Soupeření lodních společností o zákazníky z Předlitavska na přelomu 19. a 20. století

Abstract

Tématem této disertační práce je analýza soupeření lodních společností o zákazníky v habsburské monarchii. Současně se tím naskýtá možnost srovnat vybrané lodní společnosti a jejich přístup k zákazníkům z habsburské monarchie. Práce se primárně zabývá fungováním lodních společností v podunajské monarchii a současně poskytuje vhled do fenoménu vystěhovalectví z Rakousko-Uherska v období masové migrace do USA. V průběhu 19. století se rozhodla celá řada osob emigrovat do zámoří, habsburskou monarchii z tohoto rámce nevyjímaje. Důraz je kladen především na vystěhovalce z předlitavské části monarchie, kteří se rozhodli odejít do Severní Ameriky, avšak vzhledem ke zvolenému tématu nelze opomenout ani emigraci z uherské části. Časově je disertační práce vymezena posledními dekádami dlouhého 19. století a obsahuje v sobě období až do vypuknutí první světové války v roce 1914. V těchto létech v podstatě vrcholila emigrace z habsburské monarchie a jednalo se o zlatou dobu lodní dopravy. Téma soupeření lodních společností je neodmyslitelně spojeno s otázkou vystěhovalectví do zámoří, které směřovalo v průběhu 19. století nejčastěji do USA. Tento fenomén v sobě rovněž skýtá přístup rakousko-uherské vlády k vystěhovaleckým zákonům nebo agitaci zástupců lodních společností. Dále je zvláštní pozornost věnována vývoji lodní dopravy a cestě vystěhovalců do USA, která se postupně v 19. století stávala čím dál tím více snadnější a snesitelnější, především s tím, jak byly vydávány různá nařízení a opatření týkající se nakládání s pasažéry pro lodní společnosti. Příliv chudých vystěhovalců se stal takzvaným velkým byznysem lodních společností, které na chudých vystěhovalcích vydělávaly vysoké finanční částky. V rámci tématu se tak otevírá možnost prozkoumat problematiku výběru lodní společnosti, vypořádání se s administrativními překážkami nutným pro legální vystěhování, nebo fungování jednotlivých rejdařství v rámci monarchie. V komparaci soupeření jednotlivých společností z několika evropských států a jimi nabízených služeb se také naskýtá možnost analýzy samotného průběhu cesty v závislosti na vybrané společnosti a nabízených služeb. Řada zástupců společností se často pohybovala na hraně zákonů jednotlivých evropských zemí a rovněž v Rakousko-Uhersku tomu nebylo jinak. Tento fakt přetrvával až do konce první světové války, přičemž se habsburská vláda nikdy zcela nerozhodla k razantnímu zákroku proti agentům odvádějících z jejího území velké množství osob a naopak v tomto potvrzovala svou částečnou liberálnost. Zohledněno je v samotné práci chronologické hledisko, protože například německé společnosti vstoupily se svými agenty do monarchie mnohem dříve, než byly vytvořeny linky západním směrem z Terstu a Rijeky provozované domácí rakouskou společností a jedním z britských rejdařství. Obyvatelé monarchie, kteří se rozhodli pro odchod do Severní Ameriky, měli na výběr z mnoha společností nabízejících přepravu přes Atlantik. V habsburské monarchii působily na začátku 20. století již v podstatě všechny tehdejší významné lodní společnosti nabízející plavby do severoamerických přístavů, ať již německé, britské či jedna rakouská. Z tohoto důvodu je v práci věnována pozornost relativně úzkému okruhu vybraných námořních společností, které se staly pro vystěhovalce z monarchie na konci 19. století nejvíce využívané. V Evropě sice působila celá řada společností, avšak v práci bude věnována pozornost těm nejvýznamnějším, které byly nejvíce relevantní pro obyvatele monarchie. Autor disertační práce zvolil pro svou komparaci dvě největší německá rejdařství Hamburg Amerikanische Paketfahrt Aktien-Gesellschaft (HAPAG) a Norddeutscher Lloyd (NDL). Tyto dvě firmy primárně srovnává s vlastní rakouskou společností Austro-Americana a britskou společností Cunard Line, která na habsburském trhu působila v podstatě jako cizí element, přestože získala od zalitavské vlády výsadní postavení.