Animoterapie a její dopady na rozvoj schopností a sociálních dovedností klienta

Abstract

Animoterapie je léčba za pomoci zvířat. Využívání zvířat pro léčbu má poměrně dlouhou historii, ale moderní historie animoterapie je velice krátká a její počátek se datuje do 60. let 20. století. Animoterapii můžeme dělit podle mnoha hledisek na různé druhy. S touto metodou jsou však spojeny i některé problémy. Animoterapii lze provádět i v ústavních zařízeních. Má zde význam jak pro klienty, tak i pro personál. V ústavech funguje animoterapie buď jako rezidentní nebo návštěvní program. Rezidentní znamená, že zvíře žije přímo v ústavu. Při návštěvním programu dochází do zařízení někdo zvenčí, nejčastěji dobrovolník. V práci se zabývám hlavně možnostmi ovlivňování sociální stránky osobnosti klienta animoterapií. Výhodná je např. při rozvoji komunikace, sebevědomí, empatie a sociální přizpůsobivosti. Uplatní se i při zlepšování sociálních dovedností lidí s nějakým druhem postižení, ať už mentálním, tělesným nebo smyslovým. Ne každé zvíře je vhodné pro každého klienta nebo pro každý problém, proto jsou v práci popsány i možnosti animoterapie podle zvířecího druhu. Ani otázka věku není zanedbatelná a je proto podrobně rozpracována. Dále popisuji dva vybrané projekty, které podle mě stojí za pozornost. Jedním je projekt Pejsek ? jedná se o resocializační program zaměřený primárně na mladistvé delikventy. Druhým projektem je delfinoterapie pro děti z dětských domovů ? jedná se o nový projekt organizace Anitera a v ČR je ojedinělý. Ve výzkumné části jsem formou dotazníků zjišťovala, jak se liší zkušenosti canisterapeutů, lidí, kteří se psem canisterapii nedělají a lidí bez psů, s možností rozvoje sociální stránky osobnosti člověka. Tento výzkum ukázal, že právě canisterapeuté jsou o schopnostech psů přesvědčeni více, než lidé, kteří canisterapii se psem neprovozují. Lidé, kteří psa nemají, odpovídali nejpesimističtěji.