Jak jsou reflektovány zkušenosti s inkluzivní edukací žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ze strany jejich spolužáků a učitelů v primárním vzdělávání?

Abstract

Příspěvek představuje výsledky výzkumu realizovaného v plzeňském regionu v roce 2020, zaměřeného především na zmapování postojů a vztahů žáků k jejich spolužákům se speciálními vzdělávacími potřebami, s nimiž jsou společně vzděláváni ve třídách 1. stupně běžné ZŠ. V šetření koncipovaném na základě kvalitativně-kvantitativní metodologie bylo využito několik výzkumných technik pro zjišťování vztahů ve školní třídě a kvality třídního klimatu. Ačkoliv se postoje dětí k těmto spolužákům zdají být celkově spíše neutrální, klima ve sledovaných třídách se ukázalo být zatížené častými konflikty mezi žáky. Tento rizikový faktor však není příliš reflektován učiteli, kteří sice znají největší rizika inkluzivní edukace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, ale nepovažují vliv společného vzdělávání na třídní klima za důležitý a zjevně se vztahy ve třídě ani nedokážou příliš efektivně pracovat, přestože se jedná o velmi důležitý prvek z hlediska úspěšnosti školní inkluze. Podpora dalšího vzdělávání učitelů a rozvoje jejich kompetencí v této oblasti, stejně jako využívání preventivních programů pro zlepšování kvality třídního klimatu jsou zásadními doporučeními, která vyplynula z výzkumných závěrů pro školní praxi.