Vědecké metody v religionistice a jejich aplikace v bádání o raném křesťanství

Abstract

Disertační práce si klade za úkol prozkoumat, jakým způsobem může vypadat vědecký přístup ke studiu náboženství (na teoretické úrovni) a zda lze využívat nových technologií k počítačové analýze dochovaných pramenů (na úrovni metody). Cílem je reflexe relevantnosti a použitelnosti těchto nových teoretických a metodologických přístupů na základě jejich aplikace na konkrétní fenomén z oblasti bádání o raném křesťanství. Práce se proto pohybuje na dvou rovinách. První, teoretickou rovinu tvoří otázka po možnosti, povaze a podobě vědeckého přístupu ke studiu náboženství. Druhou, aplikovanou rovinou je snaha o využití vědeckého přístupu při zkoumání konkrétního fenoménu z oblasti raného křesťanství, aby tak bylo přímo poukázáno na přínosy a limity těchto teorií a metod. Ve hře je tedy jak otázka z oblasti teorie a filosofie vědy - zda je možné vědecky zkoumat náboženství a jakou podobu může takový přístup mít - tak otázka z oblasti religionistiky - zda tyto teorie a metody mohou přispět k výzkumu vzniku křesťanské víry. Sledovaným diskurzem je kognitivní věda o náboženství, ze které je vybrána Boyerova teorie minimální kontraintuitivity náboženských reprezentací, doplněná a zpřesněná Barrettem. Konkrétním fenoménem z dějin bádání o raném křesťanství, na který je tato teorie v disertační práci aplikována, je otázka vzniku křesťanské víry, konkretizovaná jako hledání důvodu proměny původního chápání Ježíše jakožto člověka (rabbiho, proroka, politického mesiáše, Bohem zmocněného služebníka) přes užívání židovského titulu Syn člověka v představu Ježíše jako vzkříšeného Syna Božího, Pána a Spasitele. Vstupní hypotézou v tomto případě je, zda mentální reprezentace Ježíše jakožto Syna Božího nejlépe odpovídá - v porovnání s chápáním Ježíše jako Bohem zmocněného člověka a jako Syna člověka - kognitivní charakteristice úspěšné náboženské představy a je tedy nejvhodnější k šíření. Protože se jedná o problematiku, která je úzce spojena s podrobnou analýzou dochovaných textových pramenů, je na úrovni metody zvolena kombinace klasické exegeze vybraných pasáží, analýzy kognitivních struktur sledovaných reprezentací, spolu s tzv. distančním čtením (distant reading). Nejprve jsou pomocí historicko-kritické metody identifikovány v novozákonních, apokryfních i raněkřesťanských textech prvních pěti staletí důležité pasáže vztahující se k analyzovaným představám - Ježíš jako rabbi, prorok, mesiáš, Syn člověka a Syn Boží. Následně jsou tyto představy analyzovány z hlediska jejich kognitivní struktury, přičemž je použit Barrettův systém kódování. V závěrečné části je tento přístup doplněn pomocí počítačové analýzy, aby byla ukázána použitelnost distančního čtení pro interpretaci raně křesťanských textů. Pozornost je soustředěna na analýzu proměny sémantického pole termínů Ježíš, Kristus a Bůh v korpusu řecky psaných raně křesťanských textů prvních pěti staletí našeho letopočtu.