PROSTOROVÁ SITUACE

Abstract

Tato práce se zabývá kresbou jako výchozím nástrojem vizuálního myšlení a zkoumá její potenciál přesáhnout tradiční médium papíru. Výchozím bodem se stala skica jako forma vizuálního záznamu - spontánního i cíleného která zachycuje vnímané podněty, myšlenky a momenty bez ambice výsledné estetiky. Práce reflektuje proměnu skici v kresbu a sleduje posun výrazu v kontextu změny měřítka, materiálu i prostředí. Teoretická část se opírá o odborné texty věnující se fenoménu skici (Skica jako prvotní vizualizace myšlenky), dále pak o koncept nemíst především z publikací Nemísta města a Město naruby, které se zabývají vágními, opomíjenými a pomíjivými prostory měst. Na základě těchto přístupů formuluji vlastní pojem "nemístná zátiší", kterými označuji náhodně vzniklé a dočasné vizuální kompozice v městském prostoru - často složené z odpadků, opuštěných předmětů nebo pozůstatků infrastruktury. Tyto fragmenty se vymykají běžné funkci i estetice, ale přesto nesou specifický výraz, napětí a narativní potenciál. V praktické části jsem experimentovala s formátem i materiálem. Kresby byly realizovány na površích vytvořených z akrylové pasty a jiných strukturálních vrstev, které svou texturou připomínají povrchy města - nikoliv jako doslovná imitace, ale jako výtvarná odezva na urbánní realitu. Výsledná instalace kombinuje kresby s konstrukčními prvky běžného městského provozu, čímž vzniká prostorová kompozice reflektující charakter a rytmus nemíst. Praktická část je založena na procesuální práci s kresbou, která se z původní skici postupně proměňuje v instalaci. Důraz je kladen na výběr a testování vhodného materiálu, který by v sobě nesl odpor i výtvarný potenciál. Výsledné kresby byly realizovány na strukturálních površích, které svou texturou připomínají povrchy města - nikoliv jako doslovná imitace, ale jako výtvarná odezva na urbánní realitu. Prezentovány v prostorové instalaci využívající prvky lešení jako konstrukční rám. Instalace tematizuje nejen městskou periferii, ale i výtvarný jazyk samotné kresby její křehkost, přerušení a přirozené nedokončení. Práce neaspiruje na jednoznačné definice, ale spíše otevírá prostor pro další zkoumání - jak z hlediska média kresby, tak i jeho vztahu k městskému prostředí a každodennosti.