Functional Morphology of the Human Uterine Tubes in the 21st Century: Anatomical Novelties and Their Possible Clinical Applications

Abstract

Patologie děložní trubice (UT) představují 25-35 % případů neplodnosti způsobené ženským faktorem. Přestože tyto zvláštní orgány byly poprvé studovány již před několika sty lety, staly se přehlíženými a opomíjenými především díky úspěchům reprodukční medicíny. Nicméně reprodukční medicína stále čelí mnoha výzvám, pokud jde o výsledky fertility při oplodnění in vitro (IVF). Mnoho překážek a problémů lze vyřešit podrobnějším poznáním morfologie a funkce UT během normální reprodukce. V průběhu 21. století bylo získáno mnoho nových poznatků: přítomnost populace telocytů ve stěně vejcovodu zodpovědných za normální motilitu a hormonální senzitivní funkci, průkaz lymfatických lakun slizničních záhybů nezbytných pro záchyt oocytů a recirkulaci tubární tekutiny nebo důkladné profilování imunitního složení epitelové výstelky UT s objevem regulačních T-buněk pravděpodobně důležitých pro toleranci matky vůči semialogennímu embryu. Mezi nové objevy patří také představa, že epitel UT je citlivý na mužské pohlavní hormony a že UT není sterilní, ale ukrývá komplexní mikrobiom. Bylo také prokázáno, že buňky UT epitelu jsou původními buňkami serózních karcinomů vaječníků vysokého stupně. V neposlední řadě, což je však důležité, se v poslední době objevuje několik moderních morfologických směrů, včetně buněčných kultur, vývoje tubárních organoidů, modelování in silico, tkáňového inženýrství a regenerativní medicíny. Všechny tyto nové poznatky a nové přístupy mohou přispět k lepší klinické praxi a úspěšným výsledkům těhotenství.