Ke struktuře sémantického celku v onomaziologicky koncipovaném popisu mluvnice češtiny jako cizího jazyka

Abstract

Sémaziologie tradičně hraje klíčovou roli v popisech gramatiky. Její monopol je dán tím, že význam (funkce) gramatických kategorií a jevů je (obecně) rodilým mluvčím jasný. Češi se obvykle obtížně učí kodifikovaným formám spisovné češtiny. Dalším faktorem je, že gramatické formy se zdají být jednoznačné, konkrétní a snadno uchopitelné a popsatelné ze sémiologického hlediska. Onomaziologický přístup se zdá být velmi inspirativní. Vychází ze společných prvků (významů, obsahů, komunikačních funkcí výpovědi) i charakteristických prvků (různé morfosyntaktické formy) jednotlivých jazyků. Popisuje soutěžní formy vyjádření určitého gramatického významu nebo funkce. Z hlediska výuky jazyků je vhodné vycházet z rysů, které mají jazyky společné, s výraznými rysy jednotlivých jazyků. Prezentace soutěžního způsobu vyjádření určitého významu či komunikační funkce výpovědi patří k zjevným výhodám onomaziologického přístupu ke gramatice. Příprava onomaziologického popisu gramatických kategorií a jevů je velmi náročná, protože pro takový popis nejsou stejně vhodné. Je snazší popsat gramatické kategorie a jevy, které mají skutečný základ v objektivní realitě (místo, čas, vlastnictví, množství, kauzalita atd.). V opačném případě to může být komplikované (např. sémanticky chudý systém českých pádů). V případě vysoce flektivního jazyka, jakým je čeština, je však tento přístup komplikovaný. Text se zabývá univerzálními sémantickými poli (jejich povahou a počtem) a zaměřuje se na charakter a strukturu jednotky popisující předložkové vazby s odkazem na místa (ADV Loc).