Příšerné vytí, nebo tajuplné volání? Zvířecí hlasy v kontextu deskriptivity, narativity a performativity

Abstract

Článek se zabývá vzájemným kontaktem deskripce, narace a performativních postupů při uměleckém zprostředkování zvířecích hlasů v uměleckých textech. Pozornost je věnována především etologickým prózám první poloviny 20. století (Seton, Williamson, Hawksworth) a jejich inspiraci starším přírodovědeckým diskursem (Brehm). Příspěvek vychází z konceptu zvířete jako obrazu „jiného“, přičemž deskripce tento rozdíl zdůrazňuje, zatímco při spojení s narativem se zvíře i se svým hlasem naopak stává součástí světa individualizovaných osob a událostí. Při využití performativních postupů někdy dochází k úmyslnému překročení této hranice a ke vstupu zvířecího chaosu a nepředvídatelnosti do lidského světa.