Panovnická sakralita a obrazová reprezentace panovníka za Karlovců a Otonů

Abstract

Studie se zabývá vztahem mezi panovnickou sakralitou a obrazovou reprezentací panovníka v období karolinské a otonské dynastie. Prostřednictvím analýzy figurální malby v iluminovaných rukopisech ukazuje, jak vizuální prostředky odrážely a zároveň formovaly ideologii vlády. V karolinském období se postupně prosazuje koncepce panovníka jako Bohem vyvoleného vládce, jejíž výtvarné vyjádření se rozvíjí zejména za vlády Karla II. Holého. Otonské období tuto tradici dále prohlubuje a akcentuje bezprostřední vztah mezi panovníkem a Bohem, přičemž vládce je prezentován jako prostředník mezi nebeskou a pozemskou sférou. Studie poukazuje na kontinuitu i proměny v ikonografii panovnické moci a zdůrazňuje roli obrazových pramenů při utváření a legitimizaci středověké vlády. Figurální malba se tak stává klíčovým médiem politické teologie raného středověku.