Quò me fata vocant: Philip Sidney, čtenář knih emblémů?

Abstract

V památníku Ottavia Strady staršího (1550-1606), antikváře císaře Rudolfa II. a syna další klíčové postavy habsburského dvora Jacopa Strady (1515-1588), správce císařských uměleckých sbírek, lze mezi mnoha významnými přispěvateli nalézt též zápis Philipa Sidneyho (1554-1586), ikonické postavy renesanční literární kultury. Jedná se o jeden z vícera dokladů Sidneyho zájmu o používání osobních deviz, motta doprovázeného obrazem, a obecně i jeho obliby knih emblémů. Studie zamýšlí prozkoumat prameny Sidneyho inspirace v této oblasti, přičemž za její hlavní zdroj má Sidneyho setkání se středoevropskými intelektuály v průběhu jeho cesty na kontinent (1572-1577). Zaměří se zejména na intelektuální kruh spojený s působením Huberta Langueta, Jana Sambuca, bratří Camerariových, ale také na anglické doklady nově iniciovaného Sidneyho zájmu i na možné paralely v jeho poetickém díle.

In the context of an early modern popular “learned images” (emblems on the study of Nature) I will focus namely on Philip Sidneyʼs relation to Philipp Camerarius (1537-1624) and Joachim Camerarius Jr. (1534-1598), both distinguished citizens in Nuremberg and friends of Sidney and Hubert Languet. Joachim Camerarius the Younger, an eminent physician, was the author of manifesto Short and Ordered Considerations for the Formation of a Well-Ordered Medicine (1571) and Symbolorum et emblematum… (1587). Philipp Camerarius, jurist and historian, wrote Operae horarum subcisivarum: sive meditations historicae (1599), which includes De morte Thomae Mori: et quare Anglia lupis careat, recounting of conversation with Philip Sidney (probably in Prague in 1577) on the topic why there were no wolves in England. There Camerarius retold Thomas More’s case, reflecting on the relation between envy and virtue, alluding emblems of Hadrianus Junius and Jean-Jacques Boissard