Treatment of vertical open bite with molar intrusion and assessment of its stability in cephalograms

Abstract

Aim: The aim of our study was to verify effectiveness and stability of the results in therapeutic methods affecting vertical position of molars in patients after pubertal growth spurt in relation to facial skeleton, overbite and position of incisors with negative overbite and high angle of the mandibular line.Material and method: The sample included 41 patients treated by the same orthodontist in his private orthodontic practice. All patients had permanent complete dentition, negative overbite and angle of jaw bases over 38°. The sample was divided into 3 groups according to therapeutic technique – relative intrusion of molars, intrusion of molars, extraction therapy. Assessment was done in cephalograms made prior to treatment (T1), after treatment (T2), and at least 2.5 years after treatment (T3). We monitored the following changes: position of the mandible in autorotation, length of lower face height, vertical position of molars and incisors, overbite, inclination of upper and lower occlusal plane in relation to vertical position of molars. We wanted to establish to what extent the continued growth affects stability of therapy results in individual groups.Results: Mandibular autorotation is the result of treatment methods focused on relative or absolute intrusion of upper molars. The change in parameters after therapy – posteriorotation – was recorded in all groups, and it is probably the result of continuing growth tendency to posteriorotation. Significant change in the length of lower anterior face height was found in the extraction group – the values were higher. Significant change was recorded only in the extraction group with molar extrusion. Following the therapy, we recorded extrusion in all groups, however, they were not significant. We also observed deeper bite and change in the position of upper incisors – extrusion – in all patients. Bite was opened in the groups after active molars intrusion and after premolars extraction.Conclusion: Comparison of the parameters between individual groups of patients suggests that, to some extent, it is possible to compensate vertically open bite with vertical position of molars. Radiographs made after the therapy show that the continued growth tendency leads to reopening of bite.Cíl práce: Cílem studie bylo ověřit účinnost a stabilitu výsledku u léčebných metod ovlivňujících vertikální pozici molárů u pacientů po pubertálním růstovém spurtu ve vztahu k obličejovému skeletu, hloubce skusu a pozici řezáků s negativní hloubkou skusu a vysokým úhlem mandibulární linie.Materiál a metodika: Do souboru bylo zařazeno 41 pacientů, kteří byli léčeni jedním ortodontistou v soukromé ortodontické praxi. Všichni pacienti měli stálý kompletní chrup, negativní hloubku skusu a úhel čelistních bází větší než 38°. Soubor byl rozdělen do 3 skupin podle zvolené léčebné metody – relativní intruze molárů, intruze molárů a extrakční terapie. Zkoumání probíhalo na kefalometrických snímcích zhotovených před léčbou (T1), po léčbě (T2) a minimálně 2,5 roku po léčbě (T3). Sledovány byly změny: v poloze mandibuly ve smyslu autorotace, v délce dolní přední obličejové výšky, vertikální pozice molárů a řezáků, v hloubce skusu a sklánění horní a dolní okluzní roviny ve vztahu k vertikální pozici molárů. Sledováním změn po léčbě jsme se snažili zjistit, do jaké míry pokračující růst ovlivňuje stabilitu výsledků léčby u jednotlivých skupin.Výsledky: Autorotace mandibuly je důsledkem léčebných metod zaměřených na relativní nebo absolutní intruzi horních molárů. Změna hodnot parametrů po léčbě ve smyslu posteriorotace byla zaznamenána u všech skupin a je pravděpodobně důsledkem pokračující růstové tendence do posteriorotace. Signifikantní změna v délce dolní přední obličejové výšky byla zjištěna u extrakční skupiny ve smyslu nárůstu hodnot. Signifikantní změna nastala pouze u extrakční skupiny, kdy molár extrudoval. Po léčbě byly zaznamenány změny ve smyslu extruze u všech skupin, ale nebyly signifikantní. K prohloubení skusu a změně polohy horních řezáků ve smyslu extruze došlo ve všech případech. Ke znovuotevírání skusu signifikantně docházelo u skupiny po aktivní intruzi molárů a u skupiny po extrakcích premolárů.Závěr: Porovnávání výsledků zkoumaných parametrů jednotlivých skupin pacientů ukazuje, že je možné do určité míry kompenzovat vertikálně otevřený skus ovlivňováním vertikální pozice molárů. Na snímcích získaných po léčbě je patrné, že pokračující růstová tendence má za následek znovuotevírání skusu.