Válka jako implicitní preformativ: Platónské napětí mezi agón a polemos

Abstract

Článek zkoumá vnitřní provázanost evropské kultury s filosofií jakožto jejím sebereflexivním pilířem, jehož základy mnozí odvozují od Platóna. Právě ve filosofické interpretaci Platónova díla autor odkrývá analogické struktury, které znamenaly jednu z největších výzev filosofické tradice: implicitně polemický vztah k jinému, odlišnému východisku, jenž předchází polemos explicitní - válce.Autor připomíná vlivné pokusy evropského myšlení 20. století, jež se pokoušely vymanit ze stavu totální konfrontace. Ten ale v 90. letech dostihl platónskou interpretaci, jak dokládá detailní popis „války metodologií“. Je-li v pozadí souvislost se sebereflexí v procesu sebeustavování filosofie i sebeporozuměním Evropy, pak je dle autora „platónská revoluce“ snahou vyrovnat se s nezpracovaným implicitním epistemologickým preformativem, válkou. Možné řešení skýtá autorovi rozlišení mezi agón a polemos.The article investigates the intrinsic interconnectedness of European culture withphilosophy acting as its self-reflexive pillar, the foundations of which many derivefrom Plato. It is in the philosophical interpretation of Plato’s work that the authoruncovers the analogous structures that represented one of the greatest challenges ofthe philosophical tradition: the implicit polemical relationship to another, differentstarting point, that precedes the explicit polemos – a war.The author recalls the influential attempts of European thought in the 20th centurythat tried to break free from a state of total confrontation. In the 1990s, however, hecatches up with the Platonic interpretation, as is demonstrated by the detailed descriptionof the “war of methodologies.” If in the background there is a connectionwith self-reflection in the process of the self-constitution of philosophy and the selfcomprehensionof Europe, then according to the author the “Platonic revolution” is aneffort to come to terms with the unprocessed implicit epistemological preformative,war. A possible solution is provided by the author‘s distinction between agon and polemos.