Dissertations (KAP)
Permanent URI for this collection
Browse
Recent Submissions
Item Bezpečnostně-rozvojový nexus: historická perspektiva, současná podoba, implementace v konfliktních oblastech a jeho relevance v praxi(Západočeská univerzita v Plzni, 2024-06-24) Rod, ZdeněkTato disertační práce se zabývá aplikací bezpečnostně-rozvojového nexu (BRN) v konfliktních oblastech. Současný výzkum předpokládá, že byť je BRN zpracován v teoretické rovině, chybí bližší prozkoumání jeho uplatňování v praxi a celé řadě výzkumníků se zdá bezpečnostně-rozvojové propojení nejasné. Z těchto důvodů tato disertační práce zodpovídá, jakým způsobem docházelo k implementaci BRN v praxi a jakých podob aplikace bezpečnostně-rozvojového nexu v praxi nabývá. Právě prozkoumáním nástrojů zajištujících současně bezpečnost i rozvoj v různých oblastech bude představovat jádro této disertační práce. Při objasňování tohoto cíle bude rovněž kladen důraz na prozkoumání toho, co si aktér, který BRN aplikuje, pod tímto pojmem představuje a jak zamýšlí jeho praktickou implementaci. Podoby aplikace BRN budou analyzovány na pravděpodobně nejznámější implementaci BRN ? provinčních rekonstrukčních týmech (PRT) v Afghánistánu. Výsledná analýza odhalila, BRN v praxi nabýval širokou paletu podob, které byly mnohdy výrazně vzdálené teoretickým východiskům BRN, a že státy zřídka následovaly předrealizační úvahy o BRN vis-?-vis PRT během reálné implementace BRN v PRT v poli. V neposlední řadě tato práce prostřednictvím kritické diskuze objasňuje, zda se po desetiletí zkušeností aplikace BRN stále jeví jako vhodná cesta v procesu řešení konfliktů a boji proti povstalectví či nikoliv.
Item Negativní aktéři v mezinárodním systému(Západočeská univerzita v Plzni, 2024-06-19) Plundrich, MiroslavNestátní aktéři představují v mezinárodním systému rovnocenné partnery, konkurenty a/nebo závažné nepřátele. Jejich chování může být tedy pozitivní či negativní. Předložený bližší pohled mezi nestátní aktéry ukáže, že není snadné určit, kteří z nich jsou špatní a kteří dobří. Cílem disertační práce je vytvoření identifikačního klíče, který bude sloužit k určení negativního nestátního aktéra v mezinárodním systému a míry jeho negativity. Dosavadní výzkum nestátních aktérů žádný takový klíč nenabízí. Nenalezneme jej v našem oboru (mezinárodní vztahy), ani u zavedených kategorií nestátních aktérů, jako jsou ?nestátní ozbrojení aktéři?, potažmo ?skupiny organizovaného zločinu?. A to i přesto, že se v akademickém prostředí tyto kategorie vyvinuly s cílem definovat určitou skupinu nestátních aktérů za padouchy. Disertační práce v tomto směru nabízí dva na sebe navazující výsledky práce. Prvním je komplexní zachycení negativních rysů a vzorců chování v širší akademické literatuře oboru mezinárodní vztahy, jeho vyhodnocení a pochopení. Druhým se stává nový rámec pro analýzu negativních nestátních aktérů, který se skládá z matice negativních nestátních aktérů, typologie ideáltypů negativního nestátního aktéra a dílčího měření. Tento nový analytický rámec nabízí rozšíření dosavadních výzkumných přístupů k nestátním aktérům působících v systému negativně, rozšiřuje tradiční typologie a pojetí nestátních ozbrojených aktérů a skupin organizovaného zločinu. V praktické rovině nabízí funkční nástroj k určení míry negativity nestátních aktérů, resp. větší bezpečnostní hrozby.Item Velmocenská politika Německa v letech 1888-1914 jako nástroj etablování aktéra(Západočeská univerzita v Plzni, 2023-07-31) Štollová, SandraV této disertační práci se zabýváme problematikou zdrojů zahraniční politiky Německého císařství v letech 1890-1914. Naším cílem je identifikovat, analyzovat a interpretovat zdroje tzv. Weltpolitik, imperiální zahraniční politiky Německa spojené s osobitou vládou císaře Viléma II. Weltpolitik se vyznačovala odklonem od pragmatické, kontinentálně orientované reálpolitiky kancléře Otty von Bismarcka, opuštěním diplomacie, rozvázáním aliančního systému a přechodem k asertivní a sebevědomé zahraniční politice, provázené rozsáhlou výstavbou námořní flotily a koloniální politikou. Ve svém důsledku vedla Weltpolitik k narušení rovnováhy moci v evropském subsystému států, o kterou Bismarck od sjednocení Německa v roce 1871 usiloval. V práci se opíráme o rozsáhlou historiografickou rešerši této problematiky a o teorie mezinárodních vztahů. Vycházíme z poznatku, že dosavadní výzkumy v oboru historické vědy nepřinesly konsensuální vysvětlení Weltpolitik a shodu ohledně zdrojů německého imperialismu. Autoři se neshodují na tom, jaké faktory, procesy a subjekty k této zahraniční politice vedly, ani zda je hledat ve vnitřním či vnějším prostředí státu. Práce je rozdělena do osmi kapitol. Po úvodu následují tři teoretické kapitoly (kap. 2, 3 a 4), ve kterých představujeme propojení historie-teorie, na jehož základě vytváříme teoretický rámec práce. Zmapováním historiografické diskuse ohledně zdrojů Weltpolitik identifikujeme tři historiografické přístupy: (1.) Primát zahraniční politiky, který hledá zdroje Weltpolitik ve vnějším prostředí státu, tj. v mezinárodní politice či zahraničních politikách ostatních evropských států; (2.) Primát domácí politiky, který hledá zdroje Weltpolitik mezi aktéry ve vnitrostátním prostředí; (3.) Primát třídy, který chápe Weltpolitik jako širší problém třídního nastavení společnosti, resp. jako nástroj kapitalistické buržoazie k opresi proletariátu a politické opozice. Tyto tři historiografické přístupy jsme na základě podobnosti, s jakou vysvětlují zahraniční politiku státu, uchopili třemi paradigmaty mezinárodních vztahů: (1.) realismem, (2.) liberálním pluralismem, (3.) kritickými teoriemi. Výsledné interpretace zdrojů Weltpolitik vzniklé na bázi propojení historie-teorie následně ověřujeme v empirické části práce, která je tvořena kapitolou o metodologii (kap. 5) a diachronní a synchronní interpretací výzkumu (kap. 6 a 7). Zdroje Weltpolitik hledáme s využitím metody obsahové analýzy v rétorice císaře Viléma II., tvořené projevy císaře v letech 1890-1914. Na základě analýzy dat jsme zjistili, že za zdroje Weltpolitik můžeme považovat (1.) princip mocenské rovnováhy, (2.) ekonomický rozvoj státu a (3.) sledování státního zájmu. Do roku 1897 se Německo, které se ve srovnání s ostatními evropskými státy sjednotilo pozdě, snažilo vůči okolním velmocím (Anglii, Francii a Rusku) dorovnat své materiální kapacity a moc. Po roce 1897 deklaruje Německo Weltpolitik jako novou zahraničněpolitickou doktrínu. V roce 1898 a 1900 přijímá německá vláda dva zákony o námořním zbrojení a díky rapidní industrializaci a prudkému ekonomickému rozvoji začíná Německo budovat rozsáhlou námořní flotilu. Kolem roku 1905 již dorovnává relativní mocenské kapacity s ostatními státy, ale ve zbrojení přesto pokračuje i dále. Zdrojem Weltpolitik tak přestává být snaha o rovnováhu moci, ale stává se jím prosté sledování státního zájmu. Docházíme tak k závěru, že zdroje Weltpolitik můžeme hledat převážně ve vnějším prostředí státu a že je možné je nejlépe vysvětlit propojením historiografického přístupu primátu zahraniční politiky a realismu (konkrétně teorií vyvažování hrozeb Stephena M. Walta a teorií ofenzivního realismu Johna J. Mearsheimera). Neopomíjíme ale zohlednit i ekonomické faktory, které při formování Weltpolitik hrály rovněž zásadní roli.Item Postoj Armády České republiky k budování vztahu s veřejností(Západočeská univerzita v Plzni, 2017) Behenský, David; Balík Stanislav, Doc. PhDr. Ph.D.; Kříž Zdeněk, Doc. PhDr. Ph.D.Předmětem práce je popis nástrojů, které AČR využívá ke komunikaci s veřejností, vývoje armádního marketingu a legislativních prvků, podle kterých se tento marketing řídí. Hlavním jádrem práce je metodologické uchopení konkrétních komunikačních příkladů mise v Afghánistánu a Iráku, které byly z hlediska vojenského nasazení celosvětově sporné a na nichž lze vývoj a tendence v komunikaci AČR sledovat. Práce předkládá jednu z metodologických možností, jak zkoumat politickou komunikaci v širší perspektivě legislativního, bezpečnostního a částečně též morálního rámce s možností zaujetí kritického stanoviska vůči výrokům politické instituce, které by, dle názoru autora, měly politické vědy vždy nabízet.Item Postavení Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) v mezinárodním systému od roku 1945 do současnosti(Západočeská univerzita v Plzni, 2016) Caisová, Lenka; Karlas Jan, Doc. PhDr. M.A., Ph.D.; Hloušek Vít, Doc. PhDr. Ph.D.Předkládaná disertační práce analyzuje severokorejskou zahraniční politiku mezi léty 1994 a 2015 s využitím konceptuálního rámce teorie rolí, který pro studium severokorejské zahraniční politiky dosud nebyl dosud využit. Mým cílem je lépe porozumět tomu, jak Severní Korea vnímá své funkce či role v mezinárodním prostředí a jak toto ovlivňuje její interakce s dalšími aktéry. Poté, co s využitím obsahové analýzy severokorejských zahraničně-politických textů identifikuji role, které KLDR vyslovuje, zaměřím se na další zkoumání korelace mezi těmito rolemi a severokorejskou zahraniční politikou. Mým cílem je zejména identifikace těch situací či momentů, kdy se objevují zásadní změny ve význačnosti rolí (role saliency), kdy KLDR začne upřednostňovat jednu roli nad druhou či kdy zaniknou staré role a na jejich místě se objeví nové. Poté, co identifikuji tyto situace či momenty, uvedu je do souvislosti jak se změnami severokorejské zahraniční politiky, tak s jejími interakcemi s významnými druhými (significant others). Tvrdím, že odhalení vzorců interakcí KLDR s významnými druhými prostřednictvím analýzy rolí může potenciálně poskytnout jisté vodítko pro vyjednávání s KLDR. S ohledem na vytyčené cíle byl text této disertace rozdělen na čtyři hlavní kapitoly. První dvě přitom prezentují mé teoretické a metodologické zázemí, poslední dvě pak tvoří empirické jádro této práce. V první kapitole se vypořádávám s teoretickým a konceptuálním rámcem teorie rolí a rovněž zde přistupuji k operacionalizaci ústředních konceptů. Zvláštní pozornost je přitom kladena na problematiku změny rolí a způsobů, jakými k ní může docházet. Protože tato oblast zatím nebyla na teoretické úrovni zcela rozpracována, přistupuji k vlastnímu alternativnímu uchopení způsobů změn rolí, které jsou lépe aplikovatelné na případovou studii KLDR s využitím stávajících poznatků v této sféře. V druhé kapitole pak představuji metodu sémantické obsahové analýzy, která tvoří odrazový můstek pro další postup mého výzkumu. Rovněž zde předkládám a kriticky zhodnocuji severokorejskou anglicky psanou mediální sféru a pečlivě přitom vysvětluji, proč jsem pro svoji analýzu zvolila noviny The Pyongyang Times a časopis Korea Today. Ve třetí kapitole pak popisuji a definuji role, které jsem identifikovala, zaměřuji se na vývoj význačnosti rolí a taktéž jednotlivé role vztahuji ke konkrétní skupině významných druhých. Nakonec pak přistupuji ke čtvrté kapitole, kde jsou změny, ke kterým došlo ve vývoji sad rolí i jednotlivých rolí, uvedeny do kontextu severokorejských interakcí s významnými druhými. Celou práci pak uzavírám zjištěním, že proces změny rolí je velice komplexní a problematický. V případě KLDR je tento proces navíc dále komplikován velmi nevyrovnanými a nekonzistentními interakcemi s jejím nejvýznamnějším významným druhým, tedy Spojenými státy, které při nejlepším inklinovaly k opatrné politice angažmá, ke kombinaci hrozeb s humanitární pomocí, sankcí s vyjednáváním. Ačkoliv by bylo příliš jednoduché obviňovat pouze Spojené státy z toho, čím se KLDR v dnešní době stala (v interakci jsou totiž vždy přítomni jak ego, tak alter), je třeba si také uvědomit, že neustálé obviňování severokorejského režimu z toho, že je příliš izolovaný v situaci, kdy je KLDR přinejmenším částečně do této izolace tlačena, je iracionální.Item Baskický nacionalismus(Západočeská univerzita v Plzni, 2016) Zákravský, Jiří; Hloušek Vít, Doc. PhDr. Ph.D.; Říchová Blanka, Prof. PhDr. CSc.Cílem mé disertační práce "Sport jako nástroj politiky nestátních národů. Případová studie fotbalu v Baskicku" je analyzovat užívání kopané jako nástroje politiky v kontextu baskického nacionalismu. Konkrétně tedy budu provádět analýzu užívání baskické fotbalové reprezentace jako nástroje politiky tamních nacionalistů tj. Baskické nacionalistické strany (EAJPNV) a nacionalistického proudu ezker abertzale a proměnu jejího využívání v letech 1895 až 2014. Je všeobecně známo, že politici mohou užívat sport jako nástroj politiky. V této souvislosti si velký počet osob vzpomene na olympijské hry v Berlíně v roce 1936 a jejich zneužití ze strany nacistů, na bojkotování olympijských her v období studené války zejména v letech 1980 a 1984 nebo na tzv. ping-pongovou mezi komunistickou Čínou a Spojenými státy americkými. Nicméně i za této situace se domnívám, že není možné zatím nalézt nějakou teorii užívání sportu jako politického nástroje, což platí taktéž o národech, které (zatím) nedisponují vlastním státem. V první části disertační práce operacionalizuji pojem "nacionalismus" a zabývám se charakteristikami národů, které dosud nedisponují vlastním státem, respektive nacionalismů usilujících o stát. Následně analyzuji užívání sportu jako nástroje politiky zejména v kontextu nestátních národů. Empirická část disertační práce je rozdělena do šesti kapitol. V první z nich se zabývám baskickým nacionalismem mezi léty 1895 až 1930. Věnuji se zejména samotnému formování baskického nacionalismu v kontextu úvah Sabina Arany. Aranovy primordialistické myšlenky měly taktéž významný vliv na soudobé užívání fotbalu jako nástroje politiky. Ve druhé empirické kapitole se zaměřuji na baskický nacionalismus v období republiky a během španělské občanské války. V této době existovalo Autonomní společenství Baskicka a baskická vláda využívala fotbal a konkrétně baskickou fotbalovou reprezentaci tehdy známou pod označením equipo Euzkadi jako nástroj sportovní diplomacie. Konec občanské války však znamenal taktéž pád republiky a zrušení autonomního statutu Baskicka. Třetí kapitola se tak zabývá obdobím frankistického Španělska mezi léty 1939 až 1977. Právě od tohoto roku, kdy došlo k legalizaci politických stran ve Španělsku včetně baskických, začíná následující kapitola, která je ohraničena rokem 1999. V této době znovu začalo existovat Autonomní společenství Baskicka a objevil se požadavek baskických nacionalistů na zoficiálnění tamních sportovních výběrů. Tento požadavek byl viditelný zejména v souvislosti s baskickým národním fotbalovým týmem. V této době nastupovala baskická fotbalová reprezentace k pravidelným přátelským zápasům, přičemž většina z nich byla spojena právě s požadavkem na mezinárodní uznání jejich fotbalového týmu a taktéž na nezávislost regionu. V roce 1999 zformoval předseda baskické vlády, tzv. lehendakari, Juan José Ibarretxe vládu, která následně připravila známý návrh na změnu baskického autonomního statutu a taktéž dále pracovala s požadavkem na zoficiálnění tamních sportovních reprezentací. Následně mezi roky 2009 až 2012 poprvé v historii Autonomního společenství Baskicka nevytvořila EAJPNV baskickou vládu a ta byla naopak sestavena prošpanělskými politickými stranami. Výše zmíněná politická strana se vrátila k moci v roce 2012 a v současné době se baskičtí nacionalisté stále dožadují zoficiálnění baskických sportovních výběrů. V poslední empirické kapitole a následně i v závěru práce shrnu své poznatky a představím výsledky výzkumu. Domnívám se, že baskičtí nacionalisté užívají sport či konkrétně fotbal a baskickou fotbalovou reprezentaci jako nástroj politiky, přičemž je v historii baskického nacionalismu možné pozorovat všechny čtyři způsoby využívání sportu jako nástroje politiky, které byly blíže představeny v teoretické části práce. Nyní je taktéž dle mého názoru pozorovatelné, že baskičtí nacionalisté užívají sport více v kontextu sportovní (para)diplomacie než v předchozích obdobích.Item Korupce, klientelismus a stranická patronáž v komunistických režimech a v průběhu postkomunistické transformace ? studie z prostředí Československa/České republiky(Západočeská univerzita v Plzni, 2015) Naxera, VladimírPředkládaná práce je dílčím příspěvkem k českému výzkumu korupce a klientelismu. Tato studie nepostihla korupci, klientelismus a stranickou patronáž v celé jejich šíři to ani nebylo záměrem práce. Předmětem textu se stala korupce, klientelismus a patronáž v jasně vymezeném prostředí zkoumali jsme tyto jevy (jejich příčiny, podoby a důsledky) v komunistické společnosti a v průběhu postkomunistické transformace. Přesvědčení, že korupci je třeba zkoumat v rámci konkrétního kontextu, patří mezi základní východiska této dizertace. Obecné poznatky o korupci jsou tedy zpřesněny kontextem komunistického režimu a postkomunistické transformace, následně jsou konkretizovány na příkladu Československa/České republiky. Teoretický rámec textu vycházející z neo-institucionálních základů, který byl v průběhu práce postupně vybudován, byl použit na vysvětlení korupce v případě Československa, respektive České republiky. Ambicí práce tedy nebylo vytvořit obecný model aplikovatelný na všechny komunistické a postkomunistické země bez výjimky. Ačkoli je možné se domnívat, že některé závěry této práce mají obecnější platnost, není možné v tuto chvíli a bez dalšího dlouhodobého výzkumu s jistotou tvrdit, že tomu tak nevyhnutelně a ve všech případech je. Hlavním cílem práce je vysvětlení příčin, podob, vnímání a důsledků korupce v komunistickém režimu a v postkomunistické společnosti. Cestou k dosažení tohoto cíle je zodpovězení několika dílčích výzkumných otázek (1) jaké byly institucionální a kulturní (tedy strukturální) předpoklady rozšíření korupce v komunistických systémech?; (2) jaké komunistické dědictví můžeme nalézt v podobě korupce po pádu komunismu?; (3) jakým způsobem se podepsal průběh postkomunistické transformace a privatizace na proměně povahy korupce a jejího vnímání po pádu komunismu?; (4) čím je umožněno "přežití" korupce, tedy to, proč se nedaří korupci výrazněji potlačit?; (5) jaké jsou hlavní následky korupce v postkomunistických společnostech? Na základě posloupnosti těchto otázek je logicky strukturována celá práce. Druhým cílem, který se může jevit jako sekundární a jako prostředek k naplnění cíle prvního, nicméně jeho význam je zcela kruciální, je co nejpreciznější nadefinování pojmu korupce. Pojem, který bývá často chápán nejednotně, někdy velmi zúženě ve smyslu úplatkářství, si zasluhuje dostatek prostoru pro vysvětlení. Hlavní závěry práce můžeme shrnout takto: institucionální nastavení komunistického režimu a tímto nastavením ovlivněná politická kultura vytvořily vhodné prostředí pro šíření korupčních a klientelistických praktik na všech úrovních společnosti institucí. Tyto korupční vzorce a rozšíření korupčních norem ovlivnily podobu a vnímání korupce po pádu komunistického režimu. Důležitými faktory, které ovlivňovaly či ovlivňují korupci v postkomunistickém prostředí, jsou dále proces privatizace, slabá občanská společnost, která nemá dostatek kapacit vůči korupci bojovat, v neposlední řadě také rozsáhle vykonávaná stranická patronáž, na kterou jsou následně napojeny další korupční a klientelistické aktivity. Korupce nebyla po dlouhou dobu v rámci české politické vědy předmětem většího analytického zájmu. I když se tento stav pomalu začíná měnit, výzkum korupce je stále spíše v počátcích. I přesto se mohla práce opřít o kvalitní české zdroje (například texty Pavola Friče nebo Karla B. Müllera). Hlavní konceptuální rámec práce byl však budován na základě zdrojů zahraničních nejdůležitějšími autory byli v tomto ohledu Leslie Holmes, Rasma Karklins a Jadwiga Staniszkis.Item Vývoj a formování regionálního řádu Blízkého východu na pozadí soupeření regionálních mocností(Západočeská univerzita v Plzni, 2015) Ponížilová, Martina; Cabadová Waisová, ŠárkaPředkládaná práce se zabývá vývojem a formováním regionálního řádu na Blízkém východě na pozadí soupeření regionálních mocností. Jejím cílem je ukázat, jakým způsobem změny v rozložení moci v regionu a vzájemné soupeření regionálních mocností formovaly v období let 1945-2007 regionální řád. Pro dosažení tohoto cíle byla práce rozdělena na čtyři hlavní kapitoly. První kapitola popisuje metodologický postup, základní teoretická východiska a konceptualizaci tří ústředních pojmů (regionálního systému, resp. regionu, regionálního řádu a regionální mocnosti), dále vymezuje hlavní tezi práce a nakonec předkládá operační definice základních konceptů a proměnných. Ve druhé kapitole je vymezen region Blízký východ a stručně popsán jeho vývoj. Třetí kapitola se pak zabývá čtyřmi potenciálními regionálními mocnosti Blízkého východu (Egyptem, Saúdskou Arábií, Íránem a Tureckem), konkrétně jejich materiálními i nehmotnými zdroji moci, zahraničně-politickými ambicemi, regionálními politikami a tím, zda je jejich mocenský status uznáván ostatními státy. Ve čtvrté kapitole je analyzován regionální řád Blízkého východu. Při analýze je kladen důraz na vzájemné vztahy mezi regionálními mocnostmi a na jejich představy o regionálním uspořádání, dále na formální i neformální instituce, na vnitroregionální vztahy kooperace či konfliktu, regionální integrační projekty i vměšování vnějších mocností do regionální politiky.Item Přerozdělování welfare: nástroj pomoci nebo kontroly?(Západočeská univerzita v Plzni, 2015) Mertl, Jiří; Rybář, Marek; Šaradín, PavelText reprezentuje interdisciplinární výzkum fenoménu welfare surveillance jako klíčové součásti současných západních sociálních systému po neoliberálním diskurzivním obratu v 80. letech, kdy začaly být aktivní dva procesy - delegitimizace sociálního státu a jeho nahrazení koncept minimálního státu. Selektivní redukce agendy západních států a jejich sociálních institucí znamenala specifickou transformaci sociálních systémů. Na každodenní rutinu úřadů sociálních systémů byly aplikovány zásady new public management (NPM) a nezaměstnaní a recipienti/tky sociální pomoci začali být bráno jako sociální devianti, kteří potřebují disciplinarizaci a normalizaci, aby se opět stali ekonomicky aktivními. Zároveň vyvstala potřeba kontroly nezaměstnaných a recipientů/tek, a to kvůli obecné západní představě jakékoliv sociální deviace jako podezřelém fenoménu, který musí být pod kontrolou. Kombinace negativního rámcování nezaměstnaných a recipientů/tek a potřeba kontroly měly za následek implementaci welfare surveillance sestávající se z různých neliberálních praktik (výslechy, workfare, aktivizace, řízení využívání sociální pomoci a biometrie) do sociálních systémů. Řada výzkumníků skrze svoje výzkumy poukázala, že welfare surveillance a jeho neliberální praktiky měly negativní dopad na sociální systémy, ale především na recipienty/tky a nezaměstnané. Recipienti/tky, kteří často hrají hlavní roli ve výzkumech, poukazovali na praktické efekty neliberálních praktik, zejména represi a discipliarizaci, ale tak na symbolické - stigmatizaci, marginalizaci a kriminalizaci. Na základě těch zjištění výzkumníci zdůrazňují, že welfare surveillance porušuje lidská práce, zejména s ohledem na lidskou důstojnost. Ve svojí disertaci sleduji dva hlavní cíle. První se týká delegitimizace welfare surveillance jako sadu praktik, které odporují základní myšlence sociální spravedlnosti spočívající ve vytvoření prostředí, které poskytuje možnost seberealizace pro všechny jeho členy, kteří jsou bráni jako svobodné a důstojné bytosti. Druhým cílem je analýza českého sociálního systému v souvislosti se sociálními reformami, které byly uskutečněny v letech 2006 až 2009 a 2010 až 2013, neboť se jednalo o největší zásahy do sociálního systému od roku 1989. V rámci tohoto cíle jsem analyzoval tři sady dat - ostatní relevantní a podobné výzkumy, politicko-mediální diskurz (textová a mediální produkce relevantních politických aktérů) a polostrukturované rozhovory se sociálními pracovníky a recipienty/tkami. Během analýzy a interpretace jsem využil rlzné analytické a explanační teorie - governmentalitu, teorii labelingu, morální paniku, koncepty sledování a surveillance studies, teorii rámcování, analýzu metafor, CDA, kvalitativní obsahovou analýzu, konceptuální analýzu a řetězcové ekvivalenty. Zjištění nasvědčují, že český sociální systém prodělal zmíněný diskurzivní obrat a že vybrané praktiky welfare surveillance byly zavedeny (workfare, aktivizace a řízení využívání sociální pomoci). Obrat byl nicméně nedokončen kvůli vyslovení nedůvěry oběma vládám, které byly zodpovědné za reformy. REspondenti/tky, s nimiž jsem komunikoval, vyjádřili podobné stejní zkušenosti a pocity represe, stigmatizace, marginalizace a kriminalizace, byť transferabilita a zobecnění těchto poznatků by měly být prováděny velmi opatrně.Item Problematika legitimity ve společnosti s neoliberální praxí - penální stát a jeho instituce(Západočeská univerzita v Plzni, 2015) Krčál, Petr; Rybář, Marek; Šaradín, PavelHlavním tématem disertační práce je analýza interakce mezi institucí trestu, společností a legitimitou státních aparátů. V práci se snažím o poskytnutí interpretace toho, jak státní aparáty (re)produkují svoji legitimitu tím, že utvářejí svůj obraz jako ochránců bezpečnosti a garantů nomického řádu. Práce je složena ze tří dílčích částí - teoretické, metodologické a analytické.Item Jednorozměrná demokracie: případová studie otevřené společnosti K.R. Poppera(Západočeská univerzita v Plzni, 2015) Stulík, OndřejTato disertační práce se zabývá neklasickou teorií demokracie K. R. Poppera. Pomocí hermeneutiky tzv. druhé generace jako přístupu a analýzy metafor jako metodologie odhaluje skrytý ideologický význam ve zmíněné teorii demokracie. Teorie demokracie je součástí širšího paradigmatu otevřená společnost, které zkoumám ve čtyřech rovinách v rovině pohledu pozitivistické politologie, normativní politologie, ideologie konzervatismu (jako specifického postoje ve smyslu paradigmatu) a teorie vědy. Paradigma otevřená společnost stojí na předpokladech absolutního racionálního jednání člověka, který se pohybuje v rámci společnosti, jejíž fungování je analogické tržnímu mechanismu. Výsledkem takového jednání je specifická teorie demokracie, která je procesuální a sama sebe označuje za neutrální. Předpoklady a výsledky zkoumání takové představy jsou patrné u teoretiků tzv. rakouské školy. Je otázkou této práce, zda je paradigma otevřená společnost propojeno s těmito teoretiky. Výzkum z hlediska čtyř rovin je veden kriticky. Prvním předmětem kritiky otevřené společnosti je její jednorozměrnost ve formě absolutní racionality. Druhým předmětem kritiky je taktéž absence kolektivního republikánského étosu. Třetím a finálním předmětem kritiky je překračování postulované Popperovy demokratické teorie do oblasti ideologie z důvodu esenciálního prvku. Závěry výzkumu lze shrnout do jedenácti bodů. (1) demokracii je nutné zkoumat i nadále. Je třeba se zaměřit na konkrétní teorie a testovat je jazykově-vědní analýzou, aby v nich byly vidět případné ideologické "zkratky". (2) Popperova teorie demokracie je procesuálně neudržitelná, protože v sobě obsahuje esencialistický prvek absolutní racionality (nikoliv čistého racionalismu). Demokracie jako neutrální proces u Poppera selhává a obsahuje ideologický (dle konzervativního pohledu) prvek liberální rostoucí racionality, která je individualistická. (3) Popperova teorie vědy není univerzální, ale jen dílčí. (4) Popper spojuje svou teorii vědy se sociální filozofií, která se tváří, že je sociální, resp. politologickou teorií. (5) Podle Poppera je pravou sociální vědou ekonomie, protože je schopna kvantifikovatelného zobecnění sociální reality skrze své racionální modely. (6) Popper je liberální myslitel, který tenduje k von Hayekovu pojetí tržní reality. (7) Von Mises a Rothbard se ve svých teoriích podstatně odlišují od paradigmatu otevřená společnost K. R. Poppera. Je nutné ale poznamenat, že teorie von Misese a Rothbarda tenduje k procesuálnímu pojetí demokracie, stejně jako von Hayekova. (8) Paradigma otevřená společnost a neoliberalismus či libertarianismus tzv. rakouské školy nejsou jednoznačně propojeny. Paradigma otevřená společnost je koherentní, tzv. rakouská škola nikoliv. Přesto je nutné poznamenat, že v dílčích představách jsou téměř identické např. v chápání racionality jedince, nebo v chápání negativní svobody, kterému dávají prioritu. (9) Paradigma konzervatismus jako postoj odmítá partikulární koncepty paradigmatu otevřená společnost z důvodu popírání vybraných republikánských principů (občanské náboženství, nacionalismus, obecně vnímání společnosti a demokracie jako hodnoty) a principů personalismu (duchovní stránka člověka, nejen racionalismus v jednání) ve smyslu pluralismu "racionality" a "duchovní stránky". (10) Procesuální teorie demokracie tzv. neklasického pojetí K. R. Poppera je jednorozměrná z hlediska konzervatismu jako postoje, teorie vědy a normativní politické teorie. Příčinou a jediným rozměrem je esenciální racionalita. (11) Ani jedna ze zkoumaných teorií nevytváří jednoznačnou utopii, prohlašovanou za teorii. Z tohoto důvodu je třeba další výzkum, který se nebude věnovat demokracii jako fenoménu, ale racionalitě jako pojmu při stavbě či kritice teorií.Item Německá komunální politika. Postavení obcí v rámci systému veřejné správy ve starých a nových spolkových zemích(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Pitrová, Miroslava; Cabada, LadislavPrimárním cílem práce byla deskripce a analýza komunální politiky ve Spolkové republice Německo. Hlavní pozornost byla věnována organizaci a fungování samosprávných jednotek v systému veřejné správy. Zajímalo nás, jak jsou v systému německé VS ukotveny nejnižší územně administrativní jednotky, obce. Jakou mají úlohu a jakou roli v systému sehrávají. Záměrem práce bylo postihnout uvedené téma z hlediska spolkové, zemské, ale zejména komunální úrovně a zasadit jej do prostředí tzv. nových a starých spolkových zemí.Item Integrační procesy v Africe(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Piknerová, Linda; Cabadová Waisová, Šárka; Springerová, Pavlína; Kandert, JosefCílem předkládané disertační práce je analyzovat mikroregionální integrační projekty v prostoru jižní Afriky a zjistit, zda jejich úspěšné fungování je důsledkem ekonomického profitu, který z něj zúčastnění aktéři mají. V první části jsou vymezena základní teoreticko-metodologická východiska, formulovány dvě ústřední teze práce a jejich proměnné a naznačena základní východiska textu. Teoretické zarámování textu poskytuje teorie nového regionalismu. Druhá část práce poskytuje obecný přehled afrického regionalismu. Vedle obecných problémů se tato část textu zaměřuje na vznik mikroregionalismu v jižní Africe, resp. Jihoafrické republice, definuje jeho základní charakteristiky a specifika a věnuje se důvodům jeho vzniku. Třetí část textu je klíčová pro naplnění vymezených tezí. Sledováno je celkem devět případových studií, prostřednictvím jejich analýzy docházím v závěru k naplnění svého cíle. Na základě provedeného výzkumu si dovoluji konstatovat, že počet nestátních aktérů zvýšil intensitu integrace a současně, že míra ekonomického zisku zvyšuje zájem o integraci. To se potvrdilo jak v rámci sledovaných projektů, tak v širších regionálních souvislostech.Item Postoj Armády České republiky k budování vztahu s veřejností(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Behenský, David; Cabadová Waisová, Šárka; Cabadová Waisová, ŠárkaCílem disertační práce je předložit výsledky výzkumu armádní komunikace, které mohou sloužit jako sonda do diskursivních procesů, jež se armáda pokouší využívat k získání legitimity vyplývající z vojensko-civilních vztahů a ze sympatií široké veřejnosti. Výsledky výzkumu, založeném na diskursivní analýze, jež se vztahuje k narativu o zahraničních misích v Afghánistánu a Iráku, slouží jako základ pro vyhodnocení postoje komunikátora k budování pozitivního vztahu s veřejností. Práce představuje základní výzkum s vymezením ontologického a epistemologického přístupu na sociálně konstruktivistickém a poststrukturalistickém základě, ze kterého vyplývá i exaktní metoda pro zkoumání diskursu. Mimo základní představení armádní komunikace v posledních několika letech, práce předkládá dekonstrukci oficiálních argumentů a jejich propojení, se strukturami, ve kterých se AČR nachází. Výsledky výzkumu ukazují, jak armáda komunikací buduje vlastní legitimitu v současných společenských strukturách. Práce dále nastiňuje další možnosti a směry kam by výzkum v oblasti komunikace veřejných institucí, ve spojitosti s politickými procesy, mohu ubírat.Item Korupce, klientelismus a stranická patronáž v komunistických režimech a v průběhu postkomunistické transformace - studie z prostředí Československa/České republiky(Západočeská univerzita v Plzni, 2014) Naxera, Vladimír; Strnadová, LenkaPředkládaná práce je dílčím příspěvkem k českému výzkumu korupce a klientelismu. Tato studie nepostihla korupci, klientelismus a stranickou patronáž v celé jejich šíři to ani nebylo záměrem práce. Předmětem textu se stala korupce, klientelismus a patronáž v jasně vymezeném prostředí zkoumali jsme tyto jevy (jejich příčiny, podoby a důsledky) v komunistické společnosti a v průběhu postkomunistické transformace.Item Oligarchizace, personalizace a prezidencializace v soudobých demokraciích(Západočeská univerzita v Plzni, 2014) Jurek, Petr; Cabada, LadislavTématem této disertační práce je personalizace politiky a prezidencializace politických systémů. Předmětem zájmu obou konceptů je měnící se význam politických aktérů kolektivního a individuálního typu, konkrétně narůstající vliv aktérů individuálního typu na úkor aktérů kolektivních. Cílem této práce je kriticky posoudit roli politického stranictví v konceptech personalizace politiky a prezidencializace politických systémů. Zároveň jsou v textu diskutovány možnosti a limity využití předmětných konceptů pro analýzu politiky v postkomunistických politických systémech. V empirické rovině se práce zaměřuje na analýzu personalizace politiky v českém politickém systému. V souladu s těmito záměry je práce členěna na dvě části. V první části jsou představeny různé možnosti konceptuálních vymezení personalizace a prezidencializace, kauzální vazby v rámci jednotlivých konceptů a metodologické limity výzkumu. Součástí této části práce je návrh typologického schématu politického stranictví zachycujícího rozdílnou míru personifikačního potenciálu. Typologie je založena na kombinaci dvou kritérií premiérského potenciálu politické strany a typu politické strany (catch-all strana, kartelová strana, podnikatelská strana). Druhá část práce obsahuje případovou studii personalizace české politiky. Po nastínění stranického kontextu je analyzována mediální expozice lídrů politických stran, efekt lídrů v parlamentních volbách, personalizace volebního systému, vliv osobností kandidátů na volební výsledky a role individuálních aktérů v exekutivě.
