Stanovení kritických míst ve výuce fyziky na ZŠ na základě multikriteriálního přístupu a možnosti jejich překonání

Abstract

Předkládaná studie představuje komplexní empirický výzkum mající za cíl stanovit kritická místa fyzikálního kurikula v 6. a 7. ročníku základních škol. Opírá se o filozoficko-metodologické zázemí vycházející z hierarchizace fyzikálních konceptů provedené v kontextu instrumentálního realismu a konceptuální fyziky. Aplikovali jsme multikriteriální přístup zahrnující rozbor kurikulárních dokumentů, analýzu dotazníků vyplněných 31 učiteli fyziky, kteří určovali kritická místa s resp. bez uvážení vlivu matematiky, rozbor polostrukturovaných rozhovorů s těmito učiteli, identifikaci úloh z kognitivní oblasti Fyzika mezinárodního srovnávacího šetření TIMSS, jež byly problematické z hlediska podprůměrného výsledku českých žáků a rovněž vyhodnocení výsledků testování žáků realizované Českou školní inspekcí. Na základě syntézy poznatků z jednotlivých oblastí jsme následně vytipovali 6 témat, jež mohou být v úvodní fázi fyzikálního vzdělávání v označena jako kritická (hustota, magnetické pole, elektromagnet, Pascalův zákon, Archimédův zákon a zobrazování čočkami). Následně jsme na základě podrobné analýzy příčin kritičnosti vyvinuli vzdělávací moduly mající za cíl přispět k překonání těchto kritických míst a usnadnit práci s odpovídajícími miskoncepcemi žáků. V této souvislosti jsme rovněž navrhli určité změny v příslušných kurikulárních dokumentech. Věříme, že prezentovaný přístup k tvorbě učebních materiálů může ve svém důsledku přispět ke zvýšení kvality výuky fyziky v prvních letech fyzikálního vzdělávání a že je proto potřebný další výzkum v této oblasti zaměřující se mimo jiné na příklady dobré praxe ze zahraničí.