Karl Popper a problém indukce

Abstract

Svojí nejširší orientací se tato disertační práce zabývá Popperovou filosofií vědy, jejím specifičtějším zaměřením je pak řešení problému indukce v rámci kriticko-racionalistické myšlenkové tradice. Jako kriticko-racionalistická je v této práci označována ta rozvíjející se filosofická či přesněji epistemologická koncepce, která se zabývá tím, jak bychom měli přistupovat k poznání. Zatímco tradiční epistemologie považuje poznání za něco, co musí být v základu jisté a zdůvodněné, kritický racionalismus je specifický postojem, kdy prohlašuje, že nemáme žádné konečné odpovědi a samotná pravda je pak pro nás věčným hledáním. Domníváme se, že problém indukce představuje styčný bod, na kterém lze pochopit specifika Popperova unikátního přístupu k filosofii a vědecké metodologii. Bližší analýza Popperova řešení a následujících debat na toto téma nám může pomoci snáze identifikovat slabší a silnější místa jeho vědecké metody a přesněji ustavit jeho místo v dějinách filosofie vědy. Zvolená výzkumná otázka zní tedy v její nejširší podobě následovně: Podařilo se Popperovi či kritickému racionalismu vyřešit problém indukce?