Roč. 1, č. 1 (2011)
Permanent URI for this collection
Browse
Recent Submissions
Item 21. mezinárodní kongres historických věd, Amsterodam 2010(viaCentrum, 2011) Morávková, Naděžda
Item XVI. mezinárodní konference orální historie : Mezi minulostí a budoucností, Praha 2010(viaCentrum, 2011) Morávková, NaděždaItem Orální historie v historiografii / Oral history in historiography(viaCentrum, 2011) Breitfelder, MiroslavItem Cheryl le s Roux: Teaching Oral History: Experiences in formal and informal education(viaCentrum, 2011) Lejsková, KateřinaItem From a high school teacher to the president of IOHA: a short biographical sketch of Miroslav Vaňek(viaCentrum, 2011) Mücke, PavelItem Z Teplic až na kraj světa aneb Z učitele prezidentem: malý biografický portrét Miroslava Vaňka(viaCentrum, 2011) Mücke, PavelItem Z úst na internet. Cesta pana Půty do 21. století(viaCentrum, 2011) Krausová, MiladaPříspěvek se zabývá rozborem v západních Čechách populárních pověstí o Půtovi Švihovském z Rýzmberka a obrazem této osobnosti v českém historickém vědomí. Přední šlechtic jagellonské doby (zemřel roku 1504) je dodnes známější jako aktér pověstí, než jako historická osobnost. Historický Půta byl nejvyšším zemským sudím. Proslul také jako přesvědčený katolík, protivník českých bratrů a stavebník. Právě k jeho dvěma hradům, Švihov a Rabí se vztahuje vyprávění o jeho konci (dle tradice ho měl odnést čert) a posmrtném trestu. Autorka analyzuje pověsti o Půtovi, způsoby jejich šíření a zpracování ve vybraných novějších sbírkách pověstí. Rozebírá rovněž příklady novodobého prezentování historických pověstí za pomoci internetu.Item Orální historie v českém základním školství(viaCentrum, 2011) Böhmová, LucieVe svém příspěvku popisuji využití orální historie v hodinách dějepisu v České republice. Zaměřuji se v něm na základní školství a konkrétní realizaci projektů. Hlavním přispěním orální historie do školství je možnost propojení rodiny a školy. V článku je představeno české základní školství, propojení orální historie s dějepisem, tématické oblasti a návrhy tří konkrétních projektů. První se zabývá každodenností a tedy životem v době tzv. normalizace. Druhý s názvem Staň se průzkumníkem popisuje zaznamenání historických změn prostřednictvím proměny názvů ulic. Třetí se zabývá listopadovými událostmi roku 1989 a jeho výstupem je tzv. živé muzeum. Žáci zde prezentují své znalosti a dovednosti, které získali prostřednictvím výuky. Svými výtvory pak zdobí stěny ve třídě i chodbu školy.Item Zařazení orální historie do dějepisu v základním vzdělávání(viaCentrum, 2011) Böhmová, LucieČlánek popisuje možnosti a způsob zařazení orální historie do hodin dějepisu na základním školství. Příspěvek je uchopen jako metodologický návod. Jsou zde nastíněny tématické oblasti, v nichž lze orální historii nejlépe využít, ale také je představeno dělení orálně-historických pramenů na primární a sekundární. V článku jsou představeny výhody a nevýhody a způsob práce s jednotlivými typy těchto pramenů.Item Koloman Gajan nejen o Františku Grausovi(viaCentrum, 2011) Morávková, NaděždaKoloman Gajan (nar. 1918): český historik, profesor Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, účastník protifašistického odboje na východním Slovensku, vězněn v několika nacistických koncentračních táborech; 1961 – 66 docent, od 1966 profesor FF UK v Praze; 1970 byl z politických důvodů z fakulty propuštěn, 1990 zde obnovil pedagogickou a vědeckou činnost; věnuje se zejména moderním světovým a československým dějinám, dějinám česko-německých a česko-francouzských vztahů, osobnosti a dílu T. G. Masaryka; spoluautor a hlavní redaktor rozsáhlé syntézy Dějiny novověku III – IV (1973 – 74); protože Gajanovo jméno bylo nežádoucí, pokryl práci svým jménem profesor Jaroslav Charvát. Koloman Gajan je gymnaziálním spolužákem českého historika Františka Grause. V rozhovoru na něj vzpomíná.Item Orální historie a biografie v dějinách dějepisectví dvacátého století(viaCentrum, 2011) Morávková, NaděždaAutorka tohoto textu používá metodu orální historie a vyprávěné biografie ve výzkumu české marxistické historiografie. Zaměřuje se na rozhovory se zajímavými historiky, získává, shromažďuje a interpretuje jejich vzpomínky. Komparací s dostupnými archivními prameny a se studiem prací těchto historiků se snaží o vytváření textů, které mohou být stavebními kameny pro budování obrazu české poválečné historiografie, její osobitosti, úskalí a rozmanitosti. Tento text poukazuje na specifika a problémy metody a snaží se předložit zkušenosti, jež mohou sloužit dalším badatelům v této oblasti.Item Techniky orální historie: Jak organizovat a vést orálně historické rozhovory(viaCentrum, 2011) Truesdell, BarbaraOrálně historický rozhovor je jedním z dalších nástrojů rozšíření repertoáru metod používaných pro výzkum v oblasti historie, antropologie, a folkloristiky. Orální historie shromažďuje informace o minulosti prostřednictvím přímých účastníků minulosti. Sbírá data, která nejsou k dispozici v písemné formě; o událostech, lidech, procesech. Orálně historické rozhovory jsou zakotvené v paměti a paměť je subjektivní nástroj pro záznam minulosti, vždy tvarovaný přítomným okamžikem a individuální psychikou. Orální historie může odhalit, jak hodnoty a aktivity jednotlivců spoluvytvářely minulost a jak se v minulosti vytvářely současné hodnoty a aktivity. Každý rozhovor je jedinečný zážitek, daný kouzlem práce v terénu. Takže, i když je asi hodně pravdy ve rčení: „Jediný způsob, jak se dozvědět, jak to udělat, je dělat to," zde je několik rad o věcech, které můžete udělat před, během a po rozhovoru, aby každý váš rozhovor byl kvalitnější.Item Cestování v dobách socialismu(viaCentrum, 2011) Hanzlíková, EvaVe své práci chci podat svědectví o cestování do zahraničí před rokem 1989 tak, jak jsem se to dozvěděla od svých rodičů. Pro nás, kteří žijeme v dnešní době a nezažili jsme období totality, je málo představitelné, že cestování bylo jen pro „vyvolené“. Cestovat nemohl každý, kdo si vzpomněl, že někam pojede. Nefungovalo to jako dnes, že si vybereme místo, našetříme peníze a jedeme. Lidé měli omezenou možnost cest do zahraničí od února 1948 (s malou výjimkou v roce 1968, kdy došlo k částečné liberalizaci) až do roku 1989. Byl velký rozdíl v tom, kam zájemci chtěli vycestovat – zda chtěli jet do socialistických států, anebo do kapitalistické ciziny a Jugoslávie. Relativně bez problémů mohl občan, pokud vlastnil pas, vycestovat pouze do tzv. zemí socialistického tábora. Do ostatních zemí to bylo složitější - zájemci potřebovali množství povolení z pracoviště, celozávodního výboru KSČ, odborů, eventuálně i uliční organizace. Jednou v roce (v určitém období) se muselo požádat o tzv. devizový příslib (ten dostala od státní banky asi 4% žadatelů). Pokud žadatel získal devizový příslib, nebylo ještě vyhráno, protože musel žádat o výjezdní doložku a tu také nedostal každý. Já se konkrétně zaměřím na cestu do Švýcarska v roce 1981 a do Rakouska v roce 1987. Pokusím se popsat, co všechno museli rodiče absolvovat nejen před cestou, ale také po návratu zpět.
