Das Prag der 1930er Jahre in späteren literarischen Texten Lenka Reinerovás. Eine rückwärtsgewandte Utopie für eine multikulturelle Welt

Abstract

An den neueren Texten Lenka Reinerovás, die seit den 1980er Jahren erschienen, sowie an ihren medialen Auftritten ist festzustellen, dass die Autorin das Prag der 20er und 30er Jahre (bis 1933) und somit das Bild der sog. ersten Republik (1918–1938) idealisiert – im Einklang mit dem politischen Gedächtnis der Tschechischen Republik der 1990er Jahre. Dieser Zeitraum wird für sie zu einem vorbildlichen Modell für die gegenwärtigen bzw. künftigen Verhältnisse zwischen unterschiedlichen Nationalitäten, Religionen und Kulturen der ganzen Welt. Bei dem Prag-Modell, das die nationalen, kulturellen und religiösen Spannungen nivelliert, greift Reinerová auf Informationen aus dem kollektiven Gedächtnis sowie auf ihre eigenen Erinnerungen zurück, die sie jedoch verklärt. Zugleich baut sie in ihre Prosa auch fiktionale Elemente ein – im erträumten Café über Prag in Das Traumcafé einer Pragerin lässt die Ich-Erzählerin in ihrem Tagtraum unterschiedliche deutsch- sowie tschechischsprachige Intellektuelle zusammentreffen. Ausgehend von dem Mikrokosmos Prag erweitert sie in Das Traumcafé einer Pragerin die Wunschvorstellung einer friedlichen Koexistenz unterschiedlicher Nationen und Kulturen auf die ganze Welt. Die Grenze als markierter Geländestreifen, der politische Gebilde voneinander trennt, sowie als abstrakte Trennungslinie zwischen unterschiedlichen Kulturen wird in diesem Model obsolet, kulturelle Begegnungen werden als unkompliziert und bereichernd dargestellt. Anzumerken ist, dass sich die Ich-Erzählerinnen jedoch zugleich dessen bewusst sind, dass die entworfene Utopie nicht realisierbar ist – eine hintergründige Skepsis ist dem vorwiegend optimistischen Impetus fast aller Texte immanent.V novějších textech Lenky Reinerové, které vycházely od 80. let 20. století, a z jejího mediálním vystupování je zřejmé, že autorka idealizuje Prahu 20. a 30. let a tím pádem i obraz tzv. První republiky (1918–1938) – a sice zcela v souladu s někdejší politickou pamětí. Toto období se pro ni stává vzorem pro současné a budoucí vztahy mezi rozdílnými národnostmi, náboženstvími a kulturami na celém světe. Ve vzpomínkách na Prahu 20. a 30. let nivelizuje národní, kulturní a náboženská napětí. Současně do své prózy začleňuje fikcionální prvky – v její vysněné kavárně nad Prahou se setkávají německy a česky mluvící intelektuálové, kteří v Praze žili nebo pobývali v prvních desetiletích 20. století. Reinerová v Kavárně nad Prahou vychází z mikrokosmu Prahy a tento model rozšiřuje. Cílem je světového vývoje je mírumilovná koexistence nejrůznějších národností a kultur na celém světě. Hranice jako linie, která od sebe odděluje politická území, a rovněž jako abstraktní rozhraní mezi jednotlivými kulturami je odhalena jako obsoletní konstrukt, setkávání kultur je v závěrečné vizi nekomplikované a obohacující. Vypravěčka si je ovšem vědoma skutečnosti, že navrženou utopii není možné zrealizovat. Téměř ve všech textech Lenky Reinerové sice jednoznačně převažuje pozitivní impetus, lze v nich ale pozorovat i lehce skeptický tón.In the later texts of Lenka Reinerová being published since the 1980s of the 20th century and in her acting in media, there is obvious that the author idealizes Prague of the 1920s and the 1930s and so also the picture of the so-called First Republic (1918–1938) – that is fully in compliance with the political memory of that time. For her, this period becomes a model for the present and future relationships among different nationalities, religions and cultures worldwide. In her memories of Prague of the 1920s and 1930s, she levels out the national, cultural and religious strains. At the same time, in her prose she includes elements of fiction – in her dream café above Prague, there meet German and Czech speaking intellectuals who lived or stayed in Prague in the first decades of the 20th century. In Das Traumcafé einer Pragerin, Reinerová proceeds from the Prague microcosm and further extends this model. A goal of the world development is the peaceful coexistence of various nationalities and cultures worldwide. The boundary as a line separating political territories as well as an abstract interface among individual cultures is disclosed as an obsolete construct; in the final vision, the meeting of the cultures is uncomplicated and enriching. However, the narrator is aware of the fact that the suggested utopia cannot be realized. Although almost in all of Lenka Reinerová´s texts the positive impetus definitely prevails, there can be observed a slightly sceptical tone, too.