Articles (KFI)
Permanent URI for this collection
Browse
Recent Submissions
Item Náhrobek jako historický pramen pro dějiny ušlechtilé kamenické výroby: příklad západního Slezska(e-Monumentica, 2023) Hečková, PetraKámen je jedním z tradičních materiálů, které se uplatňovaly v sepulkrální tvorbě. Zpočátku dominovaly snadno opracovatelné sedimentární horniny (pískovce, arkózy, případně vápence), od poloviny 19. století se však setkáváme s narůstající variabilitou druhů hornin využívaných jako surovina v pomníkové tvorbě. Na příkladu náhrobků z oblasti rakouského (československého) západního Slezska je demonstrováno, jakým způsobem se v moderním sepulkrálním umění jednotlivé druhy dekoračního kamene uplatňovaly, a nakolik jejich využívání ovlivnil rozvoj těžby a průmyslového zpracování tvrdých leštitelných hornin od poslední čtvrtiny 19. století. Výsledky terénního průzkumu dvou hřbitovů ukazují, že obliba domácí kamenné suroviny nebyla tolik ovlivněna importem žádaných druhů dekoračního kamene ze Skandinávie, jako tomu bylo na jiných místech střední Evropy. Místní horniny, tzv. slezská žula a slezský mramor, těžené v západním Slezsku i pro zakázky na sepulkrální monumenty, měly v náhrobní tvorbě trvalé dominantní zastoupení až do poloviny 20. století.
Item Devastace hřbitovů na Tachovsku po roce 1945 a jejich obnova(e-Monumentica, 2023) Bílková, Jitka; Voltr, PavelPříspěvek pojednává o poválečné historii hřbitovů na Tachovsku a na příkladu osmi lokalit (Bohuslav, Hošťka, Milíře, Nové Domky, Ošelín, Pavlův Studenec, Svatá Kateřina u Přimdy a Tachov) demonstruje proces jejich devastace a jejich (případnou) obnovu po roce 1989. Poválečná devastace hřbitovů úzce souvisela s devastaci německých osad ležících v pohraničí, odkud byla německá populace násilně vystěhována po roce 1945. Devastace oblasti a demolice opuštěných a chátrajících objektů v Českém lese se neomezila jen na krátký úsek počátku padesátých let, ale pokračovala až do osmdesátých let 20. století. V současnosti lze německé hřbitovy ležící v dnešním okrese Tachov rozdělit na opuštěné hřbitovy, jejichž aktivní užívání bylo ukončeno nejpozději do roku 1948, a hřbitovy, které jsou k pohřbívání užívány dodnes. Článek se soustředí zejména na první skupinu hřbitovů, prezentuje výsledy terénního výzkumu těchto hřbitovů, dokumentuje jejich současný stav, stav dochovaných sepulkrálních památek a jejich současnou údržbu a obnovu a možné využívání.Item Heat and Pain Identity Statements and the Imaginability Argument(Hrčak, 2022) Polák, MichalCílem první části článku je odhalit, že Kripkeho argumentace proti typové teorii identity nerozlišuje důsledně význam jednotlivých termínů vstupujících do vztahu identity, a proto je jeho tvrzení o nesprávnosti analogie mezi větami "teplo je molekulární pohyb" a "bolest je pálení C-vláken" chybné. Druhá část článku se zaměřuje na relevanci modálního argumentu v konfrontaci s empirickou evidencí. Argumentuje proti předpokladu obsaženému v modálním argumentu, že k identickému neurobiologickému vzorci dochází bez ohledu na to, zda je vědomá bolest přítomna, nebo zcela chybí.Item The Cultural Evolution of Prototypical Paul in the First Five Centuries: A Distributional Semantic Analysis of Greek Christian Texts(Department of Ethics in Antiquity and Christianity at Johannes Gutenberg University Mainz, 2022) Nikki, Nina; Kaše, Vojtěch; Špiclová, ZdeňkaČlánek ukazuje, jak prvních pět století řeckých křesťanských textů odráží měnící se chápání apoštola Pavla jako prototypické postavy. Studie se připojuje ke kognitivní a sociálně psychologické teorii kategorizace a definuje prototyp jako vysoce kontextuální, ostře neohraničený soubor vlastností, který přispívá k vytvoření skupinové identity. Pavel jako prototypická postava tak ilustruje pokus o konstrukci skupinové identity ze strany raně křesťanských autorů. Textový pramenný materiál představuje v kontextu této teorie výzvu, protože přísně vzato prototypy existují pouze v lidské kognici a protože starověké texty nereprezentují přesně sociální realitu, která za nimi stojí. Proto studie přistupuje k prototypickým vyobrazením Pavla s pomocí modelů distribuční sémantiky, které považují jazyk za podobně silně kontextuálně závislý a které umožňují vizualizovat sémantické sítě termínu Pavel v řecky psaných raně křesťanských textech prvních pěti staletí. Analýza ukazuje, že zatímco je Pavel v 1.-3. století spojován zejména s ústní tradicí, pohanskou misií a judaismem, 4.-5. století jej spojuje s církevními úřady, protiheretickým bojem a doktrinálními motivy. V pozdějším období se Pavel také vzdaluje postavě Ježíše/Krista, který je již chápán v souřadnicích christologického dogmatu.Item Crombieho a Hackingovy styly a vědecká objektivita(KFSV FF UHK, 2022) Jedlička, PetrStať seznamuje se dvěma koncepcemi stylů – „styly vědeckého myšlení“ historika Alistaira C. Crombieho a „styly uvažování“ filozofa Iana Hackinga – a vyplňuje tak určitou mezeru v českém prostředí, kde jim zatím nebyla věnována patřičná pozornost. Na úvod bude představena historická koncepce Crombieho, která styly používá jako organizující kategorie pro výklad dějin západní vědy, a následně jejich Hackingova transformace ve filozofické kategorie uplatnitelné i v současné vědě. V návaznosti na to budou stručně nastíněny okolnosti jejich vzniku, vzájemné odlišnosti a recepce dalšími autory. Těžiště statě spočívá v uvedení stylů do souvislosti s objektivitou, protože pro Crombieho i Hackinga jsou právě styly tím, co konstituuje vědeckou objektivitu. Odlišné pojetí objektivity v různých disciplínách je pak výsledkem ontologické mnohosti zkoumaných objektů i teoretické a metodologické plurality, mající původ právě v historicky odlišných stylech vědy. To bude ilustrováno na příkladu pravděpodobnostního a statistického stylu, který Hacking v několika svých prací detailně rozpracoval.Item První koncepce kulovité Země v antické kosmologii(Filosoficky Ustav AV CR, 2022) Kočandrle, RadimAčkoli se s kulovitou Zemí můžeme v antické kosmologii s naprostou jistotou setkat až u Aristotela, Diogenés Laertios ji přisuzuje jako prvním Pýthagorovi a Parmenidovi. V obou případech však de facto nemáme k dispozici další adekvátní podklady. Změny, k nimž došlo v kosmologiích mezi 6. a 5. stoletím př. Kr., nicméně naznačují, že jsou důsledkem nového kosmologického pojetí. To se zakládalo právě na kulovité Zemi ve středu sférického nebe – univerza. Pokud byla koncepce kulovité Země navíc produktem metafyzické spekulace, zprávy zmiňující představitele italské větve filosofie budou adekvátní. Vzhledem k nedostatečnému zachování rané pýthagorejské tradice a významnému vlivu Parmenida na následující myslitele se lze domnívat, že právě Parmenidés nahlédl kulovitý tvar Země jako první.Item Heaven as the Outermost Periphery of the Earth in Archaic Ionian Cosmologies(C.H.BECK, 2021) Kočandrle, RadimPojetí nebe v iónských archaických kosmologiích, patřících mezi nejstarší předsókratovské koncepce, není dostatečně textově doložené. V předchozí epické tradici je přitom nebe současnými badateli obvykle pokládáno za pevnou hemisféru umístěnou nad plochou Zemí. Ačkoli se podobné interpretace zakládají na nepřímých textových dokladech, lze soudit, že nebe v archaické době opravdu představovalo konkrétní konstituent univerza o určitém složení. V případě iónských archaických kosmologií se pak na základě jejich meteorologické povahy a oběhu nebeských těles pouze nad Zemí, lze domnívat, že se prostor univerza rozkládal pouze mezi plochou Zemí a nebem. Celé univerzum tak bylo pokládáno za uzavřené, přičemž nebe tvořilo jeho horní okraj. Nebe ovšem nemuselo být hemisférou, ale mohlo být naopak ploché či pouze zakřivené. Lze totiž soudit, že v současných interpretacích uváděný hemisférický tvar nebe anachronicky vychází až z koncepcí náležejících do italské větve filosofie, kde bylo univerzum a odtud i nebe pokládáno za celou sféru.
Item Hans Albert’s Systematic Approach to Critical Rationalism(Springer, 2022) Paitlová, JitkaItem Učitel a skladatel Ondřej Volráb a jeho skladby zkomponované v koncentračním táboře Buchenwald(Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Katedra filozofie, 2022) Bílková, JitkaČlánek stručně seznamuje s hudbou provozovanou v nacistických koncentračních táborech za druhé světové války a zaměřuje se na život regionálního učitele a skladatele Ondřeje Volrába, jenž byl v letech 1943–1945 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald, kde se stal členem tamější kapely. Pro ni také napsal dvacet tři skladeb, z nichž devět je uchováváno v Archivu města Plzně. Text se soustředí zejména na charakteristiku skladeb z plzeňského archivu, z nichž většina není dosud zmiňována v odborné literatuře.Item Popularity of the cult of Asclepius in the times of the Antonine Plague: Temporal modeling of epigraphic evidence(Elsevier, 2022) Glomb, Tomáš; Kaše, Vojtěch; Heřmánková, PetraItem Neurocentrist identity theory and neuro-phenomenal typing: A commentary on Manzotti’s, “The boundaries and location of consciousness as identity theories deem fit”(Frontiers Media S.A., 2022) Marvan, Tomáš; Polák, MichalČlánek se zabývá kritikou standardního neurocentrismu, kterou vyslovil Ricardo Manzotti. Manzotti je zastáncem teorie identity mysli a objektu (MOI). Podle tohoto názoru, jsou prožitky totožné s vnějšími objekty, a mysl je tak doslova "rozprostřena" ve světě. Článek naopak obhajuje standardní, neurocentristickou verzi teorie typové identity tím, že diskutuje důkazy o těsném párování neurofenoménů.Item Division of labor, specialization and diversity in the ancient Roman cities: A quantitative approach to Latin epigraphy(Public Library of Science, 2022) Kaše, Vojtěch; Heřmánková, Petra; Sobotková, AdélaItem Righteousness in Early Christian Literature: Distant Reading and Textual Networks(Centro Editoriale Dehoniano, 2022) Kaše, Vojtěch; Nikki, Nina; Glomb, TomášItem Why was Alchemy Considered a Pseudoscience? Paracelsianism and the Controversies between the Scholars of the 16th and 17th Centuries(Medwin Publisher, 2022) Papanikolaou, ElliItem Solomonové koncepce vektorů, její kontext a význam(Masaryk University, 2021) Jedlička, PetrVe stati představíme teorii vektorů rozhodování Miriam Solomonové, která vytváří komplexní rámec pro uchopení nejrůznějších zkreslení, stereotypů, efektů a heuristik doprovázejících činnost vědců. V úvodu se nicméně vrátíme k nauce o idolech Francise Bacona, která je jedním z jejích předobrazů, přestože je dělí bezmála čtyři staletí. Následně zevrubně popíšeme koncepci Solomonové, především typologii vektorů a její aplikace a omezení, které budou dokumentovány na konkrétních příkladech z historie vědy. Rovněž budeme diskutovat o jejím významu pro filozofii i sociologii vědy, například v souvislosti s teorií kontingence, epistemickou neutralitou, koncepcí „neviditelné ruky“, s přihlédnutím k dobovému kontextu i paralelnímu vývoji v dalších disciplínách, jako jsou kognitivní vědy a psychologie. V závěru se pak vrátíme ke srovnání Baconova normativního ideálu a deskriptivní teorie Solomonové a k otázce, zda lze vůbec po staletích vývoje učinit nějaký generalizující úsudek o úloze zkreslení ve vědě.Item Ke kontextu úvah Josého Gila o sériích v Cunninghamových choreografiích(Filosofický ústav Akademie věd ČR, 2022) Ševčík, MilošStudie se věnuje úvahám Josého Gila o významu choreografiií Merceho Cunnighmama a zasazuje tyto úvahy do kontextu Gilova pojetí umění. Studie se zabývá se zejména termíny "série", "vyprázdnění pohybů", "virtuální tělo" a "taneční jazyk".Item Apical amplification—a cellular mechanism of conscious perception?(Oxford University Press., 2021) Marvan, Tomáš; Polák, Michal; Phillips, William; Bachmann, TalisČlánek představuje teoretický pohled na buněčné základy procesů na úrovni sítě, které se podílejí na vytváření našich vědomých zkušeností. Vstupy do apikálních synapsí ve vrstvě 1 velké podskupiny neokortikálních buněk se sčítají v integrační zóně poblíž vrcholu jejich apikálního kmene. Tyto vstupy pocházejí z různých zdrojů a poskytují kontext, v němž lze případně zesílit přenos informací získaných ze senzorického vstupu do jejich bazálních a perisomatických synapsí. Tvrdíme, že apikální amplifikace umožňuje vědomý vjemový prožitek a činí ho pružnějším, a tedy přizpůsobivějším, tím, že je citlivý na kontext. Apikální amplifikace poskytuje možný mechanismus teorie rekurentního zpracování, která se vyhýbá silným smyčkám. Je možným mechanismem globální distribuce signálu, jak je postulována teoriemi globálního neuronálního pracovního prostoru a zároveň zachovává odlišné příspěvky jednotlivých buněk přijímajících signál. Poskytuje také mechanismy, které přispívají k holistickým aspektům teorie integrované informace. Jelikož je apikální amplifikace vysoce závislá na cholinergních, aminergních a dalších neuromodulátorech, dává do souvislosti konkrétní obsah vědomých zkušeností s globálními mentálními stavy a s fluktuacemi arousalu v bdělém stavu. Došli jsme k závěru, že apikální dendrity poskytují buněčný mechanismus kontextově citlivé selektivní amplifikace, která je základním předpokladem vědomého vnímání.Item Pojetí etiky v raném pozitivismu(Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Katedra filozofie, 2020) Kratochvíl, MilošTémata tradičně řazená do dějin etiky, jako je otázka svobody vůle, svědomí, či vztah faktů a norem jsou živými tématy dodnes, ačkoli často již na poli vědeckých bádání. Touto cestou nasměroval etiku pozitivismus devatenáctého století. Cílem tohoto textu je ukázat, jak se pojetí etických témat liší v jednotlivých variantách pozitivismu, reprezentovaných Comtem, Millem a Krejčím. Na každé z těchto modifikací se pokusím ukázat, že pozitivismus v jakékoli podobě byl směrem etickým a že zpracovává i některá metafyzická témata. Odlišnosti mezi vybranými třemi podobami pozitivismu budou spojeny právě s odlišnými stanovisky autorů v těchto oblastech.Item Pojetí nebe v iónských archaických kosmologiích(Kabinet pro klasická studia při Filosofickém ústavu Akademie věd ČR, 2020) Kočandrle, RadimSoučasné interpretace nebe v archaické době obvykle pracují s představou pevné hemisféry klenoucí se nad plochou Zemí. Pokud přitom i pro myslitele iónské větve filosofie nebe ztělesňovalo jednu ze základních složek světa, představovalo zároveň horní okraj celého univerza. Vzhledem k meteorologickému pozadí iónských archaických kosmologií s oběhy nebeských těles pouze nad Zemí se lze domnívat, že univerzum bylo pokládáno za uzavřené a jeho prostor se zpravidla rozkládal právě mezi plochou Zemí a nebem. Nebe ovšem nebylo vnímáno jako hemisféra, ale analogicky k Zemi jako ploché či zakřivené. Sférické pojetí nebe naproti tomu potkáváme až u myslitelů tzv. italské větve filosofie, od nichž se prosadilo v koncepcích Platóna a Aristotela.Item Space and Earth in Archaic Ionian Cosmologies(Philosophy Documentation Center, 2021) Kočandrle, RadimIónské archaické kosmologie byly mimo jiné především charakteristické meteorologickou povahou a předpokladem, že nebeská tělesa obíhala pouze kolem ploché Země. Lze nicméně soudit, že jejich společným východiskem byla představa, podle níž Země ztělesňovala dolní diimenzi celého univerza. V těchto koncepcích proto nebyl zpravidla předpokládán prostor pod Zemí a univerzum se rozkládalo právě pouze mezi povrchem Země a nebem.
