Podmínky procesního použití důkazního prostředku odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu

Abstract

Cílem této diplomové práce bylo podrobně analyzovat institut odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, podmínky jeho nařízení a důkazního použití, stručně poukázat na jeho historický vývoj a zhodnotit jeho dopad do základních lidských práv zaručených ústavním pořádkem.

První kapitola práce stručně osvětluje právo na soukromí a jeho jednotlivé složky. Dále je blíže popsáno právo na ochranu důvěrnosti komunikace (listovního tajemství), jeho jednotlivé aspekty, jež pod něj spadají a jakým způsobem do něj odposlech zasahuje. V neposlední řadě je zde vyložena zásada proporcionality ve vztahu k trestnímu řízení a její praktické využívání.

V druhé kapitole jsem ve zkratce shrnul legislativní vývoj odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to od padesátých let 20. století do současné doby.

Třetí kapitola již pojednává o aktuální pozitivně-právní úpravě odposlechu, v rámci níž jsem se zaměřil na podmínky nařízení odposlechu, náležitosti příkazu k odposlechu, na problematiku odposlechu mezi obhájcem a obviněným, stejně jako na problematiku odposlechu komunikace mezi advokátem a jeho klientem. Dále jsem v této kapitole zanalyzoval řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a nastínil téma prostorových odposlechů.

Poslední kapitola pak pojednává o dokazování. Nejprve je objasněn proces dokazování obecně, načež je pojednáváno o absolutní a relativní neúčinnosti důkazů. Dále se v rámci této kapitoly zamýšlím nad doktrínou plodů z otráveného stromu a její praktickou aplikací. Závěr této kapitoly pak tvoří pojednání o samotném důkazním použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.