Tracking Monetary-Fiscal Interactions across Time and Space

Abstract

Dlouhodobý fiskální výhled většiny vyspělých zemí je pesimistický. Měli by se nezávislí centrální bankéři bát, že se fiskální nerovnováha přenese do měnové oblasti a ohrozí cenovou stabilitu? Pro zodpovězení této otázky naše studie zkoumá vztahy mezi fiskální a měnovou politikou v datech od roku 1980 pro Austrálii, Kanadu, Japonsko, Švýcarsko, Velkou Británii a Spojené státy americké. Využívá VAR modely s časově proměnlivými parametry, a proto na rozdíl od konvenčních přístupů dokáže zachytit změny měnového a fiskálního chování, které jsou pouze postupné. Naše výsledky ukazují, že v USA se míra měnové akomodace fiskálních šoků (snížení úrokových sazeb centrální bankou v reakci na zvýšené vládní výdaje financované z dluhů) postupně rostla. K tomu docházelo mezi koncem 80. let a krizí v roce 2008, tj. po celou dobu působení předsedy Fedu Alana Greenspana. Opačný trend byl zaznamenán ve Velké Británii, Austrálii, Švýcarsku a Kanadě, kde měnová akomodace klesala, tzn. centrální banky reagovaly na (neadekvátně) zvýšené vládní výdaje zvednutím (nikoli snížením) svých úrokových sazeb. Naše srovnávací analýza a několik kontrol robustnosti ukazují, že uzákoněné numerické inflační cíle v těchto zemích pravděpodobně vysvětlují odlišnosti od USA, protože posouvají strategickou sílu z rukou fiskální politiky do rukou měnové politiky. Proto je ve studii zkoumána pravděpodobnost budoucí fiskální a měnové krize v posuzovaných šesti zemích, a jsou diskutovány implikace našich zjištění pro optimální design měnové politiky.