Financování obnovy majetku z odpisů

Abstract

Odpisy dlouhodobého majetku jsou jednou z nejsložitějších mikroekonomických kategorií. Mají svou stránku nákladovou a svou stránku finanční (nejen). Po uvedení majetkové položky do užívání, je tato účetně odpisována. Pokud podnik není v záporném hospodářském výsledku, odpisy jsou prostředky, nedaněné, které ve firmě zůstávají. Takové odpisy lze používat k úhradě provozních nákladů. Tím se odpisy zhodnotí o míru výnosovosti nákladů. Takto zhodnocené a opakovaně zhodnocované odpisy tvoří fond. Tento fond lze využít k financování reprodukce majetkových položek. Základní formy pořizování obnovovaného aktiva jsou jednak financování z naakumulovaných a zhodnocených odpisů a jednak pořízení aktiva na některou formu úvěru a následné splácení ze zhodnocovaných odpisů. Protože se odpisuje v historických cenách, samotné odpisy nemohou pokrýt finanční potřebu obnovy. U akumulačního financování se jedná o nárůst ceny inflací a technologickými obměnami. U financování úvěrem se jedná o úroky. Proto je nezbytné vzít v úvahu zhodnocování prostředků plynoucích z uplatněných odpisů (účetních). Náš příspěvek se zabývá podmínkami, kdy zhodnocené a zhodnocované prostředky dosáhnou úrovně časové ceny analyzovaného aktiva nebo vytvoří dostatečný objem na úhradu jak jistiny, tak i naběhlých úroků. Je řešen problém možnosti takové tvorby a problém doby do dosažení shody mezi vytvořenými prostředky a potřebou na financování (doba ekonomického života). Jsou diskutovány vztahy mezi mírou zhodnocení nákladů, indexem změny cen a příslušnou úrokovou sazbou. Na závěr příspěvku je dílčí formou diskutováno i daňové působení při obměně aktiv.