Přerozdělování welfare: nástroj pomoci nebo kontroly?

Abstract

Text reprezentuje interdisciplinární výzkum fenoménu welfare surveillance jako klíčové součásti současných západních sociálních systému po neoliberálním diskurzivním obratu v 80. letech, kdy začaly být aktivní dva procesy - delegitimizace sociálního státu a jeho nahrazení koncept minimálního státu. Selektivní redukce agendy západních států a jejich sociálních institucí znamenala specifickou transformaci sociálních systémů. Na každodenní rutinu úřadů sociálních systémů byly aplikovány zásady new public management (NPM) a nezaměstnaní a recipienti/tky sociální pomoci začali být bráno jako sociální devianti, kteří potřebují disciplinarizaci a normalizaci, aby se opět stali ekonomicky aktivními. Zároveň vyvstala potřeba kontroly nezaměstnaných a recipientů/tek, a to kvůli obecné západní představě jakékoliv sociální deviace jako podezřelém fenoménu, který musí být pod kontrolou. Kombinace negativního rámcování nezaměstnaných a recipientů/tek a potřeba kontroly měly za následek implementaci welfare surveillance sestávající se z různých neliberálních praktik (výslechy, workfare, aktivizace, řízení využívání sociální pomoci a biometrie) do sociálních systémů. Řada výzkumníků skrze svoje výzkumy poukázala, že welfare surveillance a jeho neliberální praktiky měly negativní dopad na sociální systémy, ale především na recipienty/tky a nezaměstnané. Recipienti/tky, kteří často hrají hlavní roli ve výzkumech, poukazovali na praktické efekty neliberálních praktik, zejména represi a discipliarizaci, ale tak na symbolické - stigmatizaci, marginalizaci a kriminalizaci. Na základě těch zjištění výzkumníci zdůrazňují, že welfare surveillance porušuje lidská práce, zejména s ohledem na lidskou důstojnost. Ve svojí disertaci sleduji dva hlavní cíle. První se týká delegitimizace welfare surveillance jako sadu praktik, které odporují základní myšlence sociální spravedlnosti spočívající ve vytvoření prostředí, které poskytuje možnost seberealizace pro všechny jeho členy, kteří jsou bráni jako svobodné a důstojné bytosti. Druhým cílem je analýza českého sociálního systému v souvislosti se sociálními reformami, které byly uskutečněny v letech 2006 až 2009 a 2010 až 2013, neboť se jednalo o největší zásahy do sociálního systému od roku 1989. V rámci tohoto cíle jsem analyzoval tři sady dat - ostatní relevantní a podobné výzkumy, politicko-mediální diskurz (textová a mediální produkce relevantních politických aktérů) a polostrukturované rozhovory se sociálními pracovníky a recipienty/tkami. Během analýzy a interpretace jsem využil rlzné analytické a explanační teorie - governmentalitu, teorii labelingu, morální paniku, koncepty sledování a surveillance studies, teorii rámcování, analýzu metafor, CDA, kvalitativní obsahovou analýzu, konceptuální analýzu a řetězcové ekvivalenty. Zjištění nasvědčují, že český sociální systém prodělal zmíněný diskurzivní obrat a že vybrané praktiky welfare surveillance byly zavedeny (workfare, aktivizace a řízení využívání sociální pomoci). Obrat byl nicméně nedokončen kvůli vyslovení nedůvěry oběma vládám, které byly zodpovědné za reformy. REspondenti/tky, s nimiž jsem komunikoval, vyjádřili podobné stejní zkušenosti a pocity represe, stigmatizace, marginalizace a kriminalizace, byť transferabilita a zobecnění těchto poznatků by měly být prováděny velmi opatrně.