Vyhlazovací sektor Treblinky v druhé funkční fázi v porovnání se sobiborským sektorem smrti

Abstract

Disertační práce Vyhlazovací sektor Treblinky v druhé funkční fázi v porovnání se sobiborským sektorem smrti se zabývá dějinami vyhlazovacího tábora Treblinka po táborové reorganizaci (srpen/ září 1942) do vězeňské vzpoury 2. srpna 1943. Zaměřuje se pouze na některé části táborové infrastruktury, aniž by zkoumala tábor jako celek. Záměrem bylo provést důkladný průzkum tzv. Totenlageru (sektor smrti), kde se nacházely plynové komory, masové hroby (pohřební jámy) a kremační rošty. Tato oblast sama o sobě představovala "srdce" vyhlazovacího tábora, přestože její území pokrývalo méně než třetinu celkové táborové oblasti. Němci nazývali tuto táborovou část Totenlager (německý výraz pro tábor smrti) nebo horní tábor či tábor č. 2, protože byla položena výše než sousední tábor, který fakticky tvořila přijímací oblast, kde byly vykládány transporty taktéž známá jako tábor č. 1. Obě tyto části vytvářely společně s administrativním úsekem neboli Německým táborem s ubikacemi pro členy personálu SS, ukrajinskou stráž, ubytovnami pro vězně dolního tábora a různými dílnami vyhlazovací tábor Treblinka. Výše zmíněný Totenlager byl striktně oddělen od zbytku tábora vysokým hliněným valem a ostnatým drátem, který byl maskován větvemi stromů, jež znemožňovaly jakékoli pozorování zvenčí. Vězni pracující v Totenlageru žili ve zvláštním baráku s vlastní kuchyní, prádelnou atd. Tato zařízení se nacházela ve speciálním perimetru uvnitř vnitřní struktury "sektoru smrti". Záběr výzkumu pouze na tuto oblast umožnil zajít hlouběji do detailů této méně známé součásti treblinských dějin. Úmyslem bylo odhalit jen některé konkrétní komponenty celku, zatímco obecné prvky táborové historie byly ponechány stranou. Přesto však nemohla být obecná táborová historie zcela opuštěna a slouží zde jako orientační linie výzkumu. Druhou metodou, použitou ve výzkumu, je komparativní přístup k vybraným událostem. Za základní atribut k porovnání posloužily závěry získané během studia typologicky obdobného tábora Sobibor, který byl dalším nacistickým táborem smrti v Polsku. Práce ukazuje, že tento tábor měl mnoho společných prvků s Treblinkou. Zaprvé se jednalo o ústřední kontrolu, podobné vnitřní uspořádání, společnou vyhlazovací praxi, stejně jako o migraci členů personálu mezi oběma tábory velitel druhé funkční fáze v Treblince, Franz Stangl, byl přeložen ze Sobiboru, kde plnil funkci prvního velitele. Tyto skutečnosti činí ze Sobiboru vhodný komparační nástroj pro výzkum Treblinky. Je zde však další prvek, jenž vytvářel spojnici mezi těmito dvěma tábory: vězeňská vzpoury, které měly za následek demontáž obou táborů. Proto bylo přínosné vyhodnotit obě vězeňské vzpoury z hlediska specifik a podobností, jež je prostupovaly. Hlavním záměrem předkládaného výzkumu bylo vytvořit srovnávací zhodnocení "sektorů smrti" v obou táborech. Těžiště výzkumu však přesto zůstává v treblinském Totenlageru. Přestože v případě sobiborského "sektoru smrti" (Lager III) neexistují prakticky žádné výpovědi či svědectví pocházející od očitých svědků z řad vězňů (není znám žádný případ přeživšího vězně z tohoto táborového sektoru, a to oproti Treblince), bylo možné využít mnoha svědectví, která podali členové táborového personálu, na jejichž základě lze rekonstruovat Lager III a dostat se blíže k hrozivým podmínkám, které zde panovaly. Disertační práce taktéž zohledňuje reflexi horního tábora vězni dolního tábora, včetně jejich vnímání striktně oddělené táborové části s plynovými komorami, tj. Totenlageru, jenž byl jejich optikou nazírán jako "zakázaná oblast". Lepší porozumění klimatu, typického pro "sektory smrti" Treblinky a Sobiboru, si vyžádalo začlenění výzkumu vyhlazovací politiky v koncentračním táboře Osvětim-Březinka, obzvláště jeho Sonderkommanda. Psychologické vnímání "sektoru smrti" vězni Sobiboru a Treblinky z něj činí nejobávanější místo v táboře, zatímco osvětimské Sondekrommando bylo obyčejnými vězni nazíráno odlišně.