Relationship between the EU Law and Constitutional System of Member States - Did EU Cross the Line?

Abstract

Právo EU je založeno na principu jeho přednosti. Je udáváno, že dobrovolným přistoupením k EU členské státy souhlasily s omezením své suverenity a přenesením určitých pravomocí na EU. Tyto principy byly nesporné, dokud se zaměřovaly na výklad a aplikaci sekundárního práva EU ohledně zvláštních práv a povinností, které by se měly plně uplatnit v každém členském státě. Z tohoto pohledu se autonomní a jednotná interpretace práva EU zdála být plně akceptována. V průběhu let zaujala EU postoj, že právo EU nejenže zaujímá přednost před národními právy členských států, ale že nemůže být zrušeno ani ústavními systémy členských států. SDEU judikoval, že pokud se ústavní systémy členských států dostanou do kolize s právem EU, národní soudy nemají setrvávat na příslušných ustanoveních ústavního práva. Tento postoj přiměl národní ústavní soudy k reakci. Příklady lze nalézt v rozhodnutích, která jasně odmítají zásah práva EU do základních principů a hodnot formujících jádro jejich ústavních systémů. Je vhodné doplnit, že tak učinili, aniž by obecně odmítli přednost práva EU, a zachovali si právo přezkoumat interpretaci SDEU ve výjimečných případech, kde jsou v sázce základní ústavní principy. Debata se přiostřila, když se přesunula z čistě právního (jurisdikčního) pohledu. V nedávné době se EU instituce spoléhající se na přednost EU práva, začaly vměšovat do rozhodnutí členských států (zejména Polska a Maďarska), která zcela jasně nespadají do kompetencí EU. Činí tak skrze články 1, 2 a 19 SEU. Pokud by taková interpretace pravomocí EU byla potvrzena, vedla by k možnosti EU kontrolovat jakákoli politická rozhodnutí členských států.