Jednorozměrná demokracie: případová studie otevřené společnosti K.R. Poppera

Abstract

Tato disertační práce se zabývá neklasickou teorií demokracie K. R. Poppera. Pomocí hermeneutiky tzv. druhé generace jako přístupu a analýzy metafor jako metodologie odhaluje skrytý ideologický význam ve zmíněné teorii demokracie. Teorie demokracie je součástí širšího paradigmatu otevřená společnost, které zkoumám ve čtyřech rovinách v rovině pohledu pozitivistické politologie, normativní politologie, ideologie konzervatismu (jako specifického postoje ve smyslu paradigmatu) a teorie vědy. Paradigma otevřená společnost stojí na předpokladech absolutního racionálního jednání člověka, který se pohybuje v rámci společnosti, jejíž fungování je analogické tržnímu mechanismu. Výsledkem takového jednání je specifická teorie demokracie, která je procesuální a sama sebe označuje za neutrální. Předpoklady a výsledky zkoumání takové představy jsou patrné u teoretiků tzv. rakouské školy. Je otázkou této práce, zda je paradigma otevřená společnost propojeno s těmito teoretiky. Výzkum z hlediska čtyř rovin je veden kriticky. Prvním předmětem kritiky otevřené společnosti je její jednorozměrnost ve formě absolutní racionality. Druhým předmětem kritiky je taktéž absence kolektivního republikánského étosu. Třetím a finálním předmětem kritiky je překračování postulované Popperovy demokratické teorie do oblasti ideologie z důvodu esenciálního prvku. Závěry výzkumu lze shrnout do jedenácti bodů. (1) demokracii je nutné zkoumat i nadále. Je třeba se zaměřit na konkrétní teorie a testovat je jazykově-vědní analýzou, aby v nich byly vidět případné ideologické "zkratky". (2) Popperova teorie demokracie je procesuálně neudržitelná, protože v sobě obsahuje esencialistický prvek absolutní racionality (nikoliv čistého racionalismu). Demokracie jako neutrální proces u Poppera selhává a obsahuje ideologický (dle konzervativního pohledu) prvek liberální rostoucí racionality, která je individualistická. (3) Popperova teorie vědy není univerzální, ale jen dílčí. (4) Popper spojuje svou teorii vědy se sociální filozofií, která se tváří, že je sociální, resp. politologickou teorií. (5) Podle Poppera je pravou sociální vědou ekonomie, protože je schopna kvantifikovatelného zobecnění sociální reality skrze své racionální modely. (6) Popper je liberální myslitel, který tenduje k von Hayekovu pojetí tržní reality. (7) Von Mises a Rothbard se ve svých teoriích podstatně odlišují od paradigmatu otevřená společnost K. R. Poppera. Je nutné ale poznamenat, že teorie von Misese a Rothbarda tenduje k procesuálnímu pojetí demokracie, stejně jako von Hayekova. (8) Paradigma otevřená společnost a neoliberalismus či libertarianismus tzv. rakouské školy nejsou jednoznačně propojeny. Paradigma otevřená společnost je koherentní, tzv. rakouská škola nikoliv. Přesto je nutné poznamenat, že v dílčích představách jsou téměř identické např. v chápání racionality jedince, nebo v chápání negativní svobody, kterému dávají prioritu. (9) Paradigma konzervatismus jako postoj odmítá partikulární koncepty paradigmatu otevřená společnost z důvodu popírání vybraných republikánských principů (občanské náboženství, nacionalismus, obecně vnímání společnosti a demokracie jako hodnoty) a principů personalismu (duchovní stránka člověka, nejen racionalismus v jednání) ve smyslu pluralismu "racionality" a "duchovní stránky". (10) Procesuální teorie demokracie tzv. neklasického pojetí K. R. Poppera je jednorozměrná z hlediska konzervatismu jako postoje, teorie vědy a normativní politické teorie. Příčinou a jediným rozměrem je esenciální racionalita. (11) Ani jedna ze zkoumaných teorií nevytváří jednoznačnou utopii, prohlašovanou za teorii. Z tohoto důvodu je třeba další výzkum, který se nebude věnovat demokracii jako fenoménu, ale racionalitě jako pojmu při stavbě či kritice teorií.

Description

Subject(s)

analýza metafor, demokracie, libertarianismus, popper, teorie vědy

Citation

OPEN License Selector