pojmenování můžeme stručně identifikovat tři pojednávané klíčové oblasti. První část - teoretická - je rozdělena do pěti cílů a zabývá se především evropskými a americkými science centry, protože jsou pro kulturní genezi Techmanie nejpodstatnější. Byl definován termín "science centrum" a jeho etablování v českém jazyce. Prvním bodem teoretické části je vymezení se oproti institucím podobným, a to muzeím. V souvislosti s terminologií science center je pojednáno o tom, kdo je edutainer. Za druhé je popsána historie science center ve světě a také v České republice. V České republice je sledován vznik všech pěti science center iQparku, potažmo iQLANDIE, Techmania Science Centra, Vida! science centra, Světa techniky Ostrava a Pevnosti poznání. Také je zmíněna Technická herna náležící pod Technické muzeum v Brně, která nese v České republice prvenství. Připomenuty jsou rovněž české projekty na vybudování science center, které se nerealizovaly. Za třetí je v práci uvedeno pojednání o poslání science center. Jsou představena nejen významná světová science centra, ale i tuzemská. Disertační práce se také zabývá tím, jak science centra definují své vize, poslání a cíle. Čtvrtou položkou jsou hlavní proměny science center v zahraničí. I když historie proměn v České republice není tak dlouhá, přesto se práce zabývá proměnami Techmanie. Poslední důležitým bodem je analýza různých návštěvnických skupin. V druhé části - praktické - je zjišťován vztah respondentů k science centrům, konkrétně k Techmania Science Center. Byla použita metoda kvantitativního výzkumu pomocí dotazníkového šetření. Jelikož každá skupina měla jiné spektrum respondentů, byly vypracovány tři studie. Tento výzkum byl explorativního charakteru a nebyl dosud v České republice proveden. U každé studie byly detailně představeny použité vědecké metody zkoumání, cílová skupina, cíle studie, pracovní hypotézy, analýza dat, problémy a stručné shrnutí. Ve Studii I byly cílovou skupinou respondenti složení z těch, kteří nikdy nenavštívili žádné science centrum, a z návštěvníků Techmania Science Center. Studie II měla za cílovou skupinu pedagogy základních a středních škol v České republice, kteří navštívili Techmania Science Center. Poslední studie, Studie III, měla za cílovou skupinu ředitele základních a středních škol v České republice.Item Metafora "knihy přírody" a "čitelnosti světa" v dějinách vědy(Západočeská univerzita v Plzni, 2015) Pavlas, Petr; Špelda, Daniel; Kumpera, Jan; Čížek, JanPředstava světa či jeho částí jako čitelného textu je v evropské kultuře hluboce zakořeněná. Prvním předpokladem této představy je alfabetismus a kulturní idea knihy, druhým pak nahlížení světa jako smysluplného a koherentního celku, jehož části nesou význam a jsou ve vzájemných vztazích: mají "sémantiku" a "syntax". Začít hledět na svět jako na řád znaků ale následně znamená ptát se: Jakým písmem a jazykem je napsán? Lze jej vůbec přečíst? Kdo jej napsal? Proč? Lze tento text měnit, přepisovat? Poslední otázka je fenoménem moderní vědy, které se s pomocí genového inženýrství otevřela možnost měnit text přírody, včetně všech bioetických dilemat i velkých nadějí, jež se s touto technikou pojí. Avšak otázka po (většinou neuvědomovaném) předpokladu této techniky, totiž pojetí světa či jeho částí jako textu kódujícího a reprezentujícího něco jiného v tomto případě fenotyp je otázkou dosud jen málo prozkoumanou. Tato práce se snaží přispět k historiografii metafor "knihy přírody" a "čitelnosti světa". Na základě dílčích témat z dějin těchto metafor práce představuje reprezentativní vzorek metaforiky "knihy přírody", a to z hlediska historického, systematického i komeniologického. Jako průřez dějinami má práce umožnit čtenáři učinit si zřetelnou představu o variacích této metaforiky a jejích proměnách. Představený výklad této metaforiky považuji za vypovídající ukazatel, který indikuje proměnu myšlení mezi starověkem, středověkem a novověkem, a to v několika ohledech: 1. U raných křesťanských autorů vzniká syntézou starších představ metafora "knihy přírody", která je podnícena na jedné straně řeckým analytickým myšlením a jeho "podobenstvím písmen", na straně druhé z hebrejského prostředí pocházející ideou "svaté knihy". 2. Raimund ze Sabundy v 15. století oproti Pavlovi z Tarsu i církevním Otcům nově a odvážněji formuluje myšlenku, že kniha přírody je jakožto Bible negramotných laiků prostředkem přirozeného poznání Boha. Navazují na něj Thomas Browne a další "volnomyšlenkáři". Postupně se emancipuje kniha přírody na úkor Písma, jehož autorita je otřesena a dostává se do krize. 3. U Komenského přes všechnu jeho neoddiskutovatelnou úctu k Písmu nacházíme tendence pro 17. století typické: vyzdvihování knihy přírody jakožto první, největší a dokonce k poznání dostačující knihy. Tyto rysy a proměny důrazu v metaforice "knihy přírody" předznamenávají sekularizaci evropského myšlení. 4. Ve středověce-renesančním paradigmatu Písmo především vysvětluje přírodu příroda osvětluje Písmo jen v jeho obtížně srozumitelných figurativních pasážích. V novověkém paradigmatu je to však příroda, která je klíčem ke knize Písma (Bacon). Příroda může dokonce odkrývat opomíjené vědecké poklady svatého textu (fyzikoteologie). Přírodu je však třeba číst nezávisle na Písmu, domnívají se smělejší autoři ovlivnění karteziánstvím. 5. Metafora "knihy přírody" je metaforou předpokládající poznatelnost světa, přinejmenším podmíněnou. Není obvykle metaforou agnosticismu. To potvrzuje i případ Davida Huma, který ukazuje nemístnost přirovnání světa ke knize. 6. Knižní metaforika ve filosofickém díle Jana Amose Komenského je inspirována především třemi zdroji. V případě kreacionistického podobenství písmen se jedná o výrok Tommasa Campanelly, v případě chvály cestování o myšlenku Paracelsovu, zprostředkovanou zřejmě Johannem Heinrichem Alstedem. A právě Alsted byl zjevně dominantním inspirátorem celé Komenského nosné koncepce "trojí Boží knihy". 7. Antiknihomolský typ metafory "knihy přírody", přestože se tu a tam vyskytuje již v křesťanské antice a ve středověku, získává na popularitě s příchodem novověku. Zvláště Komenský jej v 17. století využívá hojně. 8. Tradiční poetický model přírody jako básně či básníka s příchodem novověku z přírodní filosofie (vědy) ustupuje a stahuje se do oblasti umění a Naturphilosophie. Nepoužívá jej již ani Komenský příroda je pro něj učebnicí a zákoníkem.Item Dějiny pojmu "vědecký pokrok"(Západočeská univerzita v Plzni, 2015) Zajíčková, Dagmar; Brázda, Radim; Janko, JanZáměrem disertační práce je představit koncepce vědeckého pokroku a představu vývoje vědy od šestnáctého do osmnáctého století. Nejprve se soustředím na období šestnáctého století a první popisy dějin vědy, v nichž se ještě idea pokroku nevyskytovala a pro něž byla typická právě snaha obnovit ztracenou moudrost prisca sapientia. Poté se zaměřím na období sedmnáctého století, kde stále ještě přetrvávala snaha o obnovení prisca sapientia, ale zároveň už se objevují určité představy o pokroku vědy, a to zejména v pracích Bacona, Descarta nebo Pascala. Poté se zaměřím na pojetí pokroku v osmnáctém století.Item Markýz de l'Hospital a Analýza nekonečně malých(Západočeská univerzita v Plzni, 2015) Makovský, Jan; Balcar, Bohuslav; Coufalová, JanaPráce je věnována přelomové, epochální práci prvního období infinitesimálního počtu, Analyse des infiniment petits Guillauma, markýze de l'Hospitala. Dělí se na tři podstatné části: překlad, komentář a úvodní studii. Účelem je představit toto dílo v jeho jedinečných okolnostech jeho vzniku a zároveň určit jeho obecné místo v dějinách matematických idejí. Úvodní studie je věnována především osobnosti markýze de l'Hospitala. Na pozadí rozvoje infinitesimálního počtu se vykresluje jeho po dlouhou dobu oficiální obraz v dějinách matematiky. V druhé části se rozebírá blízký lidský i matematický vztah markýze de l'Hospitala s Johannem Bernoullim; a na základě rozboru markýzových geometrických úspěchů se ve srovnání s řešeními Johanna Bernoulliho, bratra Jakoba a Leibnize se podává obecná charakteristika prvního infinitesimálního počtu coby geometrické i fyzikální teorie a možností jeho objevitelských cest prostřednictvím analogií založených na nejzazším požadavku harmonie přírody. Třetí část úvodní studie v historických souvislostech sporů a výměn stran základů diferenciálního počtu objasňuje z hlavní ideje Leibnizovy symbolické přírody, totiž zákona kontinuity, povahu diferenciálního znaku dx, jeho radikální novost a argumenty ospravedlnění přesnosti infinitesimálního počtu. Druhá kontroverze, která je v práci představena, probíhá mezi Rollem a Varignonem; podstatnými rysy jsou institucionální podmínky rozvoje počtu a Varignonovy pokusy o důkazy nekonečně malých v Newtonově duchu. Komentář Analýzy nekonečně malých slouží k historickému, filologickému a filosofickému objasnění nových metod a dokládá utváření Analýzy nekonečně malých z jejích zdrojů, tj. přednášek Johanna Bernoulliho markýzi de l'Hospitalovi a jejich dopisové výměny.Item O introspektivní reflexi poznání a bázi přírodních věd(Západočeská univerzita v Plzni, 2015) Janský, Jan; Holeček, Miroslav; Kalva, ZdeněkStudie je pokusem o reflexi bazálních aspektů lidské kognitivní činnosti s důrazem na epistemologické souvislosti u věd přírodních a exaktních. Tematizovány jsou především ty zcela specifické vlastnosti činnosti myšlení, které je možné nalézt jeho fenomenologickou analýzou - introspektivní reflexí -, a možnosti aplikace získaných náhledu v oblasti objektivní vědy. Jádrem studie je detailní prezentace myšlenkového monismu Rudolfa Steinera. Představený náhled je dále rozšířen a užit k ozřejmení podstaty autoreferenčních struktur u logických paradoxů a k diskusi významu a role subjektu na vybraných problémech současného fyzikálního popisu světa.
