Vlastnictví bytů a nebytových prostor

Abstract

Práce se věnuje problematice vlastnictví bytů a nebytových prostor, tedy zvláštnímu druhu vlastnického práva, jehož objektem je byt nebo nebytový prostor v kombinaci s obligatorním spoluvlastnictvím budovy. Práce si kladla za cíl zobecnit základní teoretická východiska právního institutu bytového vlastnictví, včetně popsání jeho zasazení do celkového systému vlastnického práva. Práce si rovněž všímá sporných míst de lege lata a navrhuje možnosti jejich řešení, a to i s přihlédnutím k názorům odborné literatury a judikatury. V neposlední řadě se práce věnuje i připravované rekodifikaci soukromého práva, kdy institut bytového vlastnictví, a vlastnické právo vůbec, dozná významných změn s přijetím nového občanského zákoníku. Text disertační práce je rozdělen, kromě úvodu a závěru, do sedmi částí. Část první se věnuje historickému vývoji bytového vlastnictví v Evropě a druhá část činí stručný exkurz do zahraničních právních úprav vlastnictví bytů v SRN, Rakousku, Švýcarsku, na Slovensku a v Ruské federaci. Třetí část je věnována obecným otázkám a principům vlastnického práva v České republice, rovněž v komparaci s návrhem nového občanského zákoníku. V části čtvrté se rozebírají teoretická východiska institutu vlastnictví bytu a nebytového prostoru. Autor se přiklání k menšinovému stanovisku, že česká právní úprava je sice ovládána teorií dualistickou, avšak její koncepcí vlastnictví bytů, v níž rozhodujícím předmětem je byt a nikoli dům. Pátá část je teoretickým zobecněním, dle názoru autora, optimální koncepce bytového vlastnictví, které je chápáno jako výlučné vlastnictví reálně vymezitelné součásti stavby s akcesorickým spojením společného vlastnictví k těm součástem stavby, které ve výlučném vlastnictví nejsou. Zdůrazňují se typické definiční okruhy daného problému, kterými jsou vymezení primárního a sekundárního předmětu, řešení rozhraničení mezi objekty výlučného vlastnictví a společného vlastnictví a způsob úpravy právních vztahů, vyplývajících ze společného vlastnictví. Část šestá je již plně věnována platné právní úpravě vlastnictví bytů a nebytových prostor v České republice, a to prostřednictvím rozboru základních institutů a vazeb zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů. V sedmé části se autor věnuje nové úpravě bytového spoluvlastnictví, která je obsažena v návrhu nového občanského zákoníku. Celkovou snahou této disertační práce je, aby její teoretické závěry měly obecnou platnost a našly své použití i v interpretaci sporných míst úpravy de lege lata i de lege ferenda.