Zákaz překvapivého rozhodnutí: Buď - anebo

Abstract

Článek se zabývá povinností soudu upozornit strany na možné jiné právní posouzení. Na vývoji této povinnosti v Německu, Rakousku a předválečném Československu ukazuje, že současné české pojetí je překonané. Základním problémem je extrémní předpoklad, že soud nesmí strany „poučovat“ o hmotném právu. Článek dále formuluje argumenty ve prospěch upozorňovací povinnosti soudu a reaguje na známé protiargumenty. Zejména poukazuje na právo na právní slyšení.