Platónův dialog Faidros - tři řeči, rétorika a psaní jako hra

Abstract

V této práci se budu zabývat rétorikou, nejdříve jejím dobovým kontextem a jejími znaky, následovně pojetím rétoriky u Platóna a vymezením pravé rétoriky. Cílem práce bude identifikovat pravidla pravé rétoriky ve druhé půlce dialogu Faidros a poté jejich aplikace na tři řeči z první poloviny dialogu. V první částí budu popisovat základy rétoriky, tedy její působení v klasickém Řecku. Hned poté uvedu předpoklady pro pravou rétoriku, s ohledem na dobový kontext. Poté se zaměřím pouze na Platóna a na jeho vymezení rétoriky. Vzhledem k tomu, že se pojem rétorika objevuje ve více dialozích, lze tedy usoudit, že se jedná o jedno z nejdůležitějších témat, avšak v každém díle se na rétoriku pohlíží z jiného hlediska. Prvním pravidlem rozumíme nastavení formálnosti textu a struktury. Podle Sókrata vše musí mít řád. Druhé pravidlo popisuje přirozenost duše. Každý posluchač má duši jinou a tudíž musíme rozeznávat její přirozenost, abychom věděli, jak na ni zapůsobit. Třetí pravidlo pojednává o kráse s ohledem na dobro. Sókrates i Faidros se snaží přijít na to, v čem tkví krása řeči. Čtvrtým pravidlem Sókrates říká, že pokud chceme poznat pravou rétoriku, musíme se držet faktů a pravdy. Konečně páté pravidlo určuje, jak a jakým směrem mají být rozpohybovány duše. Úkolem řečníka je v posluchačích vyvolávat přesvědčení a to spočívá ve vodění duší. Následovně tento celý proces popisuje. Následně budu popisovat jednotlivé duše s ohledem na výše uvedená pravidla. První řeč pochází od Lysida. Je to však špatná řeč, jak formou, tak i obsahem. Druhá řeč, kterou pronáší Sókrates je obsahově velmi podobná, jako Lysidova. Odlišuje se ve formálním projevu. Ve třetí, nejpodstatnější části si však Sókrates uvědomuje, že se dopustil hrubého přestupku, když se opovážil nesprávně mluvit proti bohu lásky Erótovi. Snaží se řeč napravit a přednese svou palinódii, ve které uvádí spojitost mezi dušemi, láskou, rozumem a nejvyšším jsoucnem. Splní všechna pravidla pro pravou rétoriku, a tedy se dá předpokládat, že poslední řeč je jakýmsi návodem, pro správné řečnictví.Na závěr této práce se pokusím o vymezení 3 příkladů, jež Sókrates uvádí v závěru knihy.