The Blameless and the Feckless: The Enduring Stereotypes of the Deserving and Undeserving Poor in Britain's Past and Present

Abstract

Since the onset of the Early Modern era, which unleashed forces of unprecedented eco-nomic growth while also engendering considerable social instability, Britain has faced increasedrisks of mass poverty. Originally understood as a natural social condition and mostly sparedfrom judgment, poverty gradually began to be seen as a social problem and a financial burdenas the state assumed the role of the provider of poor relief in the form of so-called Poor Laws. Todetermine eligibility while keeping relief costs manageable, the categories of the deserving andundeserving poor were developed, based on the claimants ’ ability and willingness to work. In the18th and 19th centuries, this categorization took on strongly moralizing overtones, with povertyseen as individual moral failure rather than the result of systemic forces. Combining the histor-ical approach with Critical Discourse Analysis, the article examines the remarkable resilience ofthe deserving-undeserving narrative in Britain ’ s public debate and policymaking across time. Itdemonstrates that the tendency to blame the poor for their plight has not disappeared but contin-ues taking on new forms as political actors seek to justify ongoing or planned social spending cuts.Od počátku raného novověku, který uvolnil síly bezprecedentního ekonomického růstua zároveň vyvolal značnou sociální nestabilitu, čelila Británie zvýšenému riziku masové chudoby. Původně chápána jako přirozený sociální stav a většinou ušetřenaodsuzování, chudoba se postupně začala vnímat jako sociální problém a finanční zátěž, když stát převzal roli poskytovatele pomoci chudým v podobě takzvaných chudinských zákonů. Abybylo možné určit nárok na podporu a zároveň udržet náklady na podporu na přijatelné úrovni, byly vytvořeny kategorie zasluhujících a nezasluhujících chudých, na základě schopnosti a ochoty žadatelů pracovat. V 18. a 19. století nabyla tato kategorizace silně moralizujícího podtextu, přičemž chudobabyla vnímána spíše jako individuální morální selhání než jako výsledek systémových sil. Článek kombinuje historický přístup s kritickou diskurzivní analýzou a zkoumá pozoruhodnou odolnost narativu o zasluhujících a nezasluhujících chudých v britské veřejné debatě a tvorbě politik v průběhu času. Dokazuje, že tendence obviňovat chudé za jejich tíživou situaci nezmizela, ale nadálenabývá nových podob s tím, jak se političtí aktéři se snaží ospravedlnit probíhající nebo plánované škrty v sociálních výdajích.