Experimentální filozofie aplikovaná na koncept objektivity

Abstract

Disertace představuje experimentální filozofii a posléze aplikuje její vybrané metody na některé otázky spojené s objektivitou. Práce se skládá ze dvou částí, teoretické a empirické. Teoretická část se zabývá klíčovými pojmy experimentální filozofie a dvěma nejdůležitějšími koncepcemi objektivity. Empirická část sumarizuje výsledky projektu GAČR, realizovaného v letech 20172020. S ohledem na diverzitu použitých metod, zahrnujících empirickou konceptuální analýzu, rozhodování formou dilemat, sociologické šetření a psychologickou metodu omezené zevní stimulace, jsou v disertaci řešeny pouze dílčí hypotézy týkající se jednotlivých aspektů objektivity, a není v ní formulována nějaká centrální teze. Záměrem práce bylo také prozkoumat možnost jejich přenesení také do filozofie vědy. Projekt GAČR si jako prvořadý cíl vytknul objasnit chápání pojmu "objektivita" mezi současnými vědci v ČR formou metod experimentální filozofie. "Objektivita" je jedním z ústředních pojmů filozofie vědy, ale objevuje se také v pracích historiků a sociologů vědy i vědců samotných. Mezi výzkumné okruhy, tak jak byly formulovány na začátku projektu, patřily zejména: 1. Jak je definován ideál objektivity a jak se vyvinul? 2. Jak vědci rozumějí objektivitě? 3. Používají explicitní, nebo jen implicitní koncept "objektivity"? 4. Liší se chápání objektivity v jednotlivých oborech? 5. Jaká postupy objektivitě prospívají, a jaké ji naopak ohrožují? Projekt probíhal v několika fázích: kvalitativní (skupinové i individuální rozhovory s vědci), kvantitativní (dotazníkové šetření na několika vědeckých institucích) a experimentální (explorativní výzkum v zařízení Chamber REST). Úvodní kapitola práce Co je experimentální filozofie (vědy)? se zaobírá jak obecně experimentální filozofií (x-phi), tak specificky experimentální filozofií vědy, s odbočkou k jejich historickým kořenům. Kapitola Vědecká objektivita: historie a současnost obrací pozornost k samotnému pojmu "objektivity" a stručně pojednává o etymologii pojmu, jeho historicky proměnlivých užitích a různých způsobech uchopení ve filozofii vědy i vědě samotné. Disertace dále popisuje několik teorií objektivity, které se ukázaly jako zvlášť nosné pro popis a klasifikaci materiálu získaného empirickým výzkumem - teorii "vektorů rozhodování" Miriam Solomonové a "styley vědeckého myšlení" historika Alistaira C. Crombieho a "styly uvažování" filozofa Iana Hackinga.

Empirická část disertace popisuje metodologii výzkumu a detailně rozvádí zjištění jednotlivých studií. Kapitola Výzkum objektivity: metodologie a realizace navazuje na obecnou teoretickou stať o experimentální filozofii a zabývá se repertoárem konkrétních metod a technik použitých v projektu. Kapitola Jak vědci chápou objektivitu? rekapituluje závěry kvalitativní fáze a identifikuje hlavní komponenty (kategorie) pojmu "objektivita" a to, jak jsou operacionálně používány samotnými vědci. Kapitola Konceptuální analýza pojmu "objektivita" se již věnuje závěrům dotazníkového šetření a odpovídá na otázku explicitního používání tohoto pojmu a také kvantifikuje výskyt jeho jednotlivých kategorií objektivity. Následující kapitola Crombieho a Hackingovy styly ve vědě činí totéž pro vědecké styly, když hledá jejich výskyt v jednotlivých přírodovědných disciplínách a určuje jejich souvislosti s kategoriemi objektivity. Dvě kapitoly Vlivy na objektivitu (dilemata) a Vlivy na objektivitu (dotazník) identifikují některé faktory spoluurčující míru vědecké objektivity. Empirickou část uzavírá kapitola Omezená zevní stimulace a vědecké chápání reality, která shrnuje výsledky metodologicky unikátní explorativní studie, mapující představy vědců o povaze reality a jejich změny vlivem omezené zevní stimulace. Závěr zasazuje výzkumná zjištění do širšího kontextu a hodnotí potenciální přínos x-phi pro filozofii vědy.