Paměť prchavého místa

Abstract

Téma mé diplomové práce je Paměť prchavého místa. Inspirací pro výběr tohoto tématu pro mne byl již existující projekt: "Zaniklé a ohrožené kostely". Tento projekt se zabývá hlavně krajinou zraněnou odsunem sudetských Němců. Stejně tak já reaguji na místo bývalé vesnice, která začala pomalu zanikat právě po druhé světové válce. Přestože úplně zanikla teprve nedávno, můžeme nyní díky některým krajinným prvkům už pouze tušit, že bývala domovem, předmětem starosti a péče. Vesnice Dřevohryzy se nacházela mezi premonstrátským klášterem v Teplé a trapistickým klášterem Nový Dvůr. První zmínky o ní lze nalézt již v 13.století. Na tomto místě, respektující původní základy jednoho z domů, jsem umístila svoji práci. Objekt tvořený čtyřmi stěnami vyrůstá ze základů a na chvíli se stává architekturou. Stěny se ale svojí vahou kroutí a bortí. Přesto, že malá skulinka vybízí ke vstupu do objektu jako možného útočiště, ve chvíli, kdy se staneme jeho součást pohltí nás nejistota a pocit možného uvěznění. Prací s přírodními materiály se snažím upozornit na všudypřítomnou pomíjivost a koloběh, kterým si krajina neopečovávaná člověkem přivlastňuje zpět, co jí patří. Jako technologii využívám princip hrázděných domů, tak typických právě pro daný kraj. Základní nosnou konstrukci stěn tvoří ručně sekané trámy, ty jsou vyplněny slámou a pokryty hliněnou omítkou. Ta směrem od kořenů stěn překrývá trámy a tvoří celistvé hliněné stěny až k vrchní části, kde se stává skutečnými architektonickými prvky. Veškeré materiály, kromě jílu, jsou přímo z místa vesnice nebo jejího blízkého okolí. Samotnou prací a pobytem na tomto místě jsem si mohla vyzkoušet špatnou dostupnost, opuštěnost a tvrdé podmínky, které život v této krajině skýtá.