Literaturjiddisch für „westjüdische“ Leser. Jüdische Witz-Anthologien aus Pressburg/Poszony und ihre soziolinguistischen Facetten

Abstract

Der Aufsatz betrachtet die Verwendung des Jiddischen in einer um 1900 in jüdisch-deutschen Kreisen österreichisch-ungarischer Stadtzentren (Wien, Pressburg, Budapest) beliebten literarischen Textsorte: dem jüdischen Witz, der von jüdischen Herausgebern in Anthologien explizit für ein als „ünsere Leut“ angesprochenes Publikum veröffentlicht wurde. In diesen literarischen Miniaturen-Sammlungen kommt der regional bereits nahezu ausgestorbenen Sprache die soziologische Funktion eines ,lieu de mémoire‘ (Pierre Nora) für die Gruppe ihrer (ehemaligen) Sprecher zu. Im Mittelpunkt der Untersuchung steht zum einen die linguistische Gestalt konzeptioneller Jiddisch-Varietäten, zum anderen deren literarische Funktionalisierung im Wechselspiel mit dem Schriftdeutschen und anderen in den k. u. k. Stadtzentren präsenten Substandard-Varietäten.

Článek se zabývá použitím jidiš v literárním typu textu, který byl kolem roku 1900 populární v židovsko-německých kruzích rakousko-uherských městských center (Vídeň, Prešpurk, Budapešť): v židovském vtipu, který vydávali židovští redaktoři ve sbornících určených výslovně pro publikum oslovené „ünsere Leut“. V těchto literárních miniaturních sbírkách má jazyk, který již regionálně téměř vymizel, sociologickou funkci „lieu de mémoire“ (Pierre Nora) pro skupinu jeho (bývalých) mluvčích. V centru pozornosti studie je jednak jazyková podoba konceptuálních variet jidiš, jednak jejich literární funkčnost v interakci se spisovnou němčinou a dalšími subvarietami přítomnými v říšských a královských městských centrech.

The article looks at the use of Yiddish in a literary text type popular around 1900 in Jewish-German circles of Austro-Hungarian urban centres (Vienna, Pressburg, Budapest): the Jewish joke, which was published by Jewish editors in anthologies explicitly for an audience addressed as “ünsere Leut”. In these literary miniature collections, the language, which was already almost extinct regionally, has the sociological function of a “lieu de mémoire” (Pierre Nora) for the group of its (former) speakers. The focus of the study is, on the one hand, the linguistic form of conceptual Yiddish varieties and, on the other, their literary functionalisation in the interplay with written German and other sub-varieties present in the imperial and royal urban centres. The focus of the study was on the linguistic form of conceptual Yiddish varieties.