3D modelování ve výuce na základních školách

Abstract

Disertační práce řeší problematiku implementace výuky 3D modelování na základní školy. V teoretické části je čtenář seznámen s vybranými základními pojmy z oblasti pedagogiky, psychologie a informatiky. Následně jsou popsány technologie 3D modelování a 3D tisku v kontextu stávajícího vzdělávání, a to na základě analýzy rámcově vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV). V další části práce je stručně popsána vytvořená metodika výuky 3D modelování pro základní školy, na které je založen pilotní i primární výzkum. V pilotním výzkumu byl zkoumán vliv výuky 3D modelování na prostorovou představivost na základě části testu figurální inteligence z Testu struktury inteligence I-S-T 2000 R Rudolfa Amthauera. V primárním výzkumu bylo cílem určení optimálního stupně vzdělávání pro implementaci výuky dle metodiky 3D modelování, a to z hlediska prostorové představivosti a kreativity. Vzhledem k absenci standardizovaného nástroje pro vyhodnocování 3D modelů bylo přistoupeno k modifikaci Urbanova figurálního testu tvořivého myšlení, kterým byl původně určen pro vyhodnocování kreseb na papír. Jako doprovodná výzkumná metoda bylo zvoleno pozorování. Východiskem bylo určení druhého stupně jako nejvhodnějšího stupně vzdělávání pro realizaci této výuku. Nicméně na základě výzkumu a pozorování bychom mohli výuku 3D modelování implementovat i do vyšších ročníků prvního stupně, protože hodnoty naměřené kreativity u této skupiny takřka odpovídaly naměřeným hodnotám u obou skupin vysokoškoláků a rozdíl v naměřené prostorové představivosti byl znatelný, avšak ne markantní.