Dissertations (KHV)

Permanent URI for this collection

Browse

Recent Submissions

Showing 1 - 14 out of 14 results
  • Item
    Iredentismus moravských Slováků na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století a reakce na něj
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2024) Janák, Viktor; Novotný Lukáš, Doc. PhDr. Ph.D.; Jiroušek Bohumil, Prof. PhDr. Dr.
    Disertační práce pojednává o problematice slovácké iredenty, která se v několika vlnách objevila mezi léty 1938-1941. Autor se zaměřil na komplexní pojetí této problematiky, jež byla doposud jinými autory zmiňována pouze v rámci jednotlivých aspektů. Ať už se jedná o přípravy půdy pro odtržení regionu Slovácka a jeho připojení ke Slovensku, samotnou iredentu a všechny pokusy o ni z moravské i slovenské strany, národopisný faktor, který byl jakýmsi sjednotitelem iredentistů na moravské straně, či poválečné potrestání u mimořádných lidových soudů. Zároveň zmiňuje jeden z nejdůležitějších faktorů, který se nakonec ukázal jako jeden z důvodů, proč iredentisté nebyli úspěšní. Dílčím cílem práce bylo také podstoupit revizi některé z hypotéz, které stanovily dřívější výzkumy psané v minulých dekádách.
  • Item
    Vznik a vývoj poválečného politického konsenzu ve Velké Británii (1945-1955)
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2023) Pučelík, Karel; Valkoun Jaroslav, PhDr. Ph.D.; Horčička Václav, Prof. PhDr. Ph.D.
    Tato disertační práce zkoumá vznik a vývoj poválečného politického konsensu ve Velké Británii v letech 1945-1955. Tento koncept předpokládá hluboký konsenzus v klíčových politických otázkách, jako je ekonomika, sociální a zdravotní politika nebo organizace odborů. Existují různé přístupy k chápání konsensu; někteří autoři tento pojem dokonce zcela odmítají. Tato studie analyzuje vznik a vývoj poválečného ekonomického a sociálního myšlení uvnitř hlavních britských politických stran. Zkoumané materiály zahrnují osobní korespondenci, vzpomínky předních politiků a archivní materiály. Autor tvrdí, že první poválečné desetiletí bylo klíčové pro vývoj britské ekonomiky a sociální politiky. Zásadní je však definice "poválečného konsensu". Attleeho labouristická vláda se dostala k moci s velkolepými plány hospodářského plánování a legislativy v oblasti sociálního zabezpečení. Nešlo však o žádnou revoluci v hospodářské politice. Nejdůležitější změny nastaly v sociální politice s novým systémem sociálního zabezpečení a Národní zdravotní služby. Tato práce se zabývá také vývojem politiky Konzervativní strany. Podle názoru autora nedošlo bezprostředně po skončení války k hluboké shodě. Nejdůležitějším dokumentem v rámci přizpůsobování Konzervativní strany na novou sociální politiku byla Průmyslová charta sepsaná v roce 1947, která vyústila v pozitivnější přístup ke keynesiánské ekonomice a sociálnímu státu a částečně znárodněnému průmyslu. Když však strana v roce 1952 sestavila vládu, razila jiný přístup než Labouristická strana. Z hlediska hospodářské politiky byly kroky nového konzervativního ministra financí Raba Butlera více laissez-faire než kroky předchozích labouristických ministrů, například Hugha Gaitskella. Proto je termín "butskellismus", složený ze jmen Butler a Gaitskell, nepřesný. Mnohem větší rozdíl spočíval v sociální politice. Kvůli těmto rozdílům autor tvrdí, že šlo pouze o široký konsenzus, který akceptoval keynesiánský rámec, ale v detailech přetrvalo mnoho rozdílů, zejména v sociální politice. Velmi důležité je také to, že Labouristická strana zformovala vládu a prováděla reformy dříve než konzervativci. Žádné prameny nedosvědčují, že konzervativci usilovali o vytvoření NHS a systému sociálního zabezpečení v podobě komplexních a univerzálních služeb. Přestože koncept poválečného politického konsensu má v britské historiografii své místo, je třeba jej zpřesnit, protože ve své současné podobě přesně nepopisuje hospodářský a sociální vývoj v období 1945-1955 a je často zavádějící.
  • Item
    Pakt čtyř velmocí (1932-1933) jako prostředek italského revizionismu
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2023) Civínová, Pavlína; Tóth Andrej, Doc. Mgr. Ph.D.; Skřivan Aleš, Prof. PhDr. Ph.D.
    Pakt čtyř velmocí, který Benito Mussolini navrhl v březnu 1933, měl představovat spolupráci Velké Británie, Francie, Itálie a Německa. Mussolini myšlenku kooperace poprvé zmínil ve svém projevu před podporovateli v Turíně na podzim roku 1932, ovšem tehdy ještě neměla obrysy konkrétní dohody. Obhajoval spojení čtyř západních zemí jako přirozené a vyplývající z jejich členství ve Společnosti národů. Italský vůdce svým návrhem deklaroval snahu o zajištění politické stability a míru v Evropě alespoň na deset let. V kontextu současného vnímání nám může znít účel Paktu čtyř jako samozřejmým cílem poválečné evropské politiky, tudíž může vyvstat otázka o nadbytečnosti navržené dohody o spolupráci západních mocností. Musíme si však uvědomit, v jaké situaci se Evropa po válce, a zejména ve třicátých letech 20. století, nacházela. Při vědomí politického ovzduší roku 1933 a motivů tehdejší italské zahraniční politiky dával Mussoliniho návrh smysl. Evropský kontinent se totiž s příchodem třicátých let 20. století potýkal nejen s negativními důsledky hluboké hospodářské krize, ale také s nevyřešenými otázkami ohledně kolektivní bezpečnosti a odzbrojování. Když po konci první světové války vznikla Společnost národů, vytkla si za jeden ze svých cílů zabývat se řešeními, které přispějí k evropské bezpečnosti a všeobecnému odzbrojení zemí. Ostatně byl to Pakt Společnosti národů, který ve svém článku 8 tvrdil, že pro udržení pořádku a míru v poválečné Evropě bude nezbytné odzbrojit všechny národní armády, stejně jako byly mírovými smlouvami odzbrojeny poražené státy. Ovšemže metody měly být postupně navrženy a přijaty v rámci činnosti Společnosti národů, plány na odzbrojení vznikaly ale i mimo ni. Přestože političtí představitelé jednotlivých zemí veřejně deklarovali společný zájem na dosažení kolektivního odzbrojení a bezpečnosti, partikulární národní zájmy bránily najít společné řešení. K jeho nalezení nepřispěly ani dvě odzbrojovací konference, které se konaly symbolicky v Ženevě, sídle Společnosti národů. Mussoliniho Pakt čtyř velmocí měl být řešením na tyto evropské problémy.
  • Item
    Vývoj kyrgyzsko-uzbeckých vztahů v Kyrgyzstánu od 80. let 20. století do současnosti (na příkladu měst Oš a Džalal-Abad)
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2020) Kaarbaeva, Zhyldyz; Hejzlarová Tereza, PhDr. Ph.D.; Vrhel František, Doc. Dr. PhDr. CSc.
    Disertační práce se zabývá vývojem mezietnických vztahů v jižním Kyrgyzstánu na příkladu vývoje vztahů mezi Kyrgyzy a Uzbeky, kde první představují titulární etnikum a ti druzí jsou největší minoritou v zemi. Konfliktní rys vzájemných vztahů mezi dvěma etniky do určité míry ovlivňuje vývoj etnické situaci v zemi a zvláště jižní region republiky. Vztahy mezi etniky však jsou rovněž poznamenány mírnou koexistencí obou etnik. Proto bylo nezbytným se podívat do nedávného historického vývoje vztahů mezi Kyrgyzy a Uzbeky, aby určit podmínky, při nichž řadové domácí konfliktní situace přecházejí do fáze násilného mezietnického konfliktu. Vzhledem k tomu, že k významným etnickým konfliktům došlo v Kyrgyzstánu v postsovětský period, a také vzhledem k tomu, že jejich příčiny poházejí z dob sovětského svazu, vývoj vztahů mezi Kyrgyzy a Uzbeky se sleduje z 80. let 20. století do roku 2017, kdy byly ukončeny terénní výzkumy pro účely disertační práce.
  • Item
    Friedrich Ratzel a jeho pojetí politické geografie
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2021) Urban, Martin; Jiroušek Bohumil, Prof. PhDr. Dr.; Skřivan Aleš, Prof. PhDr. CSc.
    Disertační práce pojednává o Friedrichu Ratzelovi (1844-1904), německém geografovi konce 19. století, a jeho Politické geografii. Autor se zaměřil na posouzení jeho příspěvku vznikající moderní humánní geografii, zvláště pak antropogeografii a politické geografii. Ovšem s ohledem na to, že jméno F. Ratzela bývá častokrát spojováno hlavně s geopolitikou a Lebensraumem, jakož i se sociálním darwinismem, imperialismem apod., rozhodl se autor ověřit objektivitu a správnost jeho prezentace v dosavadní literatuře. Ukázalo se, že jeho stávající prezentace je ve většině případů buď zavádějící, tendenční nebo neúplná. Jedním z cílů autora tak bylo upozornit na tyto nedostatky v literatuře a přispět tím ke spravedlivějšímu a objektivnějšímu posouzení Ratzelovy osobnosti a celoživotní práce.
  • Item
    Palmerston a Metternichovo Rakousko v letech 1830-1841
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2020) Vyčichlo, Jiří; Šedivý Miroslav, Doc. PhDr. Ph.D.
    Cílem disertační práce je analýza mezinárodní politiky vikomta Palmerstona ve vztahu k Rakousku v letech 18301841. Téma je ohraničeno funkčním obdobím britského ministra včetně intermezza v letech 18341835. Hlavní pozornost je soustředěna na primární participaci ostrovní diplomacie v Evropě od vypuknutí červencové revoluce, přes rozpad Spojeného království Nizozemského, listopadové povstání, události v Německém spolku a Papežském státě, občanskou válku v Portugalsku a Španělsku, až po konec druhé blízkovýchodní krize.
  • Item
    Ženy na okraji společnosti v českých zemích a Velké Británii v letech 1900-1930 - komparativní studie
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2019) Kratochvílová, Martina; Šedivý Miroslav, Doc. PhDr. Ph.D.; Morávková Naděžda, Doc. PaedDr. Ph.D.; Lenderová Milena, Prof. PhDr. CSc.
    Kriminalita něžného pohlaví reprezentuje v rámci ženských dějin velice specifické téma. Bádání v dané oblasti pak skrze podrobný výzkum a v neposlední řadě rovněž rekonstrukce konkrétních trestných činů páchaných v období 1900-1930 ve Velké Británii a českých zemích poskytlo skrze předkládanou disertační práci vhled do skutkových podstat vybraných kauz a analýzu charakteru ženské protiprávní činnosti. Komparace ženské kriminality a justičních systémů obou zemí pak umožnila přiblížit nevšední obraz britské a rakousko-uherské, respektive československé trestní jurisdikce. Pozornost byla věnována skupinám zločinů a přestupků i konkrétním projevům delikventního chování jako například vražda, infanticida, krádež, tuláctví a žebráctví, ženská homosexualita, incest, potraty a nezákonné jednání související s prostitucí. V provázanosti na zvolená témata výzkumu nezůstalo opomenuto ani dobové vnímání sexuality a tělesnosti a jejich bezprostřední kontinuita s etickými a mravními delikty a celospolečensky tabuizovanými tématy.
  • Item
    Vyhlazovací sektor Treblinky v druhé funkční fázi v porovnání se sobiborským sektorem smrti
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2019) Chocholatý, Michal; Skřivan Aleš, Prof. PhDr. CSc.; Jančík Drahomír, Prof. PhDr. CSc.; Jirásek Zdeněk, Prof. PhDr. CSc.
    Disertační práce Vyhlazovací sektor Treblinky v druhé funkční fázi v porovnání se sobiborským sektorem smrti se zabývá dějinami vyhlazovacího tábora Treblinka po táborové reorganizaci (srpen/ září 1942) do vězeňské vzpoury 2. srpna 1943. Zaměřuje se pouze na některé části táborové infrastruktury, aniž by zkoumala tábor jako celek. Záměrem bylo provést důkladný průzkum tzv. Totenlageru (sektor smrti), kde se nacházely plynové komory, masové hroby (pohřební jámy) a kremační rošty. Tato oblast sama o sobě představovala "srdce" vyhlazovacího tábora, přestože její území pokrývalo méně než třetinu celkové táborové oblasti. Němci nazývali tuto táborovou část Totenlager (německý výraz pro tábor smrti) nebo horní tábor či tábor č. 2, protože byla položena výše než sousední tábor, který fakticky tvořila přijímací oblast, kde byly vykládány transporty taktéž známá jako tábor č. 1. Obě tyto části vytvářely společně s administrativním úsekem neboli Německým táborem s ubikacemi pro členy personálu SS, ukrajinskou stráž, ubytovnami pro vězně dolního tábora a různými dílnami vyhlazovací tábor Treblinka. Výše zmíněný Totenlager byl striktně oddělen od zbytku tábora vysokým hliněným valem a ostnatým drátem, který byl maskován větvemi stromů, jež znemožňovaly jakékoli pozorování zvenčí. Vězni pracující v Totenlageru žili ve zvláštním baráku s vlastní kuchyní, prádelnou atd. Tato zařízení se nacházela ve speciálním perimetru uvnitř vnitřní struktury "sektoru smrti". Záběr výzkumu pouze na tuto oblast umožnil zajít hlouběji do detailů této méně známé součásti treblinských dějin. Úmyslem bylo odhalit jen některé konkrétní komponenty celku, zatímco obecné prvky táborové historie byly ponechány stranou. Přesto však nemohla být obecná táborová historie zcela opuštěna a slouží zde jako orientační linie výzkumu. Druhou metodou, použitou ve výzkumu, je komparativní přístup k vybraným událostem. Za základní atribut k porovnání posloužily závěry získané během studia typologicky obdobného tábora Sobibor, který byl dalším nacistickým táborem smrti v Polsku. Práce ukazuje, že tento tábor měl mnoho společných prvků s Treblinkou. Zaprvé se jednalo o ústřední kontrolu, podobné vnitřní uspořádání, společnou vyhlazovací praxi, stejně jako o migraci členů personálu mezi oběma tábory velitel druhé funkční fáze v Treblince, Franz Stangl, byl přeložen ze Sobiboru, kde plnil funkci prvního velitele. Tyto skutečnosti činí ze Sobiboru vhodný komparační nástroj pro výzkum Treblinky. Je zde však další prvek, jenž vytvářel spojnici mezi těmito dvěma tábory: vězeňská vzpoury, které měly za následek demontáž obou táborů. Proto bylo přínosné vyhodnotit obě vězeňské vzpoury z hlediska specifik a podobností, jež je prostupovaly. Hlavním záměrem předkládaného výzkumu bylo vytvořit srovnávací zhodnocení "sektorů smrti" v obou táborech. Těžiště výzkumu však přesto zůstává v treblinském Totenlageru. Přestože v případě sobiborského "sektoru smrti" (Lager III) neexistují prakticky žádné výpovědi či svědectví pocházející od očitých svědků z řad vězňů (není znám žádný případ přeživšího vězně z tohoto táborového sektoru, a to oproti Treblince), bylo možné využít mnoha svědectví, která podali členové táborového personálu, na jejichž základě lze rekonstruovat Lager III a dostat se blíže k hrozivým podmínkám, které zde panovaly. Disertační práce taktéž zohledňuje reflexi horního tábora vězni dolního tábora, včetně jejich vnímání striktně oddělené táborové části s plynovými komorami, tj. Totenlageru, jenž byl jejich optikou nazírán jako "zakázaná oblast". Lepší porozumění klimatu, typického pro "sektory smrti" Treblinky a Sobiboru, si vyžádalo začlenění výzkumu vyhlazovací politiky v koncentračním táboře Osvětim-Březinka, obzvláště jeho Sonderkommanda. Psychologické vnímání "sektoru smrti" vězni Sobiboru a Treblinky z něj činí nejobávanější místo v táboře, zatímco osvětimské Sondekrommando bylo obyčejnými vězni nazíráno odlišně.
  • Item
    Národní jednota severočeská 1918-1938
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2018) Fischerová, Eva; Novotný Lukáš, Doc. PhDr. Ph.D.
    Cílem disertační práce je analýza vybraných aspektů činnosti Národní jednoty severočeské v období 1918-1938 s logickými nutnými přesahy před rok 1914 a za rok 1938. Práce ve své úvodní kapitole nastiňuje důležité fenomény národ a nacionalismus, které obranné spolky ve svých verbálních projevech často používaly. Práce se ve své další kapitole zabývá správním členěním a organizační strukturou Národní jednoty severočeské, a to z důvodu objasnění fungování uvedeného obranného spolku. Hlavní část disertační práce, analýza vybraných aspektů činnosti Národní jednoty severočeské v letech 1918-1938, je uvedena kapitolou o vzniku samostatného československého státu, v jehož rámci se obranné spolky pohybovaly. Následně je provedena detailní analýza působení Národní jednoty severočeské ve 20. a 30. letech 20. století. Z činnosti Národní jednoty severočeské si autorka pro svou disertační práci zvolila analýzu oblastí školství, voleb a sčítání lidu v době první Československé republiky. V závěrečné kapitole se autorka věnuje okolnostem působení jednoty po Mnichovské konferenci v září 1938.
  • Item
    Soupeření lodních společností o zákazníky z Předlitavska na přelomu 19. a 20. století
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2018) Boček, Martin; Šedivý Miroslav, Doc. PhDr. Ph.D.
    Tématem této disertační práce je analýza soupeření lodních společností o zákazníky v habsburské monarchii. Současně se tím naskýtá možnost srovnat vybrané lodní společnosti a jejich přístup k zákazníkům z habsburské monarchie. Práce se primárně zabývá fungováním lodních společností v podunajské monarchii a současně poskytuje vhled do fenoménu vystěhovalectví z Rakousko-Uherska v období masové migrace do USA. V průběhu 19. století se rozhodla celá řada osob emigrovat do zámoří, habsburskou monarchii z tohoto rámce nevyjímaje. Důraz je kladen především na vystěhovalce z předlitavské části monarchie, kteří se rozhodli odejít do Severní Ameriky, avšak vzhledem ke zvolenému tématu nelze opomenout ani emigraci z uherské části. Časově je disertační práce vymezena posledními dekádami dlouhého 19. století a obsahuje v sobě období až do vypuknutí první světové války v roce 1914. V těchto létech v podstatě vrcholila emigrace z habsburské monarchie a jednalo se o zlatou dobu lodní dopravy. Téma soupeření lodních společností je neodmyslitelně spojeno s otázkou vystěhovalectví do zámoří, které směřovalo v průběhu 19. století nejčastěji do USA. Tento fenomén v sobě rovněž skýtá přístup rakousko-uherské vlády k vystěhovaleckým zákonům nebo agitaci zástupců lodních společností. Dále je zvláštní pozornost věnována vývoji lodní dopravy a cestě vystěhovalců do USA, která se postupně v 19. století stávala čím dál tím více snadnější a snesitelnější, především s tím, jak byly vydávány různá nařízení a opatření týkající se nakládání s pasažéry pro lodní společnosti. Příliv chudých vystěhovalců se stal takzvaným velkým byznysem lodních společností, které na chudých vystěhovalcích vydělávaly vysoké finanční částky. V rámci tématu se tak otevírá možnost prozkoumat problematiku výběru lodní společnosti, vypořádání se s administrativními překážkami nutným pro legální vystěhování, nebo fungování jednotlivých rejdařství v rámci monarchie. V komparaci soupeření jednotlivých společností z několika evropských států a jimi nabízených služeb se také naskýtá možnost analýzy samotného průběhu cesty v závislosti na vybrané společnosti a nabízených služeb. Řada zástupců společností se často pohybovala na hraně zákonů jednotlivých evropských zemí a rovněž v Rakousko-Uhersku tomu nebylo jinak. Tento fakt přetrvával až do konce první světové války, přičemž se habsburská vláda nikdy zcela nerozhodla k razantnímu zákroku proti agentům odvádějících z jejího území velké množství osob a naopak v tomto potvrzovala svou částečnou liberálnost. Zohledněno je v samotné práci chronologické hledisko, protože například německé společnosti vstoupily se svými agenty do monarchie mnohem dříve, než byly vytvořeny linky západním směrem z Terstu a Rijeky provozované domácí rakouskou společností a jedním z britských rejdařství. Obyvatelé monarchie, kteří se rozhodli pro odchod do Severní Ameriky, měli na výběr z mnoha společností nabízejících přepravu přes Atlantik. V habsburské monarchii působily na začátku 20. století již v podstatě všechny tehdejší významné lodní společnosti nabízející plavby do severoamerických přístavů, ať již německé, britské či jedna rakouská. Z tohoto důvodu je v práci věnována pozornost relativně úzkému okruhu vybraných námořních společností, které se staly pro vystěhovalce z monarchie na konci 19. století nejvíce využívané. V Evropě sice působila celá řada společností, avšak v práci bude věnována pozornost těm nejvýznamnějším, které byly nejvíce relevantní pro obyvatele monarchie. Autor disertační práce zvolil pro svou komparaci dvě největší německá rejdařství Hamburg Amerikanische Paketfahrt Aktien-Gesellschaft (HAPAG) a Norddeutscher Lloyd (NDL). Tyto dvě firmy primárně srovnává s vlastní rakouskou společností Austro-Americana a britskou společností Cunard Line, která na habsburském trhu působila v podstatě jako cizí element, přestože získala od zalitavské vlády výsadní postavení.
  • Item
    Metternich a německá otázka v letech 1840-1848
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2018) Pásztorová, Barbora; Šedivý Miroslav, Doc. PhDr. Ph.D.
    Hlavním cílem této disertační práce je analýza Metternichova postoje k německé otázce v letech 1840-1848. Zkoumané období je logicky vymezeno dvěma předělovými událostmi, a to Rýnskou krizí z roku 1840, která stimulovala vývoj v Německu s negativním dopadem na Metternichův vliv v rámci Německého spolku, a březnovou revolucí v roce 1848, která vedla k jeho pádu a současně odstartovala přelomové změny ve střední Evropě. V průběhu těchto necelých devíti let Metternich ztratil kontrolu nad německými opozičními hnutími včetně toho národního a současně jednoznačnou podporu svého nejdůležitějšího spojence v německém prostoru, Pruska, které za vlády Fridricha Viléma IV. začalo provádět politiku nezávislejší na Rakousku. Z toho pramení i jedna z otázek, kterou si tato práce klade za cíl zodpovědět: proč Metternich ve 40. letech 19. století začal ztrácet vliv na politické dění v Německém spolku. Metternich vedl po celý svůj život kampaň proti nacionalismu, liberalismu a demokracii. Minimálně v rámci střední Evropy hájil monarchistický princip před republikanismem, potlačoval všechny pokusy o revoluci a oponoval politickému sjednocení Německa a Itálie. Není proto nijak překvapující, že zejména historikové z doby rozkvětu liberalismu ve 2. polovině 19. století viděli v Metternichovi reakcionáře, nepřítele svobody a představitele zadržovací politiky, který nepochopil modernizační síly své doby. Jedním z cílů předložené práce je proto také pokus o přehodnocení tohoto tradičního černobílého vnímání Metternichovy německé politiky, které je dle nejnovějších poznatků badatelů, především těch zahraničních, neudržitelný.
  • Item
    Francouzský protektorát v Tunisku 1881-1935. Budování administrativy ve světle civilizační mise.
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2018) Kydlíček, Jakub; Šedivý Miroslav, Doc. PhDr. Ph.D.
    Práce se zabývá konceptem civilizační mise jeho odrazu v dějinách Francouzského Protektorátu v Tunisku v letech 1881 až 1935. Téma je zpracováno jako analytická studie rozličných typů "koloniálního personálu" a jejich reflexe civilizační mise v průběhu tvorby administrativních institucí a reprezentativních textů v uvedeném období. V centru pozornosti stojí dále vztahy mezi protektorátní správou a místním obyvatelstvem, a to zvláště v prvních třech dekádách existence Protektorátu. Závěrečný úsek práce je věnován formování tuniského nacionalismu coby reakce na francouzské civilizačně-misijní úsilí.
  • Item
    Islámský modernismus v Egyptě - Hnutí náboženské a společenské reformy
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2016) Kondrys, Jan; Abbas Faisal; Ostřanský Bronislav, PhDr. Ph.D.; Skřivan Aleš, Prof. PhDr. CSc.
    Tématem této disertační práce je islámský modernismus v Egyptě jako myšlenkový směr požadující náboženskou a společenskou reformu. Tento směr byl v Egyptě velmi významný v průběhu několika desetiletí na konci 19. století a na začátku 20. století. V práci je věnována pozornost relativně úzkému, přesto reprezentativnímu okruhu osobností, jež svým dílem pomáhaly spoluutvářet intelektuální dějiny moderního Egypta a moderního islámu jako takového. Motivem k napsání této dizertační práce byla skutečnost, že pestrému myšlenkovému světu moderního islámu, s pochopitelnou výjimkou islámského fundamentalismu a jeho extrémních variant, byla dosud v českém odborném prostředí věnována jen nevelká pozornost. Práce je věnována analýze islámsko-modernistických přístupů k řešení otázek, jež vyvstaly v Egyptě spolu s modernitou, s detailním zaměřením na body, v nichž se islámští modernisté rozešli s některými východisky a normami, jež byly po staletí nedílnou součástí teologie a právní vědy v klasickém islámu, aby tak ve svých reinterpretacích dosáhli harmonie mezi islámem jako Bohem zjeveným náboženským systémem a požadavky, jež sebou přinášela dynamická modernita. Zvláštní důraz je v práci kladen na oblast politické teorie a otázek ženské emancipace. Islámský modernismus byl jak teoretickým myšlenkovým proudem, tak směrem s nemalým přesahem i do společenské praxe. Projevoval se jak v náročných filozofických pojednáních, tak v "prozaické" činnosti v rámci různých reformních snah. Z této komplexnosti a komplikovanosti tématu a jeho přesahů mezi náboženskou teorií a společenskou praxí je zřejmé, že se tato práce metodologicky pohybuje na pomezí historiografie a religionistiky. V případě velkého množství prací v oblasti islámských studií se jedná o přístup vcelku typický a v dosti případech i jediný možný. Základní hypotézy, z nichž jsem během psaní této disertační práce vycházel, jsou: 1) Islámský modernismus v sobě obsahuje dvě zdánlivě protichůdná východiska. Na jedné straně požaduje návrat k původním kořenům, ke Koránu a k příkladu proroka Muhammada, na straně druhé programově přijímá modernitu a ideál všeobecného pokroku daleko nad rámec pouhého přejímání západních technických a materiálních výdobytků. Tento paradox je v islámském modernismu řešen ztotožněním "pravého", tedy správně chápaného a praktikovaného islámu s pokrokem a hodnotami či institucemi moderní civilizace. 2) Islámští modernisté vycházeli z Koránu jako knihy zjevené Bohem a tento jeho status nikdy nezpochybnili. Jejich argumentace byla založena na reinterpretaci koránského textu, zdůrazňování nadčasových etických hodnot v něm obsažených na úkor dobově podmíněného legalismu. Zasazovali se o reformu či alespoň částečné uvolnění některých překonaných norem islámského práva, vehementně odmítali škodlivé "neislámské" tradice. Ovlivnění některými západními hodnotami a idejemi je v islámském modernismu nezpochybnitelné, přesto je rámec modernistických idejí jednoznačně islámský. 3) Přes výše zmíněná společná východiska je islámský modernismus v Egyptě značně heterogenním hnutím postaveným na nesoustavných základech. Myšlenková otevřenost a pružnost je v jeho rámci často "vykoupena" nesystematičností a v některých ohledech jistou vágností. To se projevilo zvláště v debatě o budoucím politickém směřování islámské ummy, kdy se egyptský modernismus rozštěpil na dvě do značné míry protichůdné větve, jednu tíhnoucí k liberálnímu sekularismu, druhou směřující k islámskému fundamentalismu.
  • Item
    Britský kolonialismus v Gambii v 1. polovině 19. století
    (Západočeská univerzita v Plzni, 2016) Strych, Filip; Záhořík Jan, Doc. PhDr. Ph.D.; Wanner Michal, PhDr. Ph.D.; Skřivan Aleš, Prof. PhDr. CSc.
    Předkládaná disertační práce pojednává o britském vlivu v údolí řeky Gambie v průběhu první poloviny 19. století. Vysvětluje příčiny příchodu Britů a rozebírá klíčové události dějin zkoumaného období. Práce klade důraz na důležité fenomény formující danou oblast, např. obchod s otroky a jeho zákaz, legitimní obchod, obchod s arašídy, francouzsko-britské soupeření, rozšiřování britské sféry vlivu, boje s místními etniky a mnoho dalších.