Dovolání v pracovněprávních sporech

Abstract

Diplomová práce se zabývá působením Nejvyššího soudu České republiky při sjednocování judikatury v pracovněprávních sporech prostřednictvím dovolacího řízení. Cílem je ověřit, zda judikatura Nejvyššího soudu přispívá k právní jistotě účastníků pracovněprávních vztahů a napomáhá jednotné interpretaci pracovního práva. První část práce vymezuje základní charakteristiku pracovněprávních sporů a povahu dovolacího řízení. Stěžejní část tvoří analýza judikatury k vybraným institutům skončení pracovního poměru, zejména k výpovědi a okamžitému zrušení pracovního poměru. Využity jsou metody historická, komparativní a kazuistická. Práce dospívá k závěru, že Nejvyšší soud roli sjednotitele plní, a to zejména díky stabilitě právní úpravy, jež umožnila postupné dotváření a upřesňování výkladu v rozhodovací praxi.