Ontologické obraty v archeologii a studiu materiální kultury: archeologie jako věda o „věcech“

Abstract

Článek seznamuje s objektově-ontologickými teoretickými a epistemologickými přístupy, které jsou diskutované především v západoevropských (anglo-amerických) archeologických vědeckých komunitách. Tyto přístupy mají ambici, alespoň to některé z nich prohlašují, stát se novým teoretickým myšlením a radikálně změnit dosavadní pojetí archeologie, zejména studium hmotné (materiální) kultury. Článek rešeršním způsobem popisuje a hodnotí různé přístupy (teorie aktérských sítí, entanglement, symetrická archeologie, nové materialismy, asemblážní myšlení), které studují relační vztahy mezi lidmi a ne-lidmi a zabývají se „věcmi“ jako sociálními a materiálními předměty s vlastní agenturou. Tam, kde je to možné, jsou přístupy vysvětleny na konkrétních příkladech interpretací archeologických pramenů.

The article introduces object-ontological theoretical and epistemological approaches that are discussed mainly in Western European (Anglo-American) archaeological communities. These approaches have the ambition, at least some of them claim, to become new theoretical thinking and to radically change the existing conception of archaeology, especially the study of material culture. The review describes and assesses the different approaches (actor-network theory, entanglement, symmetrical archaeology, new materialisms, assemblage thought) that examine relations between humans and non-humans and deal with ‘things’ as social and material objects with their own agency. Where possible, the approaches are explained through specific examples of interpretations of the archaeological record.