Dissertations (KCP)
Permanent URI for this collection
Browse
Recent Submissions
Item Vlastnictví bytů a nebytových prostor(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Zítek, Adam; Raban, Přemysl; Zoulík, František; Dvořák, TomášPráce se věnuje problematice vlastnictví bytů a nebytových prostor, tedy zvláštnímu druhu vlastnického práva, jehož objektem je byt nebo nebytový prostor v kombinaci s obligatorním spoluvlastnictvím budovy. Práce si kladla za cíl zobecnit základní teoretická východiska právního institutu bytového vlastnictví, včetně popsání jeho zasazení do celkového systému vlastnického práva. Práce si rovněž všímá sporných míst de lege lata a navrhuje možnosti jejich řešení, a to i s přihlédnutím k názorům odborné literatury a judikatury. V neposlední řadě se práce věnuje i připravované rekodifikaci soukromého práva, kdy institut bytového vlastnictví, a vlastnické právo vůbec, dozná významných změn s přijetím nového občanského zákoníku. Text disertační práce je rozdělen, kromě úvodu a závěru, do sedmi částí. Část první se věnuje historickému vývoji bytového vlastnictví v Evropě a druhá část činí stručný exkurz do zahraničních právních úprav vlastnictví bytů v SRN, Rakousku, Švýcarsku, na Slovensku a v Ruské federaci. Třetí část je věnována obecným otázkám a principům vlastnického práva v České republice, rovněž v komparaci s návrhem nového občanského zákoníku. V části čtvrté se rozebírají teoretická východiska institutu vlastnictví bytu a nebytového prostoru. Autor se přiklání k menšinovému stanovisku, že česká právní úprava je sice ovládána teorií dualistickou, avšak její koncepcí vlastnictví bytů, v níž rozhodujícím předmětem je byt a nikoli dům. Pátá část je teoretickým zobecněním, dle názoru autora, optimální koncepce bytového vlastnictví, které je chápáno jako výlučné vlastnictví reálně vymezitelné součásti stavby s akcesorickým spojením společného vlastnictví k těm součástem stavby, které ve výlučném vlastnictví nejsou. Zdůrazňují se typické definiční okruhy daného problému, kterými jsou vymezení primárního a sekundárního předmětu, řešení rozhraničení mezi objekty výlučného vlastnictví a společného vlastnictví a způsob úpravy právních vztahů, vyplývajících ze společného vlastnictví. Část šestá je již plně věnována platné právní úpravě vlastnictví bytů a nebytových prostor v České republice, a to prostřednictvím rozboru základních institutů a vazeb zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů. V sedmé části se autor věnuje nové úpravě bytového spoluvlastnictví, která je obsažena v návrhu nového občanského zákoníku. Celkovou snahou této disertační práce je, aby její teoretické závěry měly obecnou platnost a našly své použití i v interpretaci sporných míst úpravy de lege lata i de lege ferenda.
Item Ochrana soukromí ve zdravotnictví(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Neradová, Věra; Plecitý, Vladimír; Pauly, Jan; Haškovcová, Helena; Salač, JosefPředmětem této práce je snaha o zobrazení stavu právní úpravy ochrany soukromí pacienta v České republice a dopadu této právní úpravy do praxe. Cílem práce je zodpovězení otázky, zda je možné ochránit soukromí pacienta do takové míry, aby byla zabezpečena důsledná ochrana respektování jeho osobnosti, jakožto individuální integrity, která je nutnou podmínkou existence fyzické osobnosti, aniž by tím docházelo k negativnímu omezování poskytovaných zdravotních služeb. Vlivem judikatury Evropského soudu pro lidská práva a s touto souladným vývojem judikatury soudů v České republice, rozšiřující vnímání pojmu soukromí také na právo na udržování a zachování mezilidské vztahů, je dílčím předmětem práce také zobrazení daného stavu z hlediska právní úpravy a zejména pak z hlediska praktického tj. konkrétních soudních rozhodnutích, čímž jsou orientačně mapovány okruhy možných negativních zásahů do osobnostních práv z daného hlediska.
Item Pojištění odpovědnosti za škodu(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Zárybnická, Jana; Hradec, Milan; Pavlátová, Jarmila; Křivohlávek, VáclavPojištění odpovědnosti za škodu je pojištěním, jehož účelem je náhrada škody v případě, že příslušný pojištěný subjekt odpovídá za způsobenou škodu třetím osobám a je povinen takto vzniklou škodu uhradit. Toto pojištění je dle dikce zákona, upravujícího soukromé pojištění, samozřejmě pojištěním škodovým, neboť jeho účelem je náhrada takto vzniklé škody, nikoli získání dohodnutého obnosu. Posouzení míry rizika, které pojistitel bere na sebe tím, že se zavazuje uhradit takto vzniklou škodu formou pojistného plnění dle znění pojistné smlouvy, není vůbec jednoduché, a to z mnoha důvodů, jež ve své disertační práci rozkrýt. Jedním z nich je posouzení výše pojistné sazby z hlediska šíře odpovědnosti, jež by v případě vzniku škody dle právních norem mohla vzniknout, posouzení stanoveného rozsahu pojistné ochrany s ohledem na možnou míru "provinění" daného subjektu, jež má za škodu odpovídat, v souladu s příslušnými právními předpisy a pojistnou smlouvou, s ohledem na skutečnost, zda daným pojištěným má být kryta pouze nedbalost či i úmyslné jednání pojištěné osoby. Pro úpis rizika je dále podstatný i rozsah příslušné pojistné ochrany, a to v souvislosti se strukturou náhradové povinnosti, případně její výší, jež zákon ukládá, v návaznosti na rozsah případného pojistného plnění, jež pojistitel nabízí, či nabídnout může. Upisovatel daného rizika musí mít na zřeteli především dvě hlediska, které pak je třeba dále následně zkoumat nejen v době sjednávání pojištění, ale i v jeho průběhu, včetně vzniku případné pojistné události. Tím prvním je právo na náhradu škody poškozeného vůči pojištěnému, tím druhým právo na plnění z pojištění. V práci je rovněž poukázáno na speciální pojistné produkty v tomto druhů pojištění, tj. pojištění odpovědnosti za škodu způsobené vadou výrobku, pojištění profesní odpovědnosti, pojištění odpovědnosti za finanční škody dozorčích rad, představenstev a vedoucích podniku a dále pojištění dopravce a zasílatele.Item Výkon zástavního práva k nemovitostem(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Vymazal, Lukáš; Eliáš, Karel; Zoulík, František; Hanák, OndřejDisertační práce se zabývá právní úpravou zástavního práva k nemovitostem, zejména se přitom zaměřuje na úpravu výkonu zástavního práva k nemovitostem. Disertační práce snaží podrobit současně platnou úpravu detailnímu výkladu a objasnit tak základní východiska a koncepty, na nichž úprava stojí. Závěry analýzy recentní úpravy jsou poměřovány především s úpravou v návrhu nového občanského zákoníku, jehož úprava výkonu zástavního práva k nemovitostem je také podrobena rozboru. Závěry jsou dále srovnávány s vybranými zahraničními a historickými koncepty. Výchozí hypotézou disertační práce bylo, že platná úprava výkonu zástavního práva k nemovitostem v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, není vyhovující, tj. že dostatečným způsobem nepřispívá k dosažení účelu institutu zástavního práva. Hypotézou bylo, že platná úprava adekvátně negarantuje zástavnímu věřiteli právo na přednostní a maximální možné uspokojení ze zástavy, stejně tak jako neumožňuje zástavnímu dlužníku dosažení co nejvyšší hyperochy. S tím souvisí předpoklad, že platná úprava poskytuje stranám zástavněprávního vztahu pouze omezené možnosti, jakým způsobem zástavní právo vykonat. Výstupem práce mělo být ověření této hypotézy a posouzení, zda platná úprava zástavního práva k nemovitostem obstojí i v současných právních a socioekonomických podmínkách či zda lze kvalitativní posun očekávat spíše od úpravy v návrhu nového občanského zákoníku. Prostor byl v disertační práci věnován také výkladu obecných otázek zástavního práva k nemovitostem (resp. aktuálním či výkladově sporným otázkám). Pokud jde o strukturu předkládané disertační práce, první část práce se zabývá obecnými otázkami zástavního práva k nemovitostem, a to zejména podstatou, funkcí a systematikou institutu, samotnou nemovitou zástavou, zajišťovanou pohledávkou, právními důvody a způsoby vzniku zástavního práva k nemovitostem, právy a povinnostmi plynoucími ze zástavního práva, jakož i jeho samotným zánikem. Druhá část práce se zaměřuje na realizaci zástavního práva, rozebírá znaky platné úpravy a zařazuje je do širších souvislostí. Věnuje se i konkrétním způsobům výkonu zástavního práva k nemovitostem de lege lata a také otázkám s výkonem úzce souvisejícím. Prostor je poskytnut také přehledu realizačních způsobů zástavního práva k nemovitostem ve vybraných zahraničních úpravách (a mezinárodních projektech) a zejména se pak sleduje směr, kterým se vydává návrh nového občanského zákoníku. Rozborem platné úpravy výkonu zástavního práva k nemovitostem dospěl autor k závěru, že současná úprava není vyhovující. Stávající kusá úprava v prvé řadě generuje mnoho výkladových nejasností a neposkytuje tak kýženou jistotu adresátům jejích norem. Tato konkluze se týká jak obecné úpravy zástavního práva k nemovitostem, tak i zákonné materie vztahující se k výkonu zástavního práva k nemovitostem. Lze přivítat, že návrh nového občanského zákoníku valnou většinu předestřených problematických otázek řeší, a to výslovně a vesměs racionálně. Závažné nedostatky platné úpravy shledal pak autor zejména v oblasti výkonu zástavního práva. Tuto úpravu lze charakterizovat v kontextu zahraničních úprav a mezinárodních modelových zákonů jako strnulou a regulativní. Platný český zákoník při výkonu zástavního práva žádným způsobem nepřihlíží k vůli stran zástavněprávního vztahu. Na standardy běžné ve vyspělých evropských zemích v tomto ohledu navazuje návrh nového občanského zákoníku. Ten znamená v oblasti výkonu zástavního práva zásadní koncepční zlom, neboť klade klíčový důraz na autonomii vůle právních subjektů. Stranám zástavněprávního vztahu se tak nově umožňuje realizovat zástavní právo bez jakékoli ingerence dalších subjektů (např. přímým prodejem zástavy). Návrh také patřičně vymezuje určitý legální rámec, v němž se musí sjednaný způsob uspokojení pohybovat.Item Odpovědnost statutárních orgánů obchodních společností(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Vítek, Jindřich; Raban, Přemysl; Pauly, Jan; Mamojka, MojmírTématem této disertační práce je odpovědnost statutárních orgánů obchodních společností, a to zejména v soukromoprávní rovině. Úvodní část je zaměřena na vývoj právní úpravy odpovědnosti statutárních orgánů obchodních společností do roku 1989 a po roce 1989. Autor se zaměřuje na úpravu odpovědnosti členů statutárních orgánů jednotlivých druhů obchodních společností tak, jak je obsažena v postupně přijímaných zákonech. Blíže se věnuje především vymezení míry péče řádného hospodáře a pojetí obchodněprávní odpovědnosti statutárních orgánů, které do roku 1989 zásadně vycházelo z obecné občanskoprávní odpovědnosti a změna na odpovědnost obchodněprávní nastala až s účinností obchodního zákoníku. V následující části práce je definován pojem odpovědnost. Autor nejprve vymezil jednotlivé definice odpovědnosti v celkovém přehledu. Následně se soustředil na soukromoprávní odpovědnost za škodu. K jejímu přiblížení se věnoval zejména pojmům obligačního práva. V další části jsou podrobně rozebrány odpovědnostní vztahy statutárních orgánů vůči společnosti. Nejprve bylo nutné charakterizovat termín statutární orgán s ohledem na jeho úpravu v občanském a obchodním zákoníku včetně podmínek členství ve statutárním orgánu. K právní povaze jednání vykonaných jménem právnické osoby jejími statutárními orgány, které je považováno za přímé jednání právnické osoby jako takové spatřuje autor podstatnou odlišnost vůči zahraničním právním úpravám, které naopak vycházejí z pojetí, že taková jednání mají právní povahu zastoupení. Odpovědnost statutárních orgánů se dělí na soukromoprávní a trestněprávní, přičemž autor se ve své práci blíže zaměřil na odpovědnost soukromoprávní. Největší pozornost je věnována odpovědnosti za škodu statutárního orgánu vůči společnosti, v níž je statutárním orgánem a její úpravě v obchodním zákoníku. Jelikož obchodní zákoník určuje statutárním orgánům či jejich členům vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, zaměřuje se tato práce na přiblížení významu tohoto pojmu a na jeho jednotlivé složky, tj. povinnost péče a povinnost loajality. V závěrečné části této práce jsou přiblíženy procesní otázky projednávané tematiky, a to konkrétně derivativní žaloby, kde v případech porušení povinnosti statutárních orgánů a jejich odpovědnosti platí dvojnásob, že každé soudní rozhodování vychází z konkrétních okolností konkrétního případu, a dále důkazního břemene, zejména s ohledem na procesní úpravu důkazního břemene řádné péče, které bylo přeneseno na členy představenstva. Celou disertační prací prostupují také srovnání jednotlivých témat se zahraničními právními řády, zejména s právem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. V závěru se autor zabývá shrnutím probíraných témat a úvahami "de lege ferenda".Item Právní úprava neziskového sektoru(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Lego, Jan; Dvořák, Tomáš; Louda, Tomáš; Hurdík, JanPředložená doktorská práce se věnuje tématu právní úpravy neziskového sektoru v právním řádu ČR. Po vymezení obecných rámců tématu - občanské společnosti a neziskového sektoru - se stěžejní část práce zaměřuje na problematiku sdružení podle zákona o sdružování občanů. Dále je pozornost zaměřena na spolkové právo v novém občanském zákoníku, sdružení v německém právu a asociacím v právu francouzském.Item Obchodněprávní a pracovněprávní aspekty výkonu funkce členů statutárních orgánů v obchodních společnostech(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Záděra, Filip; Dvořák, Tomáš; Mamojka, Mojmír; Pavlátová, JarmilaPředmětem disertační práce je problematika výkonu funkce (člena) statutárního orgánu v obchodních společnostech, resp. jeho obchodněprávní a pracovněprávní aspekty. Vedle tradičních "tuzemských" společností disertační práce pojednává o specifických znacích a právním postavení statutárního orgánu v nadnárodních společnostech (SE a EHZS), které mohou být zakládány v EU, a to na právním základě, který je jednotně stanoven příslušnými nařízeními EU. Vedle pohledu skrze právo EU a právo obchodní disertační práce nabízí rovněž pracovněprávní náhled na postavení statutárního orgánu a jeho roli v rámci obchodní společnosti. Slovní spojení "statutární orgán" nemá žádný obecný význam, a jedná se tak pouze o český legislativní termín, který v obdobném významu ostatní členské státy EU nepoužívají. Na úrovni EU se tento pojem rovněž nepoužívá, a tedy není jeho obsah vymezen žádným závazným právním aktem EU. Tedy význam legislativního termínu statutární orgán a jeho právní reflexe je z těchto důvodu "čistě" českou zkušeností. Pod tímto termínem lze obecně rozumět orgán právnické osoby, který je stanoven v "zakladatelském dokumentu" nebo lépe vyjádřeno v zakladatelské listině (smlouvě) nebo ve stanovách, vždy zaleží na formě dotčené právnické osoby. V koncepci českého obchodního práva je statutárním orgánem orgán tvořený osobou (individuální statutární orgán) nebo osobami (kolektivní statutární orgán), který je stanoven přímo zákonem a má vždy působnost representovat obchodní společnost navenek - tedy podepisovat a jednat jménem obchodní společnosti. Disertační práce rovněž podává rozbor právního postavení a vztahu mezi statutárním orgánem a obchodní společností, jakož i jinými osobami pracujícími pro obchodní společnost nebo osobami, které jsou oprávněny obchodní společnost zastupovat navenek. Zvláštní kapitola disertační práce je věnována problematice souběhu funkce statutárního orgánu s pracovním nebo obdobným poměrem, a to z pohledu právní slučitelnosti takového souběhu a jeho interních a externích dopadů.Item Problematika osobního statusu a rodiny v islámském právu(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Bezoušková, Lenka; Plecitý, Vladimír; Radvanová, Senta; Bogdan, MichaelHlavním tématem disertační práce je oblast islámského práva (šaría), a to rodinné právo. Manželství je jedno z nejdůležitělších dílčích témat islámskéhop ráva personálního statusu (al-ahwál aš-šahsíja). Jelikož je tato oblast práva rozsáhlá, je věnována pozornost především uzavření a zániku manželství podle islámského práva a současného práva islámských zemí.Item Nekalosoutěžní aspekty práv na označení(Západočeská univerzita v Plzni, 2012) Pospíšil, Michal; Pítra, Vladimír; Hák, Jan; Jakl, LadislavPředmětem disertační práce je výklad nekalosoutěžních praktik v hospodářské soutěži. Zaměřil jsem se na ty skutkové podstaty nekalosoutěžního jednání, které mají vztah s průmyslovými právy na označení, resp. na souběh nekalé soutěže a porušování práv na označení, zejména pak ochranných známek. Okrajově jsou zmíněna i další práva na označení, jako jsou práva k názvům podnikatelů a ochrana zeměpisných označení, případně další názvy podnikatelů. Práce obsahuje nejprve stručný přehled dosavadního vývoje nekalosoutěžního práva, a to jak v českých zemích, tak i srovnává vývoj právní úpravy v nám nejbližších zemích, a to právní úpravu německou a rakouskou, které se vyvíjely podobně. Vliv na podobnost právních úprav má nejen samotná podstata nekalosoutěžního jednání, která je všude stejná, ale i právo komunitární, které je dnes jednotícím prvkem v právu evropských států, a to i přes to, že neobsahuje společnou právní úpravu nekalé soutěže. Komunitární právo nahlíží na problematiku nekalé soutěže jen z hlediska ochrany spotřebitelů na vnitřním trhu jako na slabší hráče v rámci obchodu. Protože základem právní úpravy nekalé soutěže je její generální klauzule, jako společný, jednotící prvek, jehož naplnění je nutné proto, aby se o nějakém jednání dalo hovořit jako o nekalé soutěži, snaží se práce porovnat naší právní úpravu generální klauzule s právní úpravou německou a rakouskou. Ostatní skutkové podstaty srovnány nejsou, ať už je tomu z důvodů, že je v podstatě identická nebo, že je plně harmonizována s právem komunitárním. Dále pak práce obsahuje rozbor generální klauzule a těch skutkových podstat, které připadají v úvahu společně s porušením práv na označení a snaží se je důkladně rozebrat, jak z hlediska teoretického, tak i z hlediska praktického za použití judikatury.
