Komunikačně-stylový a systémový pohyb v současné češtině

Abstract

Český jazyk je sociálně stratifikovaný a regionálně diferencovaný, i když v něm probíhají také procesy opačného charakteru, jako je sjednocení a vyrovnání. Rozvoj jazyka zahrnuje sám o sobě antinomie, které si navzájem odporují, ale které se vzájemně doplňují a přecházejí do sebe. Příspěvek představuje výklad fungování vybraných antinomií v jazyce a v řeči, jako je vztah mezi standardní a nestandardní formou, představovanou běžnou češtinou. Již v polovině minulého století došlo k tendenci stírat hranice mezi nimi, zatímco různí lingvisté měli na tento proces různé názory. Tyto názory se odrážejí v nesrovnalostech obsažených v normativních knihách (slovníky, gramatiky, pravopisné normy, normativní vzdělávací příručky), což zvyšuje nejistotu uživatelů při výběru jazykových prostředků. Uživatelé jsou nyní možná více ovlivňováni médii než výukou. Úroveň mediální řeči se odráží v řeči běžných uživatelů, častých jevech, které jsou nadužívány, stávají se módou, pronikají do řeči bez ohledu na jejich funkčnost či nefunkčnost. Obecně lze současnou situaci češtiny charakterizovat jako dynamickou, s vývojovými rysy, systémovými i nepravidelnými. Lingvistika by měla tuto situaci nejen zachytit a popsat, ale ovlivnit ji jazykovým vědomím, jak tvrdili stoupenci pražské školy. Někteří lingvisté to však odmítají a považují to nesprávně za zásah a manipulaci.