Věci

Abstract

Pojetí věci, jako jedno z klíčových ustanovení při rekodifikaci občanského práva, budí mnoho sporů i po pěti letech účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Samotná diplomová práce je koncipována tak, aby se dotkla nejen pozitivně právní úpravy, ale i teoretické nauky. Nejprve je pozornost věnována římskému právu, a to nejenom z pouhé úcty k tradici, která je v souvislosti s občanským právem nezanedbatelná. Na tomto místě je rozpracován samotný pojem věc a s tím související jednotlivé rozdělení věcí, jež daná doba znala. Druhá část je koncipována z hlediska teorie práva a občanskoprávní nauky a je zkoumán právní vztah v souvislosti s věcí v právním slova smyslu coby sekundárním předmětem práv a povinností. Posléze je přikročeno k otázce užšího a širšího pojetí věci, kde je cílem poukázat jak na pozitiva, tak i negativa obou teoretických konceptů. Zakončení kapitoly je pojato jako drobný exkurz do práva veřejného, respektive trestního práva hmotného a jeho pojetí institutu věci. Pozornost je rovněž věnována postupnému historickému vývoji onoho uchopení pojmu věc, a to od úpravy ABGB až po občanský zákoník z roku 1964, včetně vládního návrh pocházejícího z roku 1937. Předposlední kapitola analyzuje recentní právní úpravu institutu věci, počínaje stěžejní definicí v ustanovení § 489 občanského zákoníku, až po následné zaměření se na jednotlivé rozdělení věci de lege lata a legislativní uchopení termínů jako věc hromadná či příslušenství věci. Také je zde nastíněno pojetí zvířete či lidského těla z pohledu soukromé pozitivně právní úpravy. Závěrečná část práce poskytuje úvahu de lege ferenda, kde jsou předestřeny vlastní názory na to, jak onu úpravu pojmout.