Sebepoznání jako cesta k sebevýchově

Abstract

Tato práce obsahuje seznámení s pojmy sebepoznání a sebevýchova. Práce je dělena na dvě části, psychologickou a filosofickou část. Ve filosofické části je uvedeno sókratovské pojetí sebepoznání, které je založeno především na péči o duši. Pro Sókrata je důležité si prostřednictvím otázek uvědomit své nevědění, teprve v tomto vědění nevědění člověk může poznat sám sebe. Na sókratovské pojetí navazuje Jan Patočka se spisem Filosofie výchovy. Podle Patočky je výchova založená na sebepoznání a podle Patočky pravá cesta k poznání a ke společnosti a převzetí i rozvíjení její kultury vede skrze otázky, skrze filosofování; velmi podobně jako u Sókrata. Část psychologická se týká především pedagogicko - psychologického pojetí výchovy, jelikož správná výchova má v jedincovi vzbudit touhu po vlastním sebevzdělávání a sebevychovávání. Detailněji se zde popisují metody sebepoznání, klady a zápory konkrétních metod sebepoznání. Dalším podrobněji popsaným faktorem je, čeho bychom měli sebevýchovou dosáhnout, zprvu je třeba utřídit si motivy sebevýchovy, poté se připravit na to, že nestačí podstoupit jeden krok, ale že je třeba projít etapami sebevýchovy, určit si metodu, kterou bude jedinec postupovat, a teprve pak je možné dojít k cíli.