Pakt čtyř velmocí (1932-1933) jako prostředek italského revizionismu

Abstract

Pakt čtyř velmocí, který Benito Mussolini navrhl v březnu 1933, měl představovat spolupráci Velké Británie, Francie, Itálie a Německa. Mussolini myšlenku kooperace poprvé zmínil ve svém projevu před podporovateli v Turíně na podzim roku 1932, ovšem tehdy ještě neměla obrysy konkrétní dohody. Obhajoval spojení čtyř západních zemí jako přirozené a vyplývající z jejich členství ve Společnosti národů. Italský vůdce svým návrhem deklaroval snahu o zajištění politické stability a míru v Evropě alespoň na deset let. V kontextu současného vnímání nám může znít účel Paktu čtyř jako samozřejmým cílem poválečné evropské politiky, tudíž může vyvstat otázka o nadbytečnosti navržené dohody o spolupráci západních mocností. Musíme si však uvědomit, v jaké situaci se Evropa po válce, a zejména ve třicátých letech 20. století, nacházela. Při vědomí politického ovzduší roku 1933 a motivů tehdejší italské zahraniční politiky dával Mussoliniho návrh smysl. Evropský kontinent se totiž s příchodem třicátých let 20. století potýkal nejen s negativními důsledky hluboké hospodářské krize, ale také s nevyřešenými otázkami ohledně kolektivní bezpečnosti a odzbrojování. Když po konci první světové války vznikla Společnost národů, vytkla si za jeden ze svých cílů zabývat se řešeními, které přispějí k evropské bezpečnosti a všeobecnému odzbrojení zemí. Ostatně byl to Pakt Společnosti národů, který ve svém článku 8 tvrdil, že pro udržení pořádku a míru v poválečné Evropě bude nezbytné odzbrojit všechny národní armády, stejně jako byly mírovými smlouvami odzbrojeny poražené státy. Ovšemže metody měly být postupně navrženy a přijaty v rámci činnosti Společnosti národů, plány na odzbrojení vznikaly ale i mimo ni. Přestože političtí představitelé jednotlivých zemí veřejně deklarovali společný zájem na dosažení kolektivního odzbrojení a bezpečnosti, partikulární národní zájmy bránily najít společné řešení. K jeho nalezení nepřispěly ani dvě odzbrojovací konference, které se konaly symbolicky v Ženevě, sídle Společnosti národů. Mussoliniho Pakt čtyř velmocí měl být řešením na tyto evropské problémy.