Filosofická koncepce organicistního pojetí skutečnosti

Abstract

V předkládané práci je zkoumán procesuální neboli organicistní přístup Alfreda N. Whiteheada k filosofii a vědě, který pojímá veškeré bytí jako dynamický proces neustálého nastávání a kosmos jako uskupení vzájemně provázaných aktuálních událostí. Tato Whiteheadova procesuální metafyzika je zde zároveň konfrontována se západní metafyzickou tradicí, která převážně popisuje skutečnost jako uskupení statických a pasivních entit. Shrneme-li strukturu práce jako celku, postupujeme od reflexe Whiteheadova panfyzického projektu, respektive těch aspektů filosofie přírody, jež jsou relevantní pro objasnění Whiteheadovy rané a následně pozdní koncepce procesu. Dále se věnujeme osobnostem, na něž Whitehead pamatuje při výstavbě vlastního systému organicistní filosofie. Opět s ohledem na jejich vliv pro vývoj Whiteheadova pohledu na proces jako takový. V závěru se skrze Whiteheadovo pozdní pojetí procesu dostáváme k Whiteheadem provedené revizi substance a změny. Výsledná polemika má za cíl objasnit, zda má procesualita u Whiteheada ve své konečné podobě charakter kontinuálních hladkých přechodů vnitřně provázaných událostí či spíše následnosti statických událostí bez jakýchkoli vnitřních vazeb.