Náhrobek jako historický pramen pro dějiny ušlechtilé kamenické výroby: příklad západního Slezska

Abstract

Kámen je jedním z tradičních materiálů, které se uplatňovaly v sepulkrální tvorbě. Zpočátku dominovaly snadno opracovatelné sedimentární horniny (pískovce, arkózy, případně vápence), od poloviny 19. století se však setkáváme s narůstající variabilitou druhů hornin využívaných jako surovina v pomníkové tvorbě. Na příkladu náhrobků z oblasti rakouského (československého) západního Slezska je demonstrováno, jakým způsobem se v moderním sepulkrálním umění jednotlivé druhy dekoračního kamene uplatňovaly, a nakolik jejich využívání ovlivnil rozvoj těžby a průmyslového zpracování tvrdých leštitelných hornin od poslední čtvrtiny 19. století. Výsledky terénního průzkumu dvou hřbitovů ukazují, že obliba domácí kamenné suroviny nebyla tolik ovlivněna importem žádaných druhů dekoračního kamene ze Skandinávie, jako tomu bylo na jiných místech střední Evropy. Místní horniny, tzv. slezská žula a slezský mramor, těžené v západním Slezsku i pro zakázky na sepulkrální monumenty, měly v náhrobní tvorbě trvalé dominantní zastoupení až do poloviny 20. století.