Střez se špatných vtipů

Abstract

Předložená studie se pokouší o aplikaci teorie vtipu na konkrétní mediálně kritizovanou část vystoupení baviče Štěpána Kozuba z konce roku 2022. Nejprve představuji veřejnou kritiku, která shledala danou pasáž z vystoupení nepovedenou, nevhodnou a v některých případech i rasistickou. Mou snahou je potvrdit nebo vyvrátit tato podezření na základě konkrétních filosofických teorií. První část článku se proto věnuje otázce vhodnosti vtipu. Zde odhlížím od osobních postojů autora a ptám se, zda je možné bez ohledu na intenci zhodnotit zařazení určitého obsahu do fiktivního představení za nevhodné. V návaznosti na teorie Brandona Cooka (2014) a Christophera Bartela a Anny Cremaldi (2018) tvrdím, že fikční výroky mohou být posuzovány jako morálně nevhodné bez ohledu na intenci autora, pokud mají reálné důsledky, které lze morálně hodnotit. Druhá část se zaměřuje status výroků v kontextu představení. V této části se opírám o článek Jesse Rappaporta a Jakea Quilty-Dunna (2020), kteří ukazují, že komikovy výroky nejsou na jevišti vnímány jako pravé výroky. V závě ru docházím k tvrzení, že Kozubovu nepovedenou anekdotu lze celkově klasifikovat jako rasově necitlivou, a tedy nevhodnou. Na druhou stranu je možné zbavit Kozuba podezření z rasistických výroků.