Čtyřdenní pracovní týden: Inovace rozvržení pracovní doby 21. století – minulost, současnost a budoucnost délky pracovního týdne

Abstract

Tento příspěvek se zabývá konceptem čtyřdenního pracovního týdne jako jednou z nejdiskutovanějších inovací v oblasti pracovní doby 21. století. Text nejprve mapuje historický vývoj právní úpravy pracovní doby a jejího rozvržení, a to od středověkých počátků přes přijetí osmihodinové pracovní doby až po současnou právní regulaci podle zákoníku práce. Následně analyzuje současné možnosti zavedení čtyřdenního pracovního týdne se zřetelem na rozdíl mezi kratší a zkrácenou pracovní dobou a s ohledem na praktické zkušenosti zaměstnavatelů. Příspěvek shrnuje přínosy i rizika spojená se zaváděním tohoto modelu, zejména dopady na produktivitu, spokojenost zaměstnanců, pracovní výkonnost a organizační nároky. Pozornost je věnována také výsledkům tuzemských šetření a mezinárodním experimentům, které ukazují na potenciál kratšího pracovního týdne, ale současně upozorňují na limity jeho plošného zavedení. Studie se v závěru zamýšlí nad budoucností čtyřdenního pracovního týdne a nad tím, zda může představovat udržitelný a právně i ekonomicky realizovatelný model v podmínkách českého pracovního trhu.This paper examines the concept of the four-day work week as one of the most prominent innovations in working time arrangements in the 21st century. It first outlines the historical development of working time regulation, tracing its evolution from early legal foundations through the introduction of the eight-hour workday to the current framework under the Czech Labour Code. The paper then analyses contemporary options for implementing a four-day work week, highlighting the distinction between reduced and shorter working time and drawing on practical experiences of employers. It summarises the advantages and risks associated with this model, particularly its impact on productivity, employee satisfaction, work performance, and organisational requirements. The discussion also reflects on findings from Czech surveys and international experiments, which demonstrate the potential benefits of shorter working hours while simultaneously emphasising the limits of widespread implementation. The paper concludes by considering the future of the four-day work week and assessing whether it can constitute a sustainable and legally as well as economically feasible model within the Czech labour market.