Strukturní pojetí sémiotického modelu jako základ porozumění účinkům obrazového znaku

Abstract

Při vnímání výtvarné tvorby máme zato, že to, co na obrazech vidíme, se nám zjevuje samovolně a bezprostředně. Když však rozlišujeme realistická díla od abstraktních, nebo u některých obrazů hovoříme také o jejich magických, mýtických, expresivních či symbolických účincích, nebo se v poslední době též učíme porozumět obsahu obrazů postmoderny, nejsou tato rozlišení přímým důsledkem vidění, ani výsledkem pouze psychického postoje. Jsou důsledkem uplatnění odlišných sémiotických modelů, s nimiž (v nichž) mimovědomě k obrazům přistupujeme. V mnoha případech navíc sémiotický model, v němž jejich obsah interpretujeme, ani nemusí být identický se sémiotickým modelem, v němž byly obrazy vytvořeny. Množství a rozdílnosti těchto modelů jak při samotné tvorbě děl, tak i při jejich interpretaci, jsou základním důvodem, proč neexistuje jeden jednotný způsob vnímání obrazu. V následujícím příspěvku se pokusíme specifiku těchto sémiotických modelů odhalit a systematizovat je v jejich vzájemných souvislostech, coby výsledek historického vývoje jejich vnitřních vztahů.