Ke korespondenci Hanse Alberta a Karla Poppera

Abstract

Publikovaná kompilace korespondence mezi Hansem Albertem a Karlem Popperem je posuzována v historickém kontextu a zkoumána z hlediska jejího možného přispění k pochopení jejich filozofie a Popperovy teorie překladu (toto přispění se však ukázalo jako malé). Hlavní výsledky byly následující: 1) Napsání Albertova hlavního díla Treatise on Critical Reason (Pojednání o kritickém rozumu) bylo umožněno v druhé polovině roku 1967 neúspěchem jeho jiného projektu (sbírky překladů textů kritických racionalistů). 2) Retorika Treatise byla ovlivněna Albertovým tehdejším blízkým vztahem s Paulem Feyerabendem. 3) Albert klade terapeuticko-vzdělávací poslání svého díla (boj proti iracionalismu a nabídka rozumnější alternativy) nad hledání pravdy. 4) Z hlediska péče o komunitu byl Albert nejúspěšnějším filozofem 20. století. 5) Hlavní zásluhu na tomto pozoruhodném úspěchu má pozoruhodná asymetrická synergie Albertovy a Popperovy spolupráce, jejímuž přesnějšímu popisu je věnován tento článek.The published compilation of correspondence between Hans Albert and Karl Popper is observed in its historical context and examined for its possible contribution to the understanding of their philosophy and Popper’s theory of translation (this contribution, however, proved to be small). The main results achieved were: 1) The writing of Albert’s main work, Treatise on Critical Reason, was made possible in the second half of 1967 by the failure of his other project (a collection of translations of texts by critical rationalists). 2) The rhetoric of the Treatise was influenced by Albert’s then close relationship with Paul Feyerabend. 3) Albert places the therapeutic-educational mission of his work (the fight against irrationalism and the offer of a more reasonable alternative) above the search for truth. 4) From the point of view of care for the community, Albert was the most successful philosopher of the 20th century. 5) The main credit for this remarkable success goes to the remarkable asymmetrical synergy of the Albert – Popper collaboration, the more precise description of which this articleis dedicated to.