Nutná obrana a krajní nouze jako okolnosti vylučující protiprávnost

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá institutem nutné obrany a krajní nouze jako okolnostmi vylučujícími protiprávnost v českém trestním právu. Cílem práce je analyzovat právní úpravu těchto institutů, vymezit podmínky jejich aplikace a identifikovat problematické aspekty související s jejich výkladem v soudní praxi. Součástí práce je rovněž komparativní analýza s německým trestním právem, která umožňuje posoudit, zda lze v českém prostředí čerpat inspiraci z německého pojetí těchto institutů. Výsledky analýzy ukázaly, že české trestní právo poskytuje relativně stabilní a funkční úpravu nutné obrany a krajní nouze, avšak jejich aplikace v praxi vyvolává nejasnosti, zejména pokud jde o vymezení přiměřenosti obrany, otázku bezprostřednosti hrozby a problematiku excesu. Soudní rozhodovací praxe hraje v tomto ohledu klíčovou roli při konkretizaci těchto pojmů. Srovnání s německou právní úpravou ukázalo, že i přes podobnost obou systémů existují určité rozdíly v jejich interpretaci a přístupu k jednotlivým aspektům těchto institutů. Práce přispívá k hlubšímu porozumění problematice nutné obrany a krajní nouze a nabízí podněty pro možnou diskusi o zpřesnění některých legislativních či interpretačních přístupů v českém trestním právu.