Orální historie v českém základním školství

Abstract

Ve svém příspěvku popisuji využití orální historie v hodinách dějepisu v České republice. Zaměřuji se v něm na základní školství a konkrétní realizaci projektů. Hlavním přispěním orální historie do školství je možnost propojení rodiny a školy. V článku je představeno české základní školství, propojení orální historie s dějepisem, tématické oblasti a návrhy tří konkrétních projektů. První se zabývá každodenností a tedy životem v době tzv. normalizace. Druhý s názvem Staň se průzkumníkem popisuje zaznamenání historických změn prostřednictvím proměny názvů ulic. Třetí se zabývá listopadovými událostmi roku 1989 a jeho výstupem je tzv. živé muzeum. Žáci zde prezentují své znalosti a dovednosti, které získali prostřednictvím výuky. Svými výtvory pak zdobí stěny ve třídě i chodbu školy.